Jiří Paroubek dnes pokřtil svou novou knihu Český Watergate

Úryvek z knihy Jiřího Paroubka "Český Watergate - tzv. Kubiceho zpráva":

Tzv. Kubiceho zpráva

Již pět let uplynulo od zveřejnění tzv. Kubiceho zprávy, která ovlivnila výsledek parlamentních voleb v roce 2006 ve prospěch ODS. Ačkoliv se po listopadu 1989 jednalo o snad nejzásadnější kauzu, jejíž dopady pociťujeme dodnes, otazníků s ní spojených spíše přibývá, než aby jich ubývalo.

Předně, Radovan Krejčíř a Tomáš Pitr – dva pretendenti českého podsvětí, kteří sehráli spolu s médii (zejména s MF Dnes) kampaň v neprospěch ČSSD a ve prospěch ODS – dosáhli svého: vlády ODS nevyvíjely žádnou snahu dostat oba před českou spravedlnost. Je to možné bez nadsázky považovat za jakousi formu odměny lidí z ODS za služby, které proti ČSSD učinili. Pokud by nyní byla u moci ČSSD v čele se mnou, oba jmenovaní moc dobře vědí, že by se spravedlnosti nevyhnuli.

Dále bylo prokázáno, že za únikem tzv. Kubiceho zprávy do médií stojí lidé spjatí se současnou vládní koalicí: Ivan Langer a Pavel Severa. Bohužel, prvně jmenovaný využil už na podzim roku 2006 pozice ministra vnitra, aby rozprášil vyšetřovací tým Inspekce ministra vnitra dříve, než mohl odhalit, jak hluboko měl Ivan Langer v celé kauze prsty. Ivan Langer tak vyvázl pouze se směšnou pokutou 9000 Kč od NBÚ za nedbalost, s jakou zacházel se svým výtiskem utajované zprávy. Obdobně dopadl i Pavel Severa, avšak průběh vyšetřování podílu jeho osoby na úniku tzv. Kubiceho zprávy je dosud obestřen tajemstvím, neboť podobně jako v kauze bývalého lidoveckého předsedy a vicepremiéra Čunka se vyrojily spekulace o zásazích do vyšetřování a nestandardních pokynech z nadřízeného státního zastupitelství.

V průběhu času také vyšlo najevo, a to ve vztahu k policejnímu vyšetřování nazvanému Krakatice, závažné podezření o napojení někdejšího ministra vnitra Ivana Langera na bývalého kmotra českého podsvětí Františka Mrázka. Ukazuje se tak stále častěji, že to nebyla ČSSD, ale ODS a její představitelé, kteří měli či možná stále mají velmi blízký vztah k lidem z podsvětí. V této souvislosti není bez zajímavosti, že Kubiceho tým vedl tvrdý boj právě s policisty, kteří vyšetřování v tzv. Krakatici vedli a kteří byli trnem v oku jak Radovanu Krejčířovi, tak Tomáši Pitrovi. Asi nikoho nepřekvapí, že ani jeden z těchto policistů činných v Krakatici již u policie nepracuje a že státní zástupce Jaroslav Dolejší, který jejich práci dozoroval, byl pár týdnů po nástupu první Topolánkovy vlády odvolán z funkce.

Kauzy, na kterých byla celá tzv. Kubiceho zpráva postavena, skončily osvobozujícími verdikty a naprostým fiaskem Kubiceho týmu. Vývoj soudního řízení v kauze Pět na stole, odložení kauzy Biolíh či zastavení stíhání Františka Vybírala a Miloše Červenky, to je tristní výsledek v porovnání s tvrzením Jana Kubiceho o tom, že za svými lidmi a jejich prací stojí. Buď byl Kubiceho tým tak neschopný, že nedokázal pro svá mediální bombastická tvrzení opatřit věrohodné důkazy, anebo, což je mnohem závažnější, zneužíval svoji moc k umělému vytváření kauz, které by následně ovlivňovaly politické dění v zemi.

