Proč naše tupá byrokracie odmítá Koudelkovy fotografie?

Josef Koudelka, po srpnové invazi emigrovší do Anglie, je od roku 1974 členem prestižní agentury Magnum Photos a patří k nejvýznamnějším světovým fotografům s oceněními od nás i ze zahraničí. V červnu tohoto roku bohužel upustil od záměru darovat České republice sbírku svého díla, která zahrnuje jeho nejvýraznější práce. Budeme tak pravděpodobně ochuzeni o reportážní snímky ze sovětské okupace Československa, jedinečné svědectví o životě kočujících Cikánů či dokumentární záběry o lidech z různých koutů světa, kteří se stejně jako autor dostali do nuceného exilu. Součástí daru mělo být 366 zarámovaných fotografií v hodnotě asi 3,5 milionu dolarů (72,8 milionu korun), které před deseti lety vystavoval v Národní galerii. V dopise Uměleckoprůmyslovému muzeu v Praze z 19. června vyjádřil Koudelka politování nad byrokratickou situací v jeho vlasti.

"Nabídl jsem svoje dílo, udělal jsem vše pro to, aby došlo k předání a věnoval té věci mnoho času. Vždycky jsem měl za to, že moje fotografie mají zůstat v zemi, kde jsem se narodil. Ale vidím, že tady o ně zájem není," řekl serveru Týden.cz.

Na konci roku 2006 nabídl Koudelka zmíněné fotografie jako dar České republice. Měl ale tři jasné podmínky. Chtěl, aby fotografie byly řádně uložené, aby k nim měli přístup badatelé a aby je muzeum kdykoli půjčilo na výstavu, pokud je o to agentura Magnum požádá. Poslední podmínka se stala pro naše ministerstvo kultury problémem. Odporuje totiž zdejším pravidlům, podle kterých má sbírkový fond pevně v rukou instituce, jíž byl svěřen, a záleží jen na ní, komu je zapůjčí a komu ne. A ani kvůli prestižní agentuře Magnum ze své pozice nehodlá ustoupit. Ach jo, taková smutná „instituční sebezahleděnost“. Ale kdo jiný než ministerstvo kultury je zde proto, aby nastavilo pravidla tak, abychom nepropásli příležitost vlastnit významné umělecké dílo, notabene vypovídající o důležité historii naší země! Více jak pět let je na takový úkon málo? To snad nemůže myslet nikdo „tam nahoře“ vážně!

"Pět let vypadá jako dlouhá doba a uznávám, že jsme mohli být aktivnější. Ale na vyřízení administrativy k podobné komplikované záležitosti je podobná doba adekvátní," sdělila Lidovým novinám Helena Koenigsmarková, ředitelka Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Ministryně kultury Alena Hanáková zas doufá, že došlo k nedorozumění a obě strany se nakonec dohodnou. Blablabla, doufat je na postu ministryně žalostně málo. Smutné „ach jo“ ještě jednou.

Čtyřiasedmdesátiletý fotograf již opravdu nemá čas čekat na to, jestli budou neschopní jednou konečně vystřídáni schopnými, kteří se nebudou bát praštit do stolu a změnit ta zatracená pravidla hned a okamžitě. To jsme stále my, kdo mají systém a jeho nastavení ovládat, a ne obráceně, i když všichni víme, že je to stále těžší a těžší vzpírat se mu. Ti, kteří to ale dokáží, ti nikdy nepropásnou příležitost. U nás je takových žel Bohu pomálu, a proto nám právě protéká prsty nejen 70 miliónů korun, ale také naše významné kulturní dědictví, které tak pravděpodobně zůstane v cizině.