Pozvánka ke knize – Logikomiks, Hledání absolutní pravdy

Logikomiks, kniha řeckých autorů, vyšla v roce 2012 v českém překladu Jaroslava Peregrina, který již přeložil práce mnoha významných logiků a analytických filozofů, je nejen jako komiks strhující a jednodeché čtení. Přestože vypráví o životní pouťi Bertranda Russella, kterého možná znáte jen z doslechu, a jehož paradoxu: Když bude, tak nebude, když nebude, tak bude se i chytré hlavičky musí chápat pomalu a postupně, je to čtení velmi poutavé a pro život poučné.

Kniha má rámcový příběh o vznikání knihy, ve kterém parta výtvarníků a jeden odborník na matematickou logiku, staví spojnice mezi Russellovým hledáním základních pravidel logiky a matematiky, jeho osobním životem a důležitými setkáními s ostatními klíčovými postavami světa logiky a matematiky. Russell (1872 - 1970 (počítejte se mnou) byl nejen matematik a filosof, ale také politický pacifista a protijaderný aktivista, manžel čtyř žen a otec tří dětí. Jeho prvnímu synovi, Johnovi, stejně jako Johnově dceři byla diagnostikována schizofrenie, dcera spáchala sebevraždu. Tato nemoc byla pravděpodobně dalším z projevů mentální choroby, která sužovala celou rodinu a propukla u Russellova strýčka i tety. Právě práh mezi genialitou a šílenstvím, mezi urputným duchovním směřováním a zapomínáním na volná ale závazná pravidla života soukromého, tvoří důležitou linku vyprávění Logikomiksu. Ústí přemíra logiky do šílenství, či šílenství, zakořeněné někde hluboce v genech a osobní historii, vede k zájmu o logiku?

Jak zdůrazňuje jedna z postav knihy, pomyslný autor komiksu, jde mu v prvé řadě o to, vyprávět příběhy lidí, až do druhého plánu se promítá také historie velkých myšlenek matematiky. Mnozí géniové, cele zaujati hledáním, bohužel často zapomínali a zapomínají, že jejich život se sestává nejen z nich samotných a jejich zaujetí, ale také z lidí nejbližších i vzdálených, bez kterých by žádná osobní práce neměla cenu.Teorie jsou pěkná věc, ale život běží někde bokem podle pravidel více či méně jasných, rozhodně často nevyslovitelných, jedno patří k druhému a jedno ústí do druhého. A když člověk pro samou teorii na život zapomíná, život si ho mnohdy v nečekaném svým mocným drápkem přitáhne. Poněkud smutné konce některých matematiků o tom svědčí. Georg Cantor, autor několika teorémů teorie množin, byl na sklonku života proti své vůli internován v útulku pro choromyslné a zabýval se tam dvěmi obskurními teoriemi: že Shakespearovy hry byly ve skutečnosti napsány alžbětinským filozofem Francisem Baconem, a že Kristus byl nemanželským synem Josefa Arimatejského (tato teorie nezávisle na Cantorovi základní součástí esoterické tradice). Gottlob Frege, zakladatel moderní logiky a celého směru analytické filosofie, se ke konci života ostře vyhraňoval proti katolíkům, Francouzům, sociálním demokratům, cizincům a zvláště Židům, dokonce sám navrhoval „konečné řešení židovského problému.“ A do třetice velká postava světa matematiky Kurt Gödel, narozen v Brně, který dokázal Větu o neúplnosti pro logiku druhého řádu, a tak vymezil prostor pro novou aritmetiku a stejně složité či složitější matematické teorie, se často potýkal s těžkou melancholií a v pozdějším životě se stával čím dál tím paranoidnějším. Zemřel v nemocnici, při léčbě nikoli životu nebezpečného problému s močovými cestami, na podvýživu; odmítal jíst ze strachu, že se ho nemocniční personál snaží otrávit.

Russell také často zapomínal „žít svůj život“ ale jeho nakonec v kruhu zpátky k žitému životu přivedla vědecká práce. S Alfredem Northem Whiteheadem, též velkou postavou matematického světa, napsal po desetileté spolupráci knihu Principia Mathematica, ve které se snažili naplnit velkou ambici mnohých, pevně založit matematiku na logice. Přestože se tento přímý cíl nepodařil a Russell cítil velké zklamání, nesporný přínos pro matematickou logiku ho řadí mezi největší logiky všech dob, a to také proto, že ovlivnil velké množství vědců, kteří přišli po něm. Přímý vliv měla jeho práce na Gödelovy velké objevy, nepřímý vliv na „vědecký světový názor“ Vídeňského kruhu a filozofy logického pozitivismu a empirismu. Russell a jeho nutné „minutí se cílu“ na sebe nabalilo spoustu dalších chytrých hlav, které díky němu „mířily přesně.“ a Russella samotného jeho pocit neúspěchu v práci dovedl zpět na zem mezi lidi. Všechnu svou energii věnoval myšlence pacifismu a jaderného odzbrojení.

Komiks je zajímavý také v částech, které vypráví o vzniku a konci celého vyprávění. Především závěr, kdy se kreslíři a vypravěči sejdou na představení Oresteii, je působivý. Bohyně moudrosti Athéna vede tribunál, ve kterém fúrie žalují Orestea za matkovraždu. Při rozsudku jsou počty hlasů pro i proti odsouzení shodny, Athéna vynáší vlastní verdikt. Orestea osvobozuje a pobouřeným fúriím nabízí Athény jako domov a Athéňany, které je budou uctívat. A tak žijí bok po boku až do našich dnů. Moudrost rozumu je obohacena, šílenství povzneseno.

Vše složité míří k jednoduchosti, hloubka k povrchnosti, genialita k šílenství, šílenství k pokroku, pokrok vede do záhuby, velcí budou sraženi a malí pozdviženi... svět zůstává úžasným místem. A stále stojí za to v něm dumat, nejlépe s četbou, jak jinak, i žít, nejlépe s lidmi, jak jinak.