Zákazníci nesmí být dvakrát okrádáni

Bohužel, argumentační úroveň vládních bojovníků za zvýšení výběru DPH je nevyvážená, a tak v tomto argumentačním souboji nikdo na vládní úrovni neútočí na lobbistické skupiny živnostníků a podnikatelů právem občanů zákazníků mít jistotu, že to co v ceně zboží musí státu zaplatit ve formě DPH, stát také dostane. V kontextu tohoto nesporného práva nebýt okrádán musí každého rozumného člověka napadnout otázka, jak může živnostníky a podnikatele likvidovat kontrolní nástroj, jehož cílem je zajistit, aby to co od počátku nebylo živnostníka či podnikatele, tedy DPH, doputovalo do státní kasy a zákazník tak nebyl dvakrát okrádán (jednou jako zákazník, který musí díky DPH zaplatit za službu či zboží víc a jednou jako občan, jehož (ne)kvalita občanského života se odvíjí i od stavu státní pokladny) , aniž by přiznali, že se okrádání zákazníků a státu stalo běžným nástrojem jejich pracovního života? Zkrátka a dobře. Najde se politický subjekt či politik, který zvýšenou přísnost státu formou sledování on-line tržeb, která by měla být podtrhnutá radikálním zvýšením trestů za tento druh nepoctivosti, bude obhajovat sebezáchovným právem většiny, neboť zákazníci jsme všichni, aby vše, co ze zákona zdražuje cenu zboží a služeb, doputovalo na své místo a občané si pak díky společenským benefitům (zvýšená bezpečnost, lepší silnice, kvalitnější zdravotnictví atd.) uvědomili, že se poctivě platit daně vyplatí a že jejich výběr má smysl? Neměl by si proto už dnes každý občan zákazník uvědomit, že jen hlupák může chtít, aby to co v DPH zaplatil nechal prodejci či dodavateli služeb, který svojí cenu "vlastenecky" obhajuje povinností navýšit ji právě o DPH?