Vystřídá arabské jaro evropské léto?

Ať je u moci levice nebo pravice – jak vidíme na příkladu Řecka a Španělska – musí se řídit direktivami finančních oligarchů a banksterů, kteří tuto krizi způsobili – a placení dluhů je tvrdě vyžadováno na obyčejných lidech. Stejnou politiku praktikuje u nás současná asociální vláda v čele s Kalouskem, který před volbami bezostyšně rozesílal domácnostem složenku na splacení státního dluhu a flagelantský český národ ho za to odměnil bezmála 17 % hlasů. Jinde jdou lidé do ulic, u nás i ti s holým zadkem volí Kalouska a bezradně krčí rameny, protože „se musí šetřit.“ Zvláštní to nátura českého národa.

Proti desetitisícům neozbrojených a pokojně demonstrujících mladých nezaměstnaných Španělů, kteří již dva týdny protestují na barcelonském náměstí  Plaça de Catalunya, v pátek tvrdě zasáhla policie. Při zásahu byla za použití slzného plynu, obušků a gumových projektilů zraněna stovka demonstrantů. Demonstrace však paralelně probíhají i v Madridu a šedesáti dalších španělských městech. Hnutí 15. května (15-M) bojuje proti stejným nešvarům, jež jsou důvěrně známé i Čechům – korupce, nezaměstnanost a rostoucí pauperizace mas. Vláda počítala s tím, že demonstranty po pár dnech protesty omrzí a sami se rozejdou. To se však nestalo ani po 15 dnech, a tak přišel tvrdý policejní zásah a na rukou španělského establishmentu ulpěla krev mladých revolucionářů. Marně čekám na vyjádření Havla, Schwarzenberga a dalších bojovníků za lidská práva ohledně tamější policejní brutality. Proč nepřišli vyjádřit podporu 15-M 28. května na Staroměstské náměstí?

Situace v centrech španělských měst nápadně připomíná lednové a únorové události z káhirského náměstí Tahrír, jimiž se Španělé inspirovali. Protesty se přitom šíří i do Řecka – v Athénách a v Soluni demonstrovaly o víkendu tisíce lidí. Neklid panuje i ve Francii, kde mládež hlasitě vyjádřila solidaritu s 15-M. Je na řadě po arabském jaru evropské léto?

Barcelona má znamenitou revoluční historii. Katalánská metropole byla ve třicátých letech minulého století baštou revolucionářů z anarchosyndikalistické CNT-FAI a trockistické POUM. Během občanské války se zde anarchistům podařilo na několik měsíců zcela demontovat kapitalistický systém. Tyto události barvitě popisuje George Orwell v knize Hold Katalánsku. Mnozí z dnešních demonstrantů si revoluční odkaz třicátých let uvědomují a nenechají se jen tak snadno zlomit policejní brutalitou. Ostatně, v davu byly k vidění i republikánské vlajky. Podle listu El País se mladí rebelové rozhodli na barcelonském hlavním náměstí i nadále setrvat a ujišťují, že případný odchod z tábořiště na madridském Puerta del Sol rozhodně neznamená zánik Hnutí 15-M. Stejně tak deset tisíc mladých Sevillanů oznámilo, že na náměstí zůstanou minimálně do 4. června.  

Politika MMF, Světové banky a dalších organizací globálního kapitálu jen vede ke spirále dluhových pastí, ze kterých není úniku. Zatímco se škrtá, propouští, snižují se platy, zvyšují se daně (v rozporu s předvolebními sliby) a všechno se zdražuje, úzká skupina vyvolených bohatne, poslanci si plánují superplat 230 tisíc měsíčně a každý týden je veřejnost informována o nové korupční kauze resp. rozkrádání miliard tu či onde. Je tento systém dlouhodobě udržitelný? Nechají si lidé donekonečna kálet na hlavu? I v Česku se občanská společnost začíná pozvolna probouzet a vycházet do ulic. Krátká manifestace v sobotu odpoledne je však Drábkům, Nečasům a Kalouskům pro smích. I přes neškodnost lidových protestů nejpopulárnější politik v zemi – kníže Schwarzenberg – demonstrantům vzkázal, aby „drželi hubu.“ Netuším, na co odbory, zaměstnanci a nezaměstnaní stále čekají. Už dávno se měla konat časově neomezená generální stávka a pochod na Úřad vlády. Hnutí 15-M budiž nám inspirací.