Ondřej Kosina: Katalánsko – nový stát v Evropě?

Podle předvolebního průzkumu z 18. listopadu by zvítězila Konvergence a jednota s 36,9 % resp. 60 – 62 mandáty. O druhé a třetí místo měli bojovat socialisté a lidovci – tedy katalánské sekce celostátních stran, které odmítají vyhlášení nezávislosti. Jejich podpora se pohybuje shodně okolo 13,7 %. Socialisté v roce 2010 skončili s 18,4 % a 28 mandáty druzí a lidovci s 12,4 % a 18 křesly třetí. Čtvrtou nejsilnější stranou měla být Republikánská levice (Esquerra) s 10,2 % následovaná Zelenou levicí s 8,6 % a stranou Občané s 5,6 % hlasů.

Volby však dopadly poněkud rozdílně od výše zmíněného průzkumu. Vyhrála sice Konvergence a jednota (CiU) – pravicová nacionalistická aliance, zastávající konzervativní hodnoty v pohledu na společnost, prosazující neoliberální doktrínu v ekonomické oblasti a usilující o co nejvyšší míru autonomie v rámci Španělského království – ale ani zdaleka nedosáhla na nadpoloviční majoritu křesel v regionálním parlamentu a naopak si oproti minulým volbám pohoršila. V roce 2010 CiU získala 38,4 % a 62 mandátů, tentokrát pouze 30,7 % a 50 mandátů (-12) a zaznamenala tak ze všech stran největší ztráty. Příčinou poklesu popularity Konvergence a jednoty je podezření Artura Mase a jeho předchůdce z korupčního jednání a pravděpodobně také neoliberální doktrína CiU a podpora politiky škrtů, pro kterou nemají nezaměstnaní a chudší Katalánci příliš pochopení. Pokud lidé nemají práci nebo žijí na hranici chudoby, otázka nezávislosti země je příliš nezajímá.

Velkým překvapením voleb je průzkumy podceňovaná Republikánská levice (Esquerra), navazující na odkaz druhorepublikové stejnojmenné formace. Levicoví nacionalisté z Esquerry usilují nejen o sociální spravedlnost, ale i o republikánské zřízení. Tento populární program jim zajistil 13,7 %, 21 mandátů a druhé místo. Se ziskem 11 křesel navíc se tak Esquerra stala neformálním vítězem voleb. Třetí skončili socialisté s 14,4 % a 20 mandáty, kteří významně oslabili a přišli o 8 poslanců. Na čtvrté místo se propadli lidovci s 13 % a 19 mandáty (+1), kteří o část elektorátu přišli v důsledku nepopulární politiky tvrdých úspor premiéra Rajoye. Významně si polepšily i dvě menší formace – Zelená levice získala 9,9 % a 13 mandátů (+3) a liberálně levicová unionistická strana Občané dosáhla na 7,6 % a 9 křesel (+6). V regionálním parlamentu ještě zasednou 3 poslanci za radikálně levicovou, antikapitalistickou a nacionalistickou formaci Lidová jednota, jež získala 3,5 % hlasů.

Dosavadní předseda autonomní vlády a vítěz voleb Artur Mas prohlásil, že by v referendu hlasoval pro nezávislost, ale bude-li znovu zvolen předsedou Generalitat, jeho oficiální politika nepřesáhne rámec autonomismu. V podstatě se slovu „nezávislost“ vyhýbal a hovořil pouze o „svrchovanosti“ a (protiústavním) referendu, které hodlá vypsat příští rok bez ohledu na souhlas ústřední vlády, získá-li jeho strana ve volbách nadpoloviční většinu. To se ovšem nestalo. Konvergenci a jednotu tvoří federace dvou stran – větší Demokratická konvergence, jejíž významný proud usiluje o úplnou nezávislost na Madridu a menší Demokratická unie, která je většinově pro zachování společného státu. Pro odtržení od Španělska se v průzkumech vyslovuje cca polovina Katalánců, ovšem pod podmínkou setrvání v EU.

Volání po nezávislosti oživila těžká ekonomická krize, která na Španělsko dolehla a Katalánci – podílející se 20 – 25 % na španělském HDP – mají pocit, že jako nejbohatší (ale také velmi zadlužený) region monarchie doplácí na chudší jižní oblasti. Stejný pocit měli Slovinci a Chorvati na počátku devadesátých let, kdy se odtrhli od Jugoslávie a dosud ho mají obyvatelé severní Itálie, doplácející na chudší jih. Dříve často vyslovovaná domněnka, že se v Evropské unii všechny národy spojí, se nepotvrdila, protože separatistické tendence jsou v mnoha členských zemích EU nejen v důsledku ekonomické krize na vzestupu – týká se to především Katalánska, Baskicka, Skotska, Vlámska a Padánie (severní Itálie). Nicméně výsledky katalánských voleb potvrdily fakt, že pokud lidé nemají práci a jejich životní perspektiva je nulová, o nezávislost země v podání neoliberálů nemají zájem. Proto výrazně posílila Republikánská levice, jež klade důraz primárně na sociální agendu. Otázkou je, zda Konvergence a jednota vytvoří pravicovou křesťansko-demokratickou koalici s lidovci (těsná nadpoloviční většina 69 hlasů ze 135), kteří však odmítají nezávislost Katalánska, anebo pravo-levou nacionalistickou koalici s Esquerrou (71 hlasů ze 135).