Obojí je možné, avšak při hodnocení jednotlivých případů, jejich vzniku, průběhu a konce se odhaluje stále pravděpodobnější fakt: Kubice a spol. pracovali v zájmu lidí, jako je Radovan Krejčíř, Tomáš Pitr, a tedy i ve prospěch velké části dnešních pravicových stran, tvořících současnou vládu.

Připomeňme si ale nejdříve události, které jsou bezprostředně spojené s tzv. Kubiceho zprávou, a to na základě jak veřejných zdrojů, tak prostřednictvím výpovědí jednotlivých aktérů a dokumentů z policejního vyšetřování.

16. května 2006 proběhla státním zástupcem schválená prohlídka kanceláří pracovníků ÚOOZ, kteří byli vyšetřováni již od října předešlého roku pro podezření ze zneužívání náhrad a kteří následně figurovali v kauze tzv. Kubiceho zprávy (Hruška, Vlas). Inspekce ministra vnitra (IMV) si do této doby zajistila jak důkazy, které prohlídku opravňovaly, tak především velmi zarážející informace o výši majetku některých důstojníků ÚOOZ, v čele s Vlasem a Hruškou. 22. května 2006 pak v televizním duelu Partie TV Prima mne Mirek Topolánkek obvinil ze spolupráce s podsvětím, přičemž se odvolával na údajně veřejné informace. Některé jeho slovní obraty se ovšem nápadně podobaly těm, které se o týden později objevily v tzv. Kubiceho zprávě.

25. května 2006 přinesla MF Dnes informaci o stíhání důstojníků ÚOOZ, mezi nimi i kapitána Hrušky, jednoho z autorů tzv. Kubiceho zprávy a dnešního prvního náměstka ministra vnitra Jana Kubiceho. Souhlas s úkony Inspekce ministra vnitra (IMV) dal i dozorující státní zástupce. Přesto Hruška veřejně prohlásil: „Jdou po nás, protože jsme se při vyšetřování dostali až příliš blízko k politice.“ Hned den nato však Nejvyšší státní zastupitelství jeho slova zásadně popřelo a konstatovalo: „Provedená dohledová prověrka vyloučila jakékoli ovlivňování této trestní věci."

V ten samý den veřejně vystupuje tehdejší místopředseda Poslanecké sněmovny za ODS a následně ministr vnitra Ivan Langer s prohlášením: „… to, co dělá Inspekce ministra vnitra, považuji za nepřijatelnou manipulaci a zneužití inspekce k politickým účelům. Je to až vulgární snaha zlikvidovat ty policisty, kteří jsou na stopě jednoho z největších korupčních skandálů v ČR, v kauze Biolíh.“

Už 25. května 2006 se Kubice telefonicky třikrát spojil s předsedou Výboru pro obranu a bezpečnost za ODS Janem Vidímem. Tento fakt vyplynul až z následného vyšetřování. Kubice však do té doby veřejně tvrdí, že to byl on, kdo byl poslancem a tehdejším předsedou Vidímem kontaktován, a to až 26.5.2006 dopoledne.

26. května 2006 se na Ministerstvu vnitra v 19:00 konala na přání tehdejšího ministra Františka Bublana schůzka s Janem Kubicem, kde o jeho vystoupení na Výboru pro obranu a bezpečnost PSP či o záměru vypracovat jakoukoliv zprávu nepadlo podle výpovědi svědků schůzky ani slovo. Kubice nebyl ani na opakovanou žádost ministra Bublana schopen konkretizovat svá tvrzení o ovlivňování vyšetřování či účelovosti postupu Inspekce ministra vnitra vůči jeho podřízeným. S Bublanem se Kubice dohodl, že se ještě jednou sejdou a celou záležitost projednají znovu.

