Zamíří levicová Latinská Amerika do náruče Číny?

Do pohybu se daly masy lidí, aby získali zpět svoje práva a sociální jistoty. Zdravotnictví je dlouhodobě podfinancované a chybí podpůrný systém pro ty, kteří se dostanou do ekonomických problémů. Lidé tak volí levicové politiky, proti kterým kandidují buď reakční stoupenci starých pořádků z dob studenoválečných vojenských junt, nebo reprezentanti velkokapitálu jako jsou bankéři. Nový nástup levice, která se tradičně vyhraňuje proti dominanci Washingtonu, je geopolitickou výzvou pro Čínu mající silnou základnu zejména ve Venezuele. Peking může prostřednictvím vzájemného obchodu, kulturní výměny a jisté ideologické blízkosti získat skrze ekonomickou spolupráci i politický vliv na západní polokouli. Svou vinu na tom má i exprezident USA Donald Trump, jenž vůči Latinské Americe zaujímal přezíravý postoj a hlásil se k neblahé tradici „politiky velkého klacku“.

V Nikaragui si 76letý Daniel Ortega v listopadu zajistil čtvrté funkční období v řadě. Mezi novými levicovými lídry však představuje určitou kuriozitu a relikt studené války. Ortega bojoval proti Somozově diktatuře se sandinistickými partyzány v 70. letech 20. století, ale dnes se spojil s konzervativními elementy v mocné katolické církvi, podpořil úplný zákaz potratů a uvěznil politické odpůrce, včetně některých svých starých sandinistických soudruhů, přičemž své oponenty vykresluje jako loutky zaprodané USA.

V Peru zvítězil bývalý venkovský učitel Pedro Castillo, jenž se zavázal, že využije obrovské nerostné bohatství země a získá více peněz od těžařských společností, které obvinil z „drancování“ andského národa. V Chile, tradičně jedné z nejstabilnějších a nejbohatších zemí regionu, vyhrál 35letý Gabriel Boric, bývalý studentský protestní vůdce kandidující za levicovou koalici Schvaluji důstojnost. Tento typický mileniál vedl kampaň za snížení nerovností a řešení změny klimatu. Ačkoliv se jedná o levici nového tisíciletí, má základnu v odborech a socialistických politických stranách. Pracuje však s moderními komunikačními kanály jako je Twitter, TikTok a Instagram.

Xiomara Castrová, první prezidentka Hondurasu, zbavila zemi dlouholeté vlády pravice, neboť vyhrála listopadové volby se slibem, že „vytáhne stát z propasti narko-diktatury a korupce“. Její manžel, exprezident Manuel Zelaya, byl sesazen v roce 2009 během puče, který podpořily USA. Stalo se to v průběhu posledního nástupu socialistických vlád v Latinské Americe – v období, které je nazýváno „růžová vlna“. Zelaya, pověstný svými kovbojskými klobouky a hustým knírem, byl součástí trendu zahrnujícího venezuelského Huga Cháveze, bolivijského Eva Moralese a ekvádorského Rafaela Correu. Tito levicoví vůdci využili bohatství přírodních zdrojů ve jménu snižování nerovností ve společnosti a podpory sociálních programů.

Vítězství Castrové je v jistém smyslu předzvěstí širšího posunu v celém regionu, protože se prosazuje nová generace levice. Současná vlna se však od té předchozí „růžové“ – tradičně socialistické – v lecčems liší. Tento typ levice jde více vstříc mladým voličům, kterým záleží na životním prostředí a jsou zde výrazněji zastoupeny environmentální a feministické směry. Existuje samozřejmě několik výjimek z odklonu regionu doleva – např. v Ekvádoru byl v dubnu zvolen prezidentem konzervativní bankéř Guillermo Lasso. Nicméně Latinská Amerika zaznamenala rozhodující posun doleva v roce 2021 a ten ještě není u konce. Letos se uskuteční volby ve dvou významných státech – v Kolumbii a Brazílii. Levicový exprezident Lula Da Silva, který byl po vykonstruovaném procesu kvůli údajné korupci uvězněn, je favoritem průzkumů preferencí, neboť pozice současného krajně pravicového prezidenta Bolsonara je po řadě selhání – zejména nezvládnutí pandemie – zcela neudržitelná.

Poslední „růžovou vlnu“ ukončil velký pokles cen komodit od poloviny roku 2014. Levicové vlády v zemích jako je Brazílie a Ekvádor svázaly svou sociální politiku a ekonomický model s těžbou přírodních zdrojů. Když ceny klesly, ekonomika stagnovala a rozzlobení voliči obviňovali stávající vlády. Standardní volební cykly, kdy jsou voliči unaveni jednou stranou nebo ideologií a volí jejich odpůrce, také pravděpodobně sehrály roli v obratu regionu doprava před několika lety. Nyní se však politické kyvadlo houpe zpět doleva a stoupá „zelená vlna“, která se mísí s tou růžovou.