Sněmovní projev Jiřího Paroubka k důchodové reformě

Dámy a pánové, změna důchodového systému je asi jedna z nejdůležitějších záležitostí, kterou tady budeme projednávat a projednáváme v tuto chvíli v Poslanecké sněmovně v tomto volebním období. Bývá zvykem zemí s prozíravou vládou, že vláda, která je v určitém volebním období, strany, které jsou koaliční ve vládě, velmi pravděpodobně se mohou stát stranami  opozičními v dalším volebním období, a měly by tedy mít zájem, aby zde byla kontinuita takových systémů, jako je systém důchodového zabezpečení.

O to víc mě mrzí, a myslím, že to není v zájmů České republiky, když důchodový systém má být protlačen, řekl bych, jednostranně, na základě představ momentální vládní garnitury. Myslím si, že je zřejmé, že takový systém důchodového zabezpečení nemůže přežít do dalšího volebního období a musí být korigován.

Bylo tady upozorněno na řadu aspektů, v čem systém bude špatný. Já jsem rád, že se jeden z vládních politiků označil za politika budoucnosti. Možná že můžeme říci, že by se tak mohla jmenovat celá koalice. Koalice politické budoucnosti. Ale oni sami vědí, že s politickou budoucností už tak moc společného nemají.

Díval jsem se na pana ministra financí, který se tvářil dnes velmi starostlivě, že je potřeba něco dělat, že nelze žít na dluh. My jdeme hluboko do minulosti, abychom se zabývali tím, jak se ty dluhy vyvíjely v 90. letech, dohadujeme se o tom, jak někdo tehdy spálil peníze, které měly zůstat na důchodovém účtu, že měly jít důchodcům někdy do budoucna. Nešly, protože bylo potřeba zalepit díry ve státním rozpočtu. Mám na mysli zejména činnost první vlády Václava Klause.

Ale nejděme tak daleko do minulosti. Podívejme se na posledních 4,5 roku, kdy byl ministrem financí pan Kalousek, anebo kdy ministerstvo financí, sice ne ad personam, ale silně ovlivňoval v době úřednické vlády.

Včera vyšla tabulka v E 15, a já bych ji doporučil každému politikovi, koaličnímu i opozičnímu, aby si ji prostudoval. Veřejný dluh dosáhl přes 1 bilion 400 milionů. Kolik bylo vyčerpáno nebo kolik se podílí vlády pravice od počátku roku 2007 na výši tohoto veřejného dluhu? Když do toho započtu i 150 miliard korun rezerv, rozpočtových rezerv, které připravila poslední vláda sociální demokracie, tak je to téměř 650 miliard korun. Slyšíte dobře. Částka 1 bilion 400 miliard a 650 miliard. Znovu podotýkám, že je v tom 150 miliard spálených rezerv, které vytvořila poslední vláda sociální demokracie. Shodou okolností pod mým vedením.

Možná že se ještě někdo zasměje, když mu řeknu čísla z roku 2005. Tehdy dosáhl schodek státního rozpočtu 56 miliard korun. Kdybyste měli takový schodek státního rozpočtu, tak byste měli nejlepšího ministra financí světa, jak znám česká média. Z těch 56 miliard bylo ovšem 45 miliard rozpočtových rezerv. Kdybychom rozpočtové rezervy nevytvořili, aby je posléze použil za rok 2007 pan ministr Kalousek k vylepšení výsledků vlády, resp. výsledků státního rozpočtu, no tak by ten deficit v tom roce byl 11 miliard korun. Takže to, že vláda pravice neumí vládnout, o tom se přesvědčujeme každý den. O tom, že neumí hospodařit, tak je potřeba uvést takováto konkrétní čísla.

Hovoříte o předvídavosti, že je potřeba předvídat. Pan ministr financí opravdu předvídal, když jsem v září a v říjnu 2008, chápu, bylo tehdy těsně před krajskými a senátními volbami, když jsem hovořil o tom, že se blíží krize, tak tehdejší vláda fantazírovala o tom, že existuje nějaký ostrůvek uprostřed Evropy, který se nepotopí ani v krizi. Ten ostrůvek měla být Česká republika. Pak nám rychle začalo téci do bot, toho si všimla i vláda pana Topolánka s ministrem financí panem Kalouskem.