Ještě téhož dne po této schůzce však Kubice požádal předsedu sněmovního Výboru pro obranu a bezpečnost (VOBZ) a poslance ODS Jana Vidíma o svolání Výboru, kde by chtěl poslance informovat o údajném ovlivňování vyšetřování. Vidímovi Kubice v rozporu se zákonem na tomto setkání předložil dokumenty z vyšetřovacích spisů, včetně výslechu utajeného svědka a přepisů s vyhodnocením odposlechů, které měly údajně dokazovat ovlivňování vyšetřování. Tyto dokumenty byly už o víkendu 27.5. a 28.5. předmětem reportáží TV Nova a článků Aktualne.cz. Reportáže nesly titulky jako např. „Vyšetřování aféry Biolíh se někdo snaží politicky manipulovat“. Novináři v nich poukazovali na ČSSD, dávali prostor politikům ODS a zároveň už jako fakt uváděli pondělní svolání mimořádného jednání Výboru pro obranu a bezpečnost. A to přesto, že o tom ještě žádný z členů Výboru, snad vyjma Vidíma, nic nevěděl.

Otázkou je, proč Kubice svůj záměr předstoupit před poslance s tak závažnou zprávou před ministrem vnitra a policejním prezidentem tajil, proč lhal a podrobně informoval pouze poslance z ODS, kterým na rozdíl od Bublana s Husákem předal i náležité dokumenty.

Ve dnech 27. a 28. května podle výpovědí tehdejších příslušníků ÚOOZ Blanky Kosinové (dnes ředitelky projektu Galileo na Ministerstvu dopravy a manželky ministra kultury Bessera), Jaroslava Hrušky (dnes prvního náměstka ministra vnitra) a Hynka Vlase (majitele bezpečnostní agentury, která získala od Kosinové zakázku na Ministerstvu dopravy) vzniká text tzv. Kubiceho zprávy.

Nejpodivnější na celé věci je však následující skutečnost: Podle veřejné výpovědi Vidíma, kterou následně potvrdila i Kosinová, si měli oba aktéři telefonovat pouze jednou, a to 26. května, kdy si domlouvali vystoupení na Výboru. Srovnáme-li však uveřejněné záznamy telefonních hovorů Kubiceho, Vidíma a Vlase z té doby, pak je zřejmá nejen nepravda o jediném telefonátu 26. května, ale především zaráží frekvence telefonátů hlavních aktérů, tedy Vidíma, Kubiceho a Vlase, během víkendu, kdy podle jejich slov zpráva vznikala. Vidím Kubicemu volal mezi 26. a 29. květnem celkem desetkrát, Kubice Vidímovi 27. a 28. května celkem pětkrát, přičemž okolo 9:00 volal Vidímovi, který byl podle výpisu přítomen na Zbraslavi. Vidím volal Vlasovi mezi 26. květnem a 29. květnem celkem pětkrát.

Vzhledem k tomu, že všichni aktéři tzv. Kubiceho zprávy veřejně lhali o četnosti svých telefonických kontaktů, je zřejmé, že chtěli zastřít častý telefonický kontakt během doby, kdy vznikala tzv. Kubiceho zpráva. Proto se můžeme domnívat, že hlavním důvodem tohoto zastírání je fakt, že Vidím byl Kubicem informován již předem o obsahu zprávy a naopak, že Vidím mohl Kubicemu radit, co by ve zprávě mělo či nemělo být. Vlastně se dá říci, že Kubice byl Vidímem nejspíš řízen.

Blanka Kosinová, tehdejší mluvčí ÚOOZ, v červnu 2006 vydala pro ČTK prohlášení: „Informace o telefonování a kontaktech Jana Kubiceho a Hynka Vlase se straníky ODS důrazně odmítáme. Jedinou výjimkou je hovor kolem 26. května.“

29. května 2006 proběhlo mimořádné jednání Výboru pro obranu a bezpečnost PSP, na kterém vystoupil plk. Kubice a jeho podřízení Hruška a Vlas. Na jeho jednání byla poslancům předložena tzv. Kubiceho zpráva, jejíž utajená část následně unikla do médií. 1. června 2006 byla ustavena speciální skupina žalobců při Vrchním státním zastupitelství v Praze k vyhodnocení tzv. Kubiceho zprávy.

