Začnou už brát Rusko vážně?

Zatlačen do kouta, vnímaje, že Západ není ochoten v ničem vyjít Rusku vstříc, nejprve uznal Doněckou a Luhanskou lidovou republiku v jejich původní rozloze a následně spustil vojenský útok na Ukrajinu. Válka je vždy špatné řešení a nejvíc ji odnesou obyčejní lidé. Měl ale Putin na vybranou? Pokud by Moskva zůstala pasivní, za deset let a možná i dříve by byla po zuby vyzbrojená Ukrajina členem NATO a z jejího území by mířily rakety s jadernými hlavicemi na velká ruská města. Potom by už žádný preventivní útok nebyl možný, protože by vedl k definitivnímu rozpoutání třetí světové války. Putin musel jednat ihned, neměl jinou možnost, jednání hluchého s němým neměla smysl.

Ukrajina bude brzy poražena a Rusko jí své požadavky nadiktuje s tím, že pravdepodobně budou vytyčeny nové státní hranice. Prezident Zelenskyj byl zvolen se slibem, že ukončí konflikt na Donbasu, ale neučinil pro to vůbec nic. Tamní obyvatelé byli osm let terorizováni neonacistickými milicemi, práva ruskojazyčného obyvatelstva na Ukrajině pošlapávána, Minské dohody porušovány. Kdyby vydal jasné prohlášení, že Ukrajina neusiluje o členství v NATO a chce jít cestou neutrality, nemuselo k válce vůbec dojít. Co je na neutralitě špatného? Rakousko, Švédsko a další země takto fungují již desítky let a patří mezi nejvyspělejší státy světa. Zelenskyj prostě nedokázal pochopit geopolitickou realitu své země, kterou determinuje její zeměpisná poloha.     

Stejně tak Západ má na této válce svou vinu, protože nedokázal k celé záležitosti přistupovat pragmaticky. USA mohly poskytnout Rusku písemnou záruku, že se NATO nerozšíří o Ukrajinu výměnou za stažení ruských sil z oblasti Donbasu, ukončení ruské podpory separatistům, demobilizaci podél rusko-ukrajinské hranice a garanci ukrajinské suverenity. S tím, že se obě strany vrátí k Minským dohodám a začnou je naplňovat. Donbas by tak získal autonomní status s vlastní samosprávou v rámci neutrální demilitarizované Ukrajiny, která by se z unitárního státu stala federací. Byl by to kompromis bolestivý pro obě strany, ale mohl by fungovat.

Na Západě by to nevyhnutelně vedlo k výkřikům o „appeasementu“, neboť mnozí stále trvají na tom, že rozšiřování NATO není pro Putina skutečným problémem a že chce znovu vytvořit ruské impérium v hranicích SSSR. To je však naprosto mylné východisko. Rusko se už třicet let rozhodně staví proti expanzi NATO na východ a je snadné pochopit proč. USA by také nebyly moc šťastné, kdyby se Mexiko připojilo k vojenské alianci vedené Čínou, nebo kdyby Castrova Kuba před 60 lety vstoupila do Varšavské smlouvy. USA ani Rusko nechtějí, aby před jejich dveřmi stála armáda toho druhého. Garance nerozšiřování NATO o další postsovětské republiky není politikou appeasementu ani nepodkopává suverenitu Ukrajiny – naopak, pomohlo by jí to suverenitu zajistit. Ukrajina má aspirovat na to, aby se podobala členům EU, kteří nejsou v NATO: Rakousku, Kypru, Finsku, Irsku, Maltě a Švédsku.

Navzdory tvrzením o opaku nabídl Západ Sovětskému svazu neformální ujištění, že se NATO po sjednocení Německa nerozšíří na východ. USA a spojenci jednali lstivě a pomocí sofistikovaných argumentů tvrdili, že předchozí sliby nebyly závazné. V roce 2008 bylo obzvláště lehkomyslné, že prezident George W. Bush otevřel dveře členství Ukrajiny a Gruzie v NATO. Biden a zahraničněpolitický establishment USA zatím odmítají přehodnotit rozšíření NATO ze tří důvodů. Za prvé se obávají obvinění z appeasementu. Za druhé, USA chtějí mít výsadu umístit svou armádu do jakékoli země, bez ohledu na legitimní bezpečnostní obavy sousedních států. Za třetí, americká zahraniční politika dlouho nedokázala uznat oprávněné bezpečnostní obavy Ruska, které sahají až do druhé světové války a ještě dále. Rusko se dlouho obávalo invazí ze západu, ať už Napoleonem, Hitlerem nebo v poslední době NATO.

Jakkoli mohou být aktuální ruské kroky vnímány jako akt agrese, je třeba se podívat do minulosti, kdy USA a NATO již mnohokrát porušily mezinárodní právo a zaútočily na svrchované státy, čímž vytvořily mnoho precedentů – Jugoslávie, Afghánistán, Irák, Libye… Americká neústupnost ohledně rozšiřování NATO je naprosto scestná a riskantní. Skuteční přátelé Ukrajiny a globálního míru by měli volat po kompromisu USA a NATO s Ruskem – takovém, který respektuje legitimní bezpečnostní zájmy Moskvy a zároveň plně podporuje suverenitu Kyjeva. Neustálé uvalování sankcí nevyřešilo nikdy nic.