Tehdy říkali, že šířím poplašnou zprávu, snad na mě chtěli poslat i státního zástupce. No nestalo se, myslím si, že si všimli později, že prostě v té krizi jsme. Pan ministr financí hovoří o neufinancovatelnosti sociálního státu. No je potřeba říct, že země s nejvyspělejším sociálním systémem nejen v Evropě, ale na světě, jsou skandinávské země. Ty země shodou okolností mají také nejvyšší složenou daňovou kvótu. Byly tam nějaké velké krizové problémy v průběhu hospodářské krize? Já jsem je nezaznamenal. Ty země, ne že by se jim krize vyhla, ne že by to byly obrovské ekonomiky, ale jsou to země, které dokázaly reagovat i díky svému sociálnímu systému, který stabilizoval tu společnost. Víte, jedna věc, která tady nezazněla - já ji uvedu - velice trpělivě jsem nezasahoval do diskuze ani nějakými technickými připomínkami, protože si myslím, že je dobré, aby dostávali příležitost ti lidé třeba i z těch zadních lavic, kteří často přicházeli s velmi zajímavými projevy. Já si dvacet let dobrovolně ukládám na důchod. Je to tak možné proto, že mám - a to nechci říct v duchu hesla: "Kdo z vás to má?" - že mám nadprůměrný příjem. Tím chci také říci, že si to nebude moct dovolit každý. Ale já si také ukládám a můžete říct, že jsem v konfliktu zájmů, i pokud jde o důchodové připojištění - peníze na důchodové připojištění se státní podporou.

Samozřejmě že je to málo peněz, které si mohu ukládat, protože prostě ta podpora státu není nijak vysoká, ale myslím, že je to lepší než nic a stejné si myslí čtyři a půl miliónu našich spoluobčanů. Asi i mnozí z vás.

Co tady nebylo řečeno a co je potřeba, abychom se všichni nad tím zamysleli - tehdy před těmi 16 nebo 17 lety, když to začínalo, začínalo 57 fondů. Dneska je jich 13. Vůbec tady nezaznělo, možná jenom v jednom vystoupení a ještě nepřesně, že 10 z těch fondů zkrachovalo. Deset zkrachovalo. Taková je finanční síla finančního sektoru, že tuhle informaci ani nedostane k občanům. Zamezí, aby se tato informace dostala k občanům. Ti lidé, kteří ukládali v těchto nešťastných fondech, dostali něco mezi 20 - 80 % svých úložek. Takže je potřeba říci, že my tady máme vlastní zkušenosti, jak to fungovalo. My nemusíme jít na Lehman Brothers. To zhodnocení - o tom tady bylo v jednom diskuzním příspěvku velice precizně hovořeno - 0,7 % za těch šestnáct let, to skutečně není žádné gigantické zhodnocení peněz, to je snad lepší ty peníze mít ve štrozoku. Promiňte mi to přirovnání, ale tak mi to připadá.

Co nás čeká, pokud schválíme tuto důchodovou reformu v těch příštích měsících. Myslím, že nemusíme chodit daleko do zahraničí, ale podívejme se na Slovensko za vlády Mikuláše Dzurindy, kdy se rozpoutal ohromný hon na klienty ze strany penzijních fondů, objevily se billboardy, jejichž leitmotivem - inzerce, jejímž leitmotivem bylo: opálení důchodci trávící svou spokojenou dovolenou a své spokojené stáří v Karibiku. No, samozřejmě tento sen můžeme snít, ale jen málo komu z nás se tento sen naplní.

Tak jak jsem se bavil o té věci tehdy s bývalým slovenským premiérem - už nástupcem tedy pana Dzurindy - tak půlku schodku státního rozpočtu poté, co byla zavedena penzijní reforma, tak generovaly právě penzijní fondy a dopad té penzijní reformy. Jen tak mimochodem. Ale oni na to šli alespoň trošku, řekl bych, kurážně, že to, co řekli, tak to také slíbili. A tady se dostávám k aspektu toho, co říkaly jednotlivé politické strany před volbami. Musím říct, že v této zemi máme tak pluralitní média, která nejsou schopna připomenout politickým stranám ani sliby, s kterými přicházely do voleb. A nejsou to sliby o tom, jestli se do školy bude chodit v modré nebo červené uniformě, tedy nevýznamné věci, ale jsou to takovéto záležitosti typu důchodové reformy. Žádná z politických stran nehovořila o tom, že by financovala ty potřebné peníze, které je potřeba získat v případě uplatnění opt-in, abych to řekl správně, ne opt-outu, ale opt-inu, žádná neříkala, že se získají navýšením DPH. Žádná strana by neměla určitě před volbami odvahu říct, že si důchodci zaplatí ještě znovu své důchody alespoň částečně. Žádná ze stran neřekla, že tedy si zaplatí těm, kteří do toho půjdou do toho systému opt-inu, že se budou podílet na tom placení formou nepřímé daně také invalidé nebo rodiče malých dětí. Žádná ze stran neřekla, že svěří vlastně to hospodaření s penzijními fondy, které takto vzniknou, že svěří soukromým penzijním fondům. Ruku na srdce, v tomhle se chováte naprosto nemorálně. Celá vládní koalice. A je potřeba to říct úplně otevřeně.

