Havířovské nádraží - k ochraně či k demolici

Hlavní nádraží v Havířově bylo postaveno v letech 1964-1969 podle návrhu architekta Josefa Hrejsemnou ve spolupráci s s "brutalistním" sochařem Václavem Urubou v takzvaném bruselském stylu. Název nového nejen architektonického stylu je odvozen od obrovského úspěchu, který zaznamenala československá účast na EXPU 58 v Bruselu. V šedesátých letech, po dekádě stalinského socialistického realismu, byl tento úspěch dobrou motivací pro hledání nových a originálních cest v architektuře a užitém umění. Architekti úžeji spolupracovali s výtvarníky, soustředili se na nové materiály, především sklo, ocel a plast, pro bruselský styl je typická také barevnost a především důraz na geometrické hříčky.

Ostravsko se může pochlubit souborem skvěle provedených nádražních budov v bruselském stylu, které jsou českým unikátem. Vedle nádraží v Havířově je to nádraží v Ostravě-Vítkovicích (1963-1967) a Hlavní nádraží Ostrava (1966-1974). Ta by měla být společně památkově chráněna, dokud je ještě co chránit! Především interiér nádraží v Havířově je opravdu pastvou pro oči. Přehledný, dostatečně veliký a velmi nenápadně členitý interiér dynamizují ojedinělé plastické op-artové rastry na stropě. Motiv rastrů je zopakován i na kamenné dlažbě, což vyvolává pocit zrcadlení. Stěny jsou zdobeny geometrickými motivy, vše jemně sjednocováno červenou barvou. Nechybí ani obligátní skleněná mozaika s mírovou tématikou, která by ale ani dnes neměla ničemu a nikomu překážet. V přízemí jsou pokladny, bufet a toalety. Opravdu krásné schodiště láká na ochoz, kde se nacházela restaurace. Samozřejmě, možností využití interiéru je stále dost, ale celé to zbourat je vskutku smrtelný hřích!

České dráhy to vidí ale jinak – z technického hlediska je budova havířovského nádraží celkově dožilá, proto je nutné vestibul zdemolovat, na jeho místo postavit autobusy a pro cestující upravit sousední administrativní budovu. Celková cena minimálně 200 milionů korun českých z Evropské unie přiteklých. "Z nevyužitých prostor vytvoříme novou halu na míru šitou stávající kapacitě. Tzn. prosklená, volná dýchající budova v kombinaci s moderními prvky membránové střechy z plachty," uvedl autor návrhu Daniel Labuzík. Zní to tak nějak jak za těch komunistů – za vzletnými slovy zas trochu víc betonu, nesmyslnosti a a především pošlapávání české kultury a zbytečně vyhozených peněz do kapes všech možných příživníků velkých projektů.

Občanské sdružení Důl architektury, sdružení těch, kteří si váží dobrého z české minulosti, vyrazilo do boje. Jejich návrh, aby byla stavba vyhlášena kulturní památkou, která by navíc po jistých úpravách mohla dobře sloužit svému původnímu účelu, loni ministerstvo kultury zamítlo. Důl architektury proto podal další podnět, tentokrát k přezkoumání ministerského rozhodnutí, poněvadž na samotném ministerstvu si nikdo nevyžádal žádné stanovisko nezávislých odborníků na architekturu 20. století. Samo sdružení doplnilo svůj podnět dvěma posudky specialistů, profesorů Ivana Rullera a Jiřího Suchomela. „Svojí kvalitou a intaktností původního provedení je budova významná jako součást architektonického dědictví ostravského regionu, ale i celé republiky. … Snadnost, se kterou mizí architektonicky významné budovy, postavené v druhé polovině dvacátého století, je zarážející. Takzvaný bruselský styl v české architektuře je dochován na stále menším počtu kvalitních realizací“, upozorňuje Ivan Ruller.

Tomuto podnětu již musela ministryně kultury Alena Hanáková vyhovět. Přezkumným řízením objekt požívá předběžné památkové ochrany, a proto ho není možné do rozhodnutí zbourat. Pevně doufejme, že ani nikdy v budoucnu!