Výzva Margaret Thatcherové, řešte nezaměstnanost cyklistikou, byla a je bezohledná lež

Podle mého soudu není politický odkaz Thatcherové nikterak sofistikovaný. Dokonce bych si troufnul říct, že je svoji cynickou bezohledností primitivně jednoduchý, což lze dokázat na její osvícené radě nezaměstnanému horníkovi. Vyzvala ho, ať sedne na kolo a jede si práci sehnat. Ekvivalent této rady se odráží i v názorech našich mocných, neboť jsou to právě oni kdo s drzým čelem velikosti poplužního dvora tvrdí, že ten kdo chce pracovat si práci určitě najde. Jinými slovy řečeno, že fňukají jen lenoši, kterým se pracovat nechce a na ně přeci není nutné brát politickou (sociální) ohleduplnost. Podporu lze, zvlášť u nás, poměrně snadno nalézt u pracující většiny, které stačí dnes a denně vnucovat, že by mohla mít víc, kdyby nemusela živit armádu příživníků. Zkrátka a dobře.

Politický odkaz Margaret Thatcherové z mého pohledu spočívá ve stavění lidí proti sobě. V demagogickém tvrzení, že si legitimně zvolený politický vítěz může dělat, co chce, a že k tomuto cíli může použít veškeré dostupné prostředky, včetně tvrdých demokratických (?) represí. I na ty u nás může, byť oběti neviditelné ruky trhu budou mít holé ruce, brzo dojít. Stačí, aby po práci toužící jezdci na kolech zjistili, že rada Thatcherové a jejích následovníků je prach obyčejná lež.

Ano, její politický odkaz je lživě bezohledný, nestátotvorný a už vůbec ne mírový. Nevidět to a utápět se v pietních slzách mohou jen politici, kteří si přejí, aby i jejich skon byl vykládán jako obrovská ztráta pro společnost. Zkrátka a dobře. Aby se o nich v kontextu okřídleného - o mrtvých jen dobře - neříkala pravda.