Dámy a pánové, ještě pár slov k Bezděkově komisi. Víte, on vlastně nejupřímnější před volbami v minulém roce byl dnešní premiér Nečas, který řekl, že dá plně na doporučení Bezděkovy komise. No tak samozřejmě, že jsme nevěděli, jak to dopadne s tou Bezděkovou komisí, ale tu fantazii jsme mohli mít. Vždyť to byli vesměs lidé, kteří jsou těsně spjati s finančními skupinami a s penzijními fondy. To nemá ve světě obdoby, aby byla jmenována expertní komise, která doporučí to, co je v zájmu finančních skupin. U nás se to stalo a ta expertní komise zcela nestoudně doporučila, že je potřeba ty peníze, které budou v tom systému chybět, v tom systému veřejných financí, vzít navýšením DPH. To je nestoudné.

Pokud jde o některé věci, které dnes v souvislosti s těmi důchody řešíme, víte, já bych vás chtěl vyzvat - vládní politiky. Abyste, když už chcete toto, tento systém nesystém, o kterém já si myslím, že je mičurinský a že musí být změněn v průběhu příštího volebního období, tak aby byl znormálněn, ale vy jste o tom poctivě přesvědčeni možná, že je to tak správné. Prosím jen, abyste neuráželi lidi. Slova o prasatech v žitě, o tom, že mejdan skončil, no tak já nevím, jestli běžný občan s platem 12, 15 tisíc hrubého nebo dokonce 10 tisíc hrubého nebo důchodce s 10 tisíci, s 9 tisíci, jestli prožil v uplynulých letech nějaký mejdan. Já jsem to nepozorovat. Mejdan prožili ti, kteří často zavinili nebo spoluzavinili tu finanční krizi ve světě. No tak ti prožívají s těmi svými zlatými padáky a tak dále neustále mejdany. No ale tam bychom měli přemýšlet, jak třeba těm lidem se dostat na kobylku, ne v tom dostat je do Gulagu, aby někdo zase tohle neřekl, ale v tom, jak je zdanit. Vždyť dneska i maďarská pravicová vláda zdaňuje velmi silně a velmi progresivně odměny ze zlatých padáků. Myslím 90 nebo 95 %. No tak proč bychom nemohli jít touto cestou. Hledejme ty peníze i na úkor tedy těch, kdo ty peníze opravdu mají. Tady bylo připomenuto několikrát, že reforma daní k 1. lednu 2008 připravila stát, příjmy státu, o 80 - 90 miliard korun.

Dneska je mít, ty peníze, pan ministr Kalousek se mnou určitě bude polemizovat, že to je 60 miliard, no dobře, tak kdyby to bylo i 60 miliard, ale kdybyste je dneska měl v rozpočtu, tak nemusíte dělat takovou eskamotáž škrtací, jakou často děláte.A ještě třetí výrok jednoho z představitelů vládní koalice. Že je možné bez problémů se těšit do důchodu v 70 letech, jenom je to potřeba lépe rozplánovat. To je nehoráznost! Já chci říci panu ministru Drábkovi, že já sám budu pracovat doživotně, k tomu jsem odsouzen, možná i pan Drábek, ale prosím, jsou profese, kde je to snad i nebezpečné. Tak já to řeknu třeba, abych zůstal v rámci své rodiny, moje žena, tlumočnice, já si neumím představit, jak v 70 letech bude zápasit s pamětí v tlumočnické kabině, nebo jak tam bude na dýchacích přístrojích, aby tam přežila. Nebo řidič, který v 70 letech se vydá na cestu do Chorvatska nebo do jižní Itálie, tak jak to může dopadnout! To jsme zaznamenali v těch předchozích týdnech.

Takže prosím, abyste tyto věci trošku více rozvažovali, než je budete říkat.

Vláda ODS, TOP 09 a Věcí veřejných plní neformální úkol finančních skupin. Ti jediní na tomhle systému mohou ve skutečnosti vydělat. I když já nepochybuji o tom, na rozdíl od svého mladého kolegy Rykaly, že na tenhle systém se nachytají miliony lidí. Tak to prostě je. Ti opálení důchodci