Letní cesta českého poutníka

Slovo pouť pochází ze staroslověnského pút, jehož kořeny lze vysledovat až ke staroindickému panthás, které značí cestu. Cesta pak není jen vnějším viditelným směřováním odněkud někam, ale také vnitřním neviditelným směřováním a spíše kroužením v lidském životě. Cesta za smyslem života je jako iniciační akt přítomna ve většině mýtů či pohádek a také v náboženských vírách, které zároveň přiznávají zvláštní moc a sílu určitým místům. Křesťané mají svoje poutě do Jeruzaléma (pod znamením kříže k Božímu hrobu), Říma (Via Francigena pod znamením klíče - pouť ke svatému Petru), Santiaga de Compostela (Camino Santiago - pouť pod znamením mušle ke svatému Jakubovi) a na mnoho mariánských poutních míst. Muslimové mají pouť do Mekky, hinduisté pouť do Varanásí a k pramenům Gangy. Buddhisté mají poutě k posvátným horám a místům spojeným s životem Gautamy Buddhy. Židé putovali do Síló a později do Jeruzaléma, kde byla Hospodinova svatyně a archa úmluvy.

Chleba s máslem za ranní serenádu žab

V pozemském životě jsme všichni poutníci, lopotníci se po každodenních cestách za smyslem vlastní existence. Cesta ke smyslu je lemována čekání na ten správný vlak, bojem s větrnými mlýny, rozmary počasí, ale také znovu objevováním dětského pohledu na svět a radosti z dosahovaných cílů. Léto přímo vybízí k tomu, vydat se na takovou očistnou cestu, která prohloubí náš vztah k sobě samotnému a tak i k okolnímu světu, která nám pomůže zbavit se každodenních plytkostí a zbytečností v našich životech. Jestliže přes rok žijeme v materiálním hojnosti a přebytku ale duchovně strádáme, pak o letní dovolené je ten správný čas poměr stran otočit. Chleba s máslem za raní serenádu žab. Trochu mokré boty za náhody-nenáhody a nová překvapivá setkání. A navíc – na cestě se, jak dobře vědí mnozí tvořiví a umění milovní, nejlépe přemýšlí. Stejně jako volně plyne krok, plynou i myšlenky, staré odplouvají a nové nenásilně připlouvají. Potřebujete-li tedy něco ve svém životě řešit a vyřešit, nasaďte na záda baťůžek s nejzákladnějším a vydejte se na pouť!

Tipy na poutní místa v České republice

Velehrad – Sv. Hostýn

Svatý Hostýn a Velehrad jsou dvě nejdůležitější poutní místa na Moravě, Velehradu se říká "moravský Betlém", neboť zhmotňuje zrod křesťanské víry Slovanů. Proto zde byla vybudována cesta se všemi modernímináležitostmi: značkami, panely, razítky, průvodcem a pamětním listem.

Po cestě je rozmístěno 25 dřevěných přístřešků s informacemi turistickými, poutnickými i náboženskými. Součástí každého přístřešku jsou dvě lavičky a panel, kde je kromě místopisných informací a citátů z Písma napsáno, kolik kilometrů má poutník za sebou a kolik před sebou. Poutníci se mohou po cestě vypravit individuálně, nebo se mohou připojit k některé z každoročně pořádané církevní poutí. V roce 2012 jsou poutě plánovány v termínech: 2. - 4. července "cyrilometodějská" - ze Sv. Hostýna na Velehrad, kterou pořádá Matice svatohostýnská a v pátek 17.s rpna začíná na Velehradě pouť z Velehradu na sv. Kopeček.

Trasy svatojakubské cesty u nás

Po České republice vede několik tras svatojakubské cesty. Páteřní v terénu vyznačená trasa Zhořelec - Žitava - Český dub – Praha, Svatojakubská cesta v Praze, páteřní v terénu vyznačená trasa Praha – Všeruby, trasa Praha – Železná, trasa Praha - Český Krumlov, trasa Český Krumlov - Vítkův Kámen - Koranda / St. Oswald. Trasa Praha - Český Krumlov, která měří 228 km a vede například přes Sázavský klášter, Vlašim, Blaník, Hlubokou nad Vltavou nebo Dívčí Kámen, propojuje severní trasu ze Žitavy a z Polska s trasami v Rakousku a jižním Bavorsku. V Českém Krumlově se potkává s trasou z Moravy a pokračuje společná, již vyznačená, trasa Český Krumlov - Vítkův Kámen - Koranda / St. Oswald. Je třeba připravit se na to, že svatojakubská cesta u nás je mnohem strastiplnější než její jiné evropské části. České trasy se snaží turistu i poutníka zavést na co "nejzajímavější" místa, která často leží na kopcích. Ani s ubytováním pro poutníky to u nás není tak růžové jako například ve Francii či Španělsku. Itinerář pouti si můžete stáhnout ze stránek www.ultreia.cz.

Svatoanenská pouť ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm

Sv. Anna je považována za valašskou patronku a tradice oslav jejího svátku 26. července sahají v Rožnově pod Radhoštěm hluboko do minulosti. Počátky putování ke kostelíku sv. Anny ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm sahají do léta roku 1939 a do konce 50. let se k poctě sv. Anny každoročně konaly děkovné poutě za hojné účasti farníků. Tradice svatoanenských procesí byla obnovena v druhé polovině 90. let. Stejně jako v minulosti tak i dnes přibližuje toto svatoanenské procesí dávno zašlý obraz barokních poutí s pestrou směsicí valašských krojů, vlajícími korouhvemi, těžkou vůní hořícího kadidla i drobnou krásu dřevěné plastiky sv. Anny učitelky, kterou nesou rožnovské dívky na ozdobených nosítkách.