Podlehne Babišova vláda vydírání Merze?

Dnes se v Abú Zabí mají konat rozhovory mezi ruskou a ukrajinskou vyjednávající skupinou za účasti obvyklých amerických  zprostředkovatelů Wittkofa a Kushnera další jednání o ukončení konfliktu na Ukrajině. Ne používám pojmu rusko-ukrajinský konflikt, protože jde ve skutečnosti o konflikt Západu jako celku  s Ruskem, kde nesporně Ukrajina hraje významnou účast, ale jen proto , že se ochotně ba dokonce s nadšením ujala role beranidla, které jménem Západu Rusko porazí.

Většina pozorovatelů neočekává žádný velký průlom, protože tak jako 2. světová válka byla ukončena v Berlíně válečnou porážkou Německa, i nyní se očekává na vývoj na bojišti, který zahrnuje i absolvování zimy, která možná bude trochu mírnější než ta minulá, ale procházka růžovým sadem to zřejmě nebude. V okamžiku, když píši tyto řádky, zaznamenal jsem zmatené výroky některých evropských politiků, kteří tvrdí, že v Abú Zabí na jednání budou. Ovšem ironické hlasy konstatují, že maximálně někde v předsíni jednacího sálu.

Uvidíme.

Celou tu situaci si způsobila slavná Evropská unie, když na začátku přijala Bidenův koncept mír skrze sílu spojený s plánem na absolutní izolaci Ruska a téměř tovární výrobou sankcí, kterých se rozrostlo do desetitisíců.

Právě představa, že Rusko bude strženo na kolena a bude žadonit o mír se ukázala lichá. Ovšem důsledkem toho přirozeně je, že nekončí.

Ne že by sankce byly nějak sympatické, nesporně na jedné straně představují pro Rusko značnou zátěž, ale vtipným důsledkem je, že například izolace od levných ruských zdrojů paliv ropy či plynu je jednou z příčin energetické krize až kolapsu Západu. Ten se   projevuje i v tom, že obsedantní německý kancléř Merz,  prohlásil, že mu ani tak nevadí hospodářské problémy Německa, ale Rusko musí být poraženo…A momentálně dosáhl svého myšlenkového vrcholu, když vydírá faktem, že zablokuje dohodu o rozpočtu EU,  pokud povinně všechny země, tedy i Česko, Bulharsko, Slovensko a Maďarsko se nebudou podílet na financování totálně zkorumpovaného ukrajinského  režimu a jeho nekonečné a nevyhratelné války. A to má ještě Merz štěstí, protože nás za pár dnů čekají volby ve Španělsku, kdy podle mnohých prognóz může padnout progresivistický premiér Sanchez, pro něhož fanatické prosazování zelených ideologií, válka proti Rusku a vítání statisíců migrantů  byly  to zaručeně pravé. A v dubnu ve Francii vyhraje buď Melanchon či Le Penová, kteří rovněž současným elitám palce rozhodně nedrží.

Merz si řekl : Teď a nebo nikdy.

Jeho obsese nezná míry. Během roku svého vládnutí se podpora jeho CDU/CSU dramaticky propadla a čelo peletonu obsadila AFD, která suverénně vede žebříček popularity s rozdílem mnoha procent, mimo jiné proto, že obratem hodlá znovu odebírat levný plyn z Ruska a navázat normální konstruktivní vztahy, což upřímně řečeno vyplývá z faktu – a nebijte mne – že Rusko přes nesporné potíže v podstatě dokonale zvládlo onu západní izolaci a při ekonomickém propadu Německa i Francie ukazuje velkou odolnost.

Naopak vládnoucí elity EU, které si válku proti Rusku vetkly kromě ujetých zelených ideologií čekají zaslouženě chmurné časy. A trpět logicky budeme i my, i když nemusíme s Merzem souhlasit.

Že Rusko se nevzdá je zřejmé. Vše začalo rozpínavou praxí NATO až k hranicím Ruska, když při té cestě vybombardovalo Jugoslávii a pokračovalo krvavým převratem během euromajdanu, který  - a já to před lety i v televizi říkal, skončilo potoky krve a rozdělením Ukrajiny.  

Omlouvám se  všem odpůrcům Ruska, kterých je v Česku zřejmě většina. Ale Rusko poraženo nebude…

Hlavně proto, že rozhodující militaristické elity v Evropě budou sice pozvolna, ale jistě poraženy. A dá se důvodně očekávat, že zubožená Evropská unie si bude muset věci vylízat do dna.

Mimochodem : Děsím se toho, zda Babišova vláda vydírání Merze podlehne či ne.

Jde o všechno.