Národní muzeum se v červenci uzavře

Něco z historie Vlasteneckého, Českého a Národního muzea

O založení Národního muzea se v roce 1818 zasloužila skupina osvícenských šlechticů v čele s hrabětem Kašparem Maria Sternbergem, který byl světově uznávaným učencem v oboru paleontologie. Muzeum bylo tehdy známé pod názvem Vlastenecké muzeum a bylo umístěno ve Šternbernském paláci na Hradčanech. V roce 1840 přišel František Palacký s návrhem vystavět budovu muzea na dnešním Smetanově nábřeží. K výstavbě však nedošlo, proto bylo muzeum přestěhováno roku 1846 do Nostického paláce. O dva roky později bylo Vlastenecké muzeum přejmenováno na České muzeum, za šest let na Muzeum Království českého. Teprve roku 1876 se městská rada rozhodla darovat muzeu pozemek na horním konci Václavského náměstí a tak se mohlo začít s výstavbou nových prostor. Konkurz na novou stavbu, jednoznačně vyhrál architekt Josef Schulz, porotu zaujal především slavnostním Pantheonem, který měl celé stavbě dominovat. Roku 1884 bylo vydáno povolení ke stavbě a koncem téhož roku byl již hotov suterén muzea. Stavební úsilí bylo dovršeno roku 1888, když byla dodělána hlavní kopule a začaly se rozmísťovat sochy. Veškeré drobné a dokončovací práce trvaly ještě další dva roky. Teprve 18. května roku 1891 mohlo dojít ke slavnostnímu otevření budovy, kterého se chopila Česká akademie v Panteonu Národního muzea.

Monumentalita na úkor funkčnosti

Projekt budovy kladl velký důraz především na monumentalitu, která ovšem poněkud zastiňovala její funkčnost. Půdorys budovy tvoří obdélník o stranách 104 x 74 metrů, nejvyšší bod se nachází ve výšce 70 metrů nad rampou. Novostavbu bylo následně třeba vybavit vnitřním zařízením a nábytkem, důležitá byla také umělecká výzdoba. Celkové náklady na stavbu hlavní budovy Národního muzea se vyšplhaly přibližně na 2 miliony zlatých a dalších 400 tisíc bylo zapotřebí na její vybavení. Celkově v budově muzea najdeme 39 výstavních sálů a 235 místností. Á propos, jezdecká socha sv. Václava měla původně stát na muzejní rampě.

Šrámy nejen na národní budově

První světová válka zanechala výrazné stopy ve vzhledu muzea. Roku 1918 byly z Panteonu odstraněny busty Františka Josefa I. a císařovny Alžběty. Zničena byla i mnohá další vnitřní výzdoba. V roce 1922 získala stavba svůj dnešní název – Národní muzeum, jejím majitelem byla až do roku 1934 Společnost Vlasteneckého muzea v Čechách. Následně muzeum připadlo do vlastnictví Země české, od roku 1949 je majetkem československého a později českého státu. Také 2. světová válka způsobila muzeu značné škody. Během okupace bylo zkonfiskováno 10 bronzových soch, které se však naštěstí uchovaly a po válce byly navráceny na svá místa. Během Pražského povstání 7. května 1945 došlo při bombovém útoku k poničení středního traktu budovy. Roku 1960 přibylo ke stavbě venkovní noční osvětlení a o dva roky později byla budova Národního muzea zařazena mezi 33 národních kulturních památek. Ani tento fakt však nezabránil v její devastaci a ničení.

Další tvrdou ránou byl rok 1968, kdy vojska sovětské armády svými střelami značně poškodila přední fasádu. Budovu ohrožovala také výstavba metra v 70. letech 20. století, kdy došlo k poničení některých stěn. Jelikož nebyla budova Národního muzea nikdy kompletně zrekonstruována, je v dnešní době již ve velmi špatném a kritickém stavu. Na první pohled si toho návštěvník jistě nevšimne, ale většina vystavených exponátů a sbírek je uchovávána v nevyhovujících podmínkách, které přispívají k jejich postupnému ničení. Stavba je taktéž velmi zatěžována hustým provozem magistrály na Václavském náměstí, hlavním nádražím a metrem.

A co náš čeká po rekonstrukci?

Z vestibulu budovy budou moci návštěvníci sejít do nově vybudovaných prostor návštěvnického zázemí v suterénu budovy, tvořeného kapacitními šatnami a sociálním zázemím. V přízemí jim bude k dispozici v levém zastřešeném nádvoří, ve dvoraně určené pro setkávání, muzejní kavárna, muzejní obchod či dětský koutek. Zastřešené nádvoří po pravé straně budovy nabídne stálou expozici, kde budou zavěšeny velkorozměrové exponáty, případně vzácné sochy a monumenty ze sbírek muzea. V přízemí budou umístěny i krátkodobé výstavy v pěti výstavních sálech o celkové ploše více jak 1 000 m² a obnovené přednáškové sály.

Pantheon v prvním patře bude, tak jako před rekonstrukcí, i nadále připomínat významné muže a ženy české vědy, společenského života a umění. Ve zbývajících výstavních sálech naleznou návštěvníci první část nové stálé expozice. Ve druhém patře ve sloupovém sále pak interaktivní centrum pro studenty a mládež. Na závěr prohlídky bude možno vystoupat do kopule, odkud bude možné sledovat panorama historického centra města Prahy a Pražského hradu. Nové výtahy do druhého suterénu zavedou návštěvníky k reprezentativní spojovací chodbě doplněné o multimediální efekty, která jim umožní průchod do sousední nové budovy Národního muzea, kde bude pokračovat stálá expozice a budou se zde konat, výstavy, koncerty a další kulturní akce.

Ještě stihnete výstavu Staré pověsti české

V Národním muzeu je až do jeho uzavření ke shlédnutí velká výstava s názvem Staré pověsti české, která se věnuje souboru legend a pověstí o nejstarších dějinách Čechů. Návštěvníci se mohou těšit na středověké rukopisy, renesanční rytiny, barokní obrazy, ale také ilustrace z dětských knížek a humoristických časopisů, exkluzivní archeologické nálezy s odbornými popisy i počítačové hry. Každý si může vylosovat jméno ze starých pověstí, přidat se k některému kmenu nebo na interaktivní mapě rozhodnout, kam měl praotec Čech dojít. Děti i dospělí si mohou potěžkat Bivojova kance nebo vystoupat na horu Říp a rozhlédnout se podobně jako praotec Čech. Na návštěvníky čeká hádanka v podobě tajemného nápisu na hrobu praotce Čecha a také tajemný duch z pověsti o Neklanovi. Výstava je tak svým pojetím velmi interaktivní, zábavná a hravá.