2. – 3. června 2006 proběhly volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

Na základě prověřování podezření ze spáchání trestného činu ohrožení utajované informace vyhodnotili příslušníci Inspekce ministra vnitra (IMV) výpisy z telekomunikačního hovoru a konstatovali vzájemnou provázanost u všech podezřelých. A to zejména u poslance ODS a předsedy VOB PSP Jana Vidíma na jedné a tehdejšího šéfa ÚOOZ plukovníka Kubiceho s dalšími pracovníky ÚOOZ na straně druhé. Intenzivní komunikaci zjistila i mezi Vidímem, Kubicem, Vlasem a novináři Hrbáčkem a Slonkovou. Média, kde oba novináři pracují, zveřejnila tzv. Kubiceho zprávu, která podléhala zákonu o utajovaných skutečnostech, jako první.

11. srpna 2006 vyhodnotili příslušníci IMV na základě povolení, jež vydal soudce Obvodního soudu Prahy 5, telekomunikační provoz (výpisy, kdo s kým v jaký čas volal, nikoliv odposlechy) a konstatovali dlouhodobou intenzivní komunikaci mezi Slonkovou, důstojníky ÚOOZ a Vidímem. Na základě vyhodnocení telekomunikačního provozu u všech podezřelých povolil následně soudce Obvodního soudu Prahy 5 nasadit odposlechy.

8. září 2006 požádala IMV po jednání s dozorovou státní zástupkyní o stanovisko, zda by případ neměl být předán jinému útvaru policie, neboť je pravděpodobné, že trestného činu ohrožení utajované informace se nedopustili policisté, ale tehdejší místopředseda sněmovny a budoucí ministr vnitra Langer.

IMV o týden později navrhla státní zástupkyni další prověřování možné spoluúčasti policistů na vzniku a úniku tzv. Kubiceho zprávy, neboť trestná činnost měla spočívat v politickém zadání k jejímu zpracování a tato zpráva mohla být některým politikům k dispozici ještě před jednáním VOB PSP 29. května 2006. IMV dále informovala státní zástupkyni, že v tomto smyslu prověřovala i jednání fyzických osob, které by se mohly spolu s policisty podílet na možné trestné činnosti.

IMV v této zprávě pro dozorovou státní zástupkyni konstatovala, že výtisk tzv. Kubiceho zprávy, který Ivan Langer získal, neprošel podle zjištění IMV evidencí sněmovního bezpečnostního útvaru a ani nikdy v jejich protokolu nebyl zaevidován. Langer na přímý dotaz nedokázal policistům přesně určit, zda mu byl výtisk předán na jeho žádost, anebo mu jej někdo z policistů ÚOOZ přímo nabídl.

20. září 2006 pořídil ředitel IMV Borník úřední záznam, ve kterém uvádí, že mu telefonoval tehdejší ministr vnitra Ivan Langer, jenž mu oznámil, že je mu známa skutečnost o tom, že je odposloucháván Inspekcí ministra vnitra. V této souvislosti mu pohrozil, že potvrdí-li se tato skutečnost, má ředitel Borník zvážit svoji rezignaci. O den později byl tento úřední záznam ředitele IMV Borníka postoupen dozorové státní zástupkyni se žádostí o stanovisko, zda jde o podezření z politického ovlivňování vyšetřování okolností úniku tzv. Kubiceho zprávy ze strany ministra vnitra, který v celé věci figuruje jako podezřelý, a může se tudíž dopouštět trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele. IMV se také ohradila proti vyjádření podezřelých osob v tisku, jež skandalizovaly pracovníky IMV, ačkoliv ti získávají veškeré důkazy zákonným způsobem, po souhlasu dozorového státního zástupce, popřípadě se souhlasem soudu. IMV poukazovala také na to, že existoval tlak ze strany tehdejšího vedení Ministerstva vnitra a na rozdíl od neprokazatelných tvrzení obsažených v tzv. Kubiceho zprávě existovaly v tomto případě jasné důkazy o snaze ovlivňovat vyšetřování. Ačkoliv se tedy jevil jako možný obdobný postup, jaký zvolil plk. Kubice, nepovažovala jej IMV za správný, a žádala proto dozorového státního zástupce o další pokyny.

