Pozvánka ke knize: Adrian Mole – léta prostoty

„To už je můj osud, že mám zas uhra na bradě, zrovna na Nový rok,“[1] tak začíná deník Adriana Moley, když je mu třináct a třičtvrtě. Možná patříte mezi ty, kteří ho dobře znají. O dvacetšest let později to není o nic lepší: „Černá mračna nad Mangold Parva. Prší již od počátku věků. Kdy už to přestane?“[2] A neznáte-li ho, věrte, že Adrian je přítel nás všech a krásně se s ním vyrůstá.

Díky dobrému učiteli češtiny byl i mně ve správném věku přihrán Tajný deník Adriana Molea a všechny jeho depky z matky, která neví nic o vitamínech, literatuře ani hlubokých názorech mladého intelektuála, z otce, který se nevzmůže na souboj sesokem, a především depky z nešťastné lásky ke krásce Pandoře, rázem ulehčily mému strastiplnému dospívání. Stále ještě vyrůstám s tímto věčně uhrovitým chlapcem s anglickým smyslem pro humor a v časech „odpočinku od náročné četby“ po něm vždy ráda sáhnu. A ani poslední zápisky dospělého pana Molea rozhodně nejsou zklamáním. Skutečný Adrianův osud je totiž psát si deník, (i když ani ve čtyřiceti letech nepřestává věřit, že jeho velké dramatické dílo teprve přijde) a skutečná černá mračna umí tento smolař a depkař rozhánět svými vtipnými poznámkami.

Přestože neznáte výborné historky z prvního tajného deníku a nečetli jste ani 6 dalších deníkových knih, můžete směle sáhnout po Adrianovo poslední zmapované a zveřejněné etapě života. Nepotřebujete vědět víc, než sám znovu prozradí. Bude mu brzy čtyřicet, má celkem tři děti, jednu ex-manželku, jednu skoro ex a chodí močit několikrát za noc. To močení pálí a bolí. Návštěva lékaře je nakonec nevyhnutelná a i dignóza rakovina prostaty se stává Adrianovým osudem. S rakovinou se bojuje nebo se jí podléhá anebo .. anebo se o ní dá psát. Stále nerozpoznaný a neuznaný intelektuál píše každý den a svými každodenními záznamy s rakovinou trpí i proti ní bojuje, s perem v ruce se samo-léčí. A popravdě řečeno, rakovina možná není to nejhorší, co ho potkává. Pětiletá dcera odmítá navštěvovat školku jinak než v nějakém povedeném maškarním kostýmu. Sexuální život s manželkou skomírá. Jeho žena si navíc najde novou práci jako sekretářka u bohatého pána a pracuje tak intenzivně, až se nakonec k pánovi odstěhuje. Excentrická matka, která bydlí hned vedle, se chystá navštívit televizní show, ve které se lidé přiznávají i k tomu, co neprovedli, a sdělí v ní světu a především svému manželovi, že jeho dcera není jeho dcera, ale dcera pana Lucase, který je dobře známou postavou z prvního dílu. A co je úplně nejhorší – knihkupectví, ve kterém Adrian pracuje, neprosperuje a tak se musí zavřít, což znamená ztrátu pracovního místa, pro knihomoly a psavce nejlepšího a jediného možného. Mohl by váš letošní podzim být ještě horší? Těžko!

Adrian byl a zůstává sympaťákem každým coulem. Trochu bezradný, trochu nešťastný, vždy ale trefně vtipný a trochu sarkastický. Ač si občas nešťastně ufoukne, je to držák! Nejen proto, že deník píše každý den, ale hlavně proto, že z jeho zápisků je cítit velká (nenápadná) životní poctivost. Balvany se valí z hory na cestu, ale ten balvan na zádech se musí donést na horu. Jen tam je možné ho shodit a říct mu, velkému Jemu, z plných plic: „Tak tady to máš, jak si to chtěl!“ Nebojte, Adrian ještě neumírá, láska k Pandoře a s Pandorou musí totiž v osmém díle pořádně rozkvést. A než se kniha napíše a vyjde, tak možná stihnete přečíst i všechny ostatní Adrianovy deníky. Lepší časy asi nepřijdou ... a do těch horších je tahle četba nejlepší zbraň!

[1]Tajný deník Adriana Molea, Sue Townsendová, Mladá fronta, Praha, 1988, str. 5

[2]Adriana Mole – leta prostoty, Sue Townsendová, Mladá fronta, Praha, 2011, str. 9