Co víte o Velké Pardubické?

14 koní jede závod o 8000 zlatých

Na počátku dostihů, jak by se dalo předpokládat, byly hony. Vyšší šlechta oblečená do barevných kabátců se smečkou psů a na koních pronásledovala zvěř a překonávala přitom různé přírodní překážky. Tento druh zábavy se brzy stal oblíbeným i v Čechách. První závod se uskutečnil roku 1836 na chlumeckém panství Oktaviána Kinského. Díky aktivitě knížete Františka Lichtenštejnského se tyto hony (zvané parforsní) přesunuly do Pardubic. Charakter zdejší krajiny, která připomínala anglický park, byl příčinou velkého rozmachu honů v tomto městě.

Nejstarší závod, Velká liverpoolská, který se konal v roce 1836 v Anglii, inspiroval i ostatní evropské země. V Pardubicích byla první závodní dráha vybudována v roce 1856. A protože pořadatelé chtěli postavit jiný druh překážek, než jaké byly běžné v ostatních evropských zemích, vznikla ojedinělá a mimořádně náročná překážková dostihová dráha. Velká steeplechase se však zrodila až o osmnáct let později. S jejím vznikem jsou spojena jména hraběte Maxe Ugarta, prince Emila Fürstenberga a Oktaviána Kinského. První Velká pardubická steeplechase se běžela 5. listopadu 1874 o 8000 zlatých a na startu stálo 14 koní. Vítězství si nakonec odnesli plnokrevný hřebec Phantome s anglickým žokejem Sayersem v sedle. Průběh dostihu a výsledek vzbudily ohlas nejen u nás. Od té doby se Velká běžela každý rok s výjimkou válečných let, z důvodu politických událostí v roce 1968 a kvůli nepřízni počasí v letech 1876 a 1908.

V počátcích historie byla startovní pole nepočetná, často pouhých okolo pěti koní, jednou dokonce běžela jen trojice statečných. Koně byli většinou zahraničního původu, nejvíce německého, anglického a maďarského. Stejné to bylo i s jezdci. Proto také najdeme na listině vítězů v prvních desetiletích jména anglická, německá a italská. První Čech zvítězil v dostihu až v roce 1902 a byl jím Ulrich Rosák. V roce 1909 dostih nedokončil žádný kůň a v roce 1920 byl dostih ukončen bez vítěze. Jediný Jonathan, který doběhle do cíle byl diskvalifikován pro překročení daného časového limitu.

Které překážky rozhodují o úspěchu či neúspěchu?

Dnešní podobu má závodiště od prvních poválečných let. Dříve se běhalo až k Popkovicím a běhalo se též za tribunami, v prostoru, kde je nyní parkoviště. Po skončení druhé světové války zde bylo zřízeno vojenské letiště a některé pozemky zabrala armáda. V průběhu historie se několikrát měnil kurs dostihu, naposledy v roce 1998, kdy se poprvé závěrečná fáze dostihu po hlavní dráze běžela opačným směrem. Přemístění cíle a otočení běhání na pravou ruku má úzkou souvislost s postavením nové tribuny.

Hlavní dráha má dokola 2200 metrů, délka dráhy Velké pardubické je asi 6900 metrů. Koně musí překonat celkem 31 překážek. Nejznámějším je Taxisův příkop, který je také jedním z nejtěžších skoků na světě. V kursu je ještě několik dalších obtížných překážek, které často rozhodují o úspěchu nebo neúspěchu jednotlivých startujících. Takovými jsou Irská lavice, Popkovický skok, Francouzský skok, Hadí příkop, Velký vodní příkop, Zahrádky, Velký anglický skok a Havlův skok. Povrch dráhy je většinou travnatý, část je vedena přes oranice, jejichž podíl však v některých obdobích značně poklesl. V prvních desetiletích tvořily oranice téměř polovinu délky dostihu, později asi třetinu a nyní asi čtvrtinu. Také některé překážky byly pro zvýšení bezpečnosti koní a jezdců upraveny. Naposledy doznaly největší změnu vodní příkopy, kde byly na původním přírodním vodním toku postaveny betonové vany. Bezpečnost se zvýšila, ale utrpěla tím obtížnost dostihu. Velký vodní příkop dříve mnohokrát rozhodoval o vítězi, dnes je tato překážka snadno překonatelná a dá se i proběhnout. Také Velký Taxisův příkop byl upraven, když byl částečně zasypán příkop, ale jeho základní parametry se nezměnily. Případní nešťastníci alespoň nepadají tak hluboko.

Fenomén jménem Železník

Jediným koněm, který ve Velké pardubické zvítězil čtyřikrát, je fenomenální ryzák Železník. Jako první proběhl cílem v letech 1987, 1988, 1989 a 1991, vždy v sedle s žokejem Josefem Váňou. Celkem na startu Velké stál sedmkrát. Byl také prvním koněm, který potřeboval k překonání 6900 metrů dlouhé trati méně než deset minut. V roce 1987 zvítězil v čase 9:56,13. Nejúspěšnějším jezdcem ve Velké je zatím její šestinásobý vítěz Josef Váňa. Čtyřikrát zvítězil s Železníkem, páté vítězství si připsal v sedle Vronského v roce 1997 a šesté v sedle Tiumena v roce 2009.

Václav Chaloupka má ve sbírce čtyři triumfy, tři s Korokem a jeden v roce 1978 s Václavem, stejný počet úspěchů má na svém kontě i skvělý německý žokej Peter Gehm, který byl roce 2001 partnerem hnědáka Chalco, o rok později vyhrál v sedle Maskula a následující dva ročníky si připsal s Registanou. Žokej Peter Gehm jako jediný dokázal Velkou pardubickou vyhrát čtyři roky po sobě. Jedinou ženou, která zvítězila ve Velké pardubické, byla Lata Brandisová. Úspěchu dosáhla v posledním předválečném ročníku v roce 1937 s klisnou Normou. Anglický jezdec Williamson, který ve Velké pardubické zvítězil v letech 1890 a 1893, je jediným, jehož jméno najdete rovněž na listině vítězů Velké národní steeplechase v Liverpoolu. Časový rekord drží od roku 2008 Sixteen, která absolvovala celý dostih za 08:58,99 minut.