27. září 2006 zaslal tehdejší ředitel Útvaru zvláštních činností (zajišťuje pro potřeby policie např. odposlechy) Tomáš Almer (přítel Jana Kubiceho) dopisy předsedovi Výboru pro obranu, ministru vnitra a ministru spravedlnosti, ve kterých informoval o podrobnostech nasazení soudem povolených odposlechů na osoby podezřelé v souvislosti s únikem tzv. Kubiceho zprávy. Ministr spravedlnosti Pospíšil nelenil, využil výsady imunity a na půdě sněmovny tento dopis přečetl. Vyzrazením těchto informací útvarem, který má zajišťovat pouze technickou podporu úkonů povolených soudem, došlo ke zmaření úkonů a se souhlasem státního zástupce také následně k ukončení těchto úkonů.

Postup policistů IMV, státního zastupitelství i soudu ve věci nasazení odposlechů bylo následně vyhodnoceno jako správné, účelné a v souladu se zákonem.

Státní zástupce Městského státního zastupitelství Martin Omelka pro iDnes 26. dubna 2007 řekl: „Vše proběhlo v pořádku. O výsledku jsme informovali zmíněné obvodní státní zastupitelství, své nadřízené i nejvyšší státní zástupkyni. Výsledky přezkumu budou znát také osoby, které ho iniciovaly."

29. září 2006 byl z funkce odvolán ředitel IMV Borník. Odvolání mu bylo doručeno za použití policejního vrtulníku. Ještě tentýž den byl jmenován novým ředitelelem IMV Zdeněk Pelc. (Zdeněk Pelc pak z ministerstva odešel, aby se opět vrátil za Kubiceho vedení na vysoký úřednický post.) Ten samý den, mezi 8:00 a 9:00, prováděl příslušník policejní inspekce výslech v trestní věci tzv. Kubiceho zprávy. Po jeho skončení, asi v 9:00, vstoupil do jeho kanceláře jiný příslušník inspekce a bez udání důvodů mu sdělil, že má všeho nechat, s ničím nehýbat a svoji kancelář ihned opustit. Poté byla jeho kancelář spolu s ostatními kancelářemi jeho kolegů z vyšetřovacího týmu zapečetěna, a to na základě příkazu nového ředitele IMV Zdeňka Pelce, kterého ten den jmenoval Langer do funkce.

Dozorový státní zástupce byl o této věci okamžitě vyrozuměn. Státní zástupce reagoval požadavkem na okamžité předložení vyšetřovacího spisu k úniku tzv. Kubiceho zprávy. V jeho přítomnosti mu byl tento požadavek novým náměstkem ministra vnitra zamítnut s tím, že vše záleží na rozhodnutí ministra vnitra Ivana Langera.

I další dny bylo vyšetřovatelům IMV, kteří šetřili tzv. Kubiceho zprávu, bráněno v jejich práci. Až po opakované urgenci státního zástupce bylo dohodnuto obnovení vstupu do kanceláří. Následně chtěl nově jmenovaný ředitel IMV Pelc pro potřeby ministra vnitra po pracovnících IMV zprávu o šetření Kubiceho zprávy. Bylo mu sděleno, že lze tak učinit pouze v obecné rovině, protože zveřejněním konkrétních informací by byl porušen trestní řád vzhledem k probíhajícímu šetření a prověřování žadatele informace, tj. ministra Langera.

V situaci, kdy bylo zřejmé, že vyšetřování policejní inspekce směřuje ke konkrétním pachatelům jak samotného úniku, tak i vzniku tzv. Kubiceho zprávy, informovala média poprvé o údajné přípravě vraždy Kubiceho skupinou z kauzy Budišov. Tajný tým policejního prezidia „Maxim“ k vyšetřování tohoto podezření byl přitom sestaven již na přelomu května a června 2006!

