Zdeněk Havránek: Mnoho povyku pro nic...

Výběr plošných poplatků od občanů je v podstatě specifickou daní. Touto agendou by se však měl zabývat výhradně stát prostřednictvím finančních úřadů, nikoli samostatné médium. Stát již má hotové mechanismy pro výběr peněz, takže by odpadly náklady na správu vlastního systému evidence a výběru. Zrušení koncesionářských poplatků a jejich nahrazení přímým finančním příspěvkem ze státního rozpočtu by vedlo k modernizaci a zjednodušení celého systému. Současný model plošného zpoplatnění domácností je přežitkem, který neodpovídá digitálnímu věku. Jen touto změnou by ČT ušetřila přibližně 160 milionů Kč na provozních nákladech.

Vzhledem k tomu, že ČT na svůj provoz spotřebuje miliardy korun, je sice tato úspora téměř zanedbatelná, přesto je však nutné vědět, co občané za své peníze dostávají. Na ČT se pravidelně dívá přibližně 20 % platících občanů, zatímco ostatní musí platit také, ačkoli její pořady nesledují.

ČT navíc často nenabízí nic jiného než soukromé televizní stanice a kvalita její vlastní tvorby je velmi diskutabilní. Položme si otázku, co lidé vlastně chtějí. Odpověď je jednoduchá: „chléb a hry“. Chléb zaručí současná vláda a hry, na které lidé čekají, by měla dodat právě ČT. Část politického spektra však zásobuje společnost kriminálními kauzami a média mlčí, čímž je nechávají upadnout v zapomnění. Proto je potřeba najít řešení, které tento stav změní. Jediný, kdo má k takové změně mandát, je stát, neboť demokraticky zvolení představitelé dostali plnou důvěru od lidu. Je proto nepřijatelné vliv státu oslabovat. ČT v podstatě neplní své veřejnoprávní poslání, ale kloní se k určitému politickému směru a diskreditaci. Tím vytváří nebezpečný prostor pro to, aby se z politické opozice stala pátá kolona destabilizující systém.