13. října 2006 (ve stejný den ÚOOZ zatýká Věru Jourovou, jak bude popsáno později) navrhují policisté IMV státnímu zástupci zahájení trestního stíhání plk. Jana Kubiceho, mjr. Hynka Vlase a kpt. Jaroslava Hrušky pro podezření ze spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele, neoprávněného nakládání s osobními údaji a pomluvy. Z vyšetřování okolností vzniku a úniku tzv. Kubiceho zprávy totiž vyplynulo závažné podezření ze spáchání těchto trestných činů. V prosinci 2006 státní zastupitelství sice rozhodlo, že Kubice a jeho podřízení postupovali v rozporu se zákonem, avšak jejich provinění vyhodnotilo jako kázeňský prohřešek a celou věc předalo k vyřešení policejnímu prezidentovi. Toto kázeňské řízení bylo zastaveno v únoru 2007 „domluvou“. V únoru 2007 média informovala také o odložení vyšetřování údajné přípravy vraždy plk. Kubiceho z důvodu nedostatku důkazů.

25. dubna 2007 zveřejnila skupina státních zástupců Vrchního státního zastupitelství v Praze vyšetřující okolnosti uvedené v tzv. Kubiceho zprávě závěr svého vyšetřování: Kubiceho obvinění se nepotvrdila, k žádnému ovlivňování vyšetřování nedocházelo. Podle žalobců navíc Kubice postupoval v rozporu se zákonem a neadekvátně situaci, kterou jako šéf elitního policejního týmu řešil.

V srpnu 2007 policie začala vyšetřovat pro podezření z úniku tzv. Kubiceho zprávy Pavla Severu. Ten se po volbách stal náměstkem ministra obrany a figuroval v podivných zbrojních zakázkách. Nyní je tento dlouholetý lidovecký poslanec a oddaný přítel Miroslava Kalouska generálním sekretářem TOP 09. Jeho zavinění dokazoval znalecký posudek, který si policie nechala vypracovat.

V září 2007 se Vrchní státní zastupitelství v Praze vložilo do případu Pavla Severy a zamítlo žádost o jeho vydání k trestnímu stíhání. V celé věci nařídilo opatřit další znalecké posudky, a to i přes to, že vyšetřovatel i dozorový státní zástupce měli za jasně prokázané, že za únikem tzv. Kubiceho zprávy stojí právě Severa. O měsíc později, v říjnu 2007, dostal ministr vnitra Ivan Langer od Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ) pokutu 9000 Kč za to, že nechal bez dozoru svůj výtisk tzv. Kubiceho zprávy, čímž umožnil novinářům pořídit si kopie její části. 14. prosince 2007 státní zastupitelství, po zásahu VSZ v Praze, rozhodlo přes opačný názor policie nestíhat tehdejšího poslance KDU-ČSL Pavla Severu za únik tzv. Kubiceho zprávy. 24. dubna 2008 dostal Severa za únik tzv. Kubiceho zprávy od NBÚ pokutu 25 000 Kč.

Tím byla z pohledu státních orgánů oficiálně ukončena kauza, která zásadním způsobem ovlivnila volby v roce 2006 a následné události v zemi.

Není náhodou, že Zdeněk Pelc, který do čela Inspekce ministra vnitra nastoupil po Langerem odvolaném Borníkovi a který pomáhal Langerovi s Kubicem mařit vyšetřování úniku tzv. Kubiceho zprávy, byl Janem Kubicem opět jmenován do vysoké funkce na Ministerstvu vnitra. Pelcův tehdejší nejbližší spolupracovník Dušan Brunclík byl Kubicem dokonce jmenován šéfem policejní inspekce. Těžko se ubránit dojmu, že je tomu tak za odměnu.

Otazníky v kauze tzv. Kubiceho zprávy

Z výše předloženého sledu událostí a informací, k nimž došla při vyšetřování policie, vyplývá několik zásadních otázek. Tak například: Byl ÚOOZ propojen s Tomášem Pitrem, Radovanem Krejčířem a s ODS? Částečná odpověď na tuto otázku již existuje. Co se týče koordinace celé akce s tzv. Kubiceho zprávou, je zřejmé, že představitelé ODS a ÚOOZ byli bezprostředně před vznikem tzv. Kubiceho zprávy v úzkém kontaktu, který tajili a o němž veřejnosti také lhali. Jediným důvodem, proč tak činili, lhali a kontakt vehementně popírali, je to, že politici ODS dopředu věděli, co Kubice a spol. připravují, popř. že dokonce radili Kubicemu, Hruškovi a Vlasovi, co ve zprávě má být.

Dnes také víme, že minimálně jeden z detektivů ÚOOZ, který byl v nejužším týmu Kubiceho, Vlase a Hrušky, Luděk Žákovec, byl v úzkém spojení s Tomášem Pitrem. K tomu také, po odchodu od ÚOOZ, nastoupil do zaměstnání a začal mu spravovat některé jeho firmy. Důvěra mezi těmito dvěma osobami musela tedy být hluboká a jistě nevznikla ze dne na den, nesporně tento vztah důvěry trval delší čas.

A zde je třeba vrátit se k tomu, kde se „informace“ v tzv. Kubiceho zprávě obsažené vlastně vzaly. Kubice a spol. uváděli, že se obecně jedná o operativní informace, které svědčí o napojení ČSSD na podsvětí. V průběhu roku 2008 se nám však podařilo zjistit, že podstatná část informací ve zprávě obsažených pochází z tzv. Mrázkova archivu, který po jeho zavraždění získal Tomáš Pitr. Tuto informaci Kubice nikdy nepotvrdil. Až dnes, kdy už jako ministr vnitra v jednom rozhovoru jasně řekl, že ta část zprávy, která unikla do médií a která se týkala právě ČSSD, pochází z domovní prohlídky u Pitra. Dokonce byl i konkrétní a řekl, že se jednalo o „dvě igelitové tašky“, které obsahovaly informace, jež sbíral František Mrázek! Takže Kubice přiznává to, co dlouho kolovalo jako spekulace, totiž že jeho zpráva byla postavena na tom, co připravil Tomáš Pitr. Ten Pitr, který vystupoval proti ČSSD a jehož čachry a kšefty jsem kazil, kde jsem jen mohl. Pitr měl eminentní a logický zájem na tom, aby ČSSD volby nevyhrála. Vzhledem k tomu, že se dnes konečně potvrdilo to, co ČSSD dlouhou dobu tvrdila a na co bezúspěšně poukazovala, je zcela regulérní položit si otázku, zda to celé nebyla již od počátku domluvená akce mezi Pitrem a ÚOOZ. Zda tedy mafiánské žvásty do tzv. Mrázkova archivu nepodstrčili ve spolupráci s Pitrem sami lidé z ÚOOZ.

Pro tuto variantu, která zásadním způsobem obrací celý příběh tzv. Kubiceho zprávy vzhůru nohama, svědčí informace, která koluje mezi policisty, totiž že existuje záznam telefonního hovoru mezi Pitrem a policisty konajícími u něj domovní prohlídku, v němž Pitr policisty navádí, kde mají tzv. Mrázkův archiv najít! Stejně tak je možná pravdivá i informace, že Pitr provedl před domovní prohlídkou selekci tzv. Mrázkova archivu tak, aby ty „dvě igelitky“, z nichž Kubice a spol. sestavili tzv. Kubiceho zprávu, obsahovaly jen informace týkající se ČSSD. Pro scénář dohody Pitr-Kubice-ODS s cílem zabránit ČSSD zvítězit ve volbách v roce 2006 svědčí i podivné okolnosti domovní prohlídky u Tomáše Pitra, při níž se „našly“ klíčové informace pro tzv. Kubiceho zprávu. Tedy ty Mrázkovy „dvě igelitky“, z nichž Kubice a spol. za deset dnů doslova „spíchli“ tzv. Kubiceho zprávu, která unikla těsně před volbami do médií a způsobila zvrat ve volebních výsledcích a ustavení vlády Mirka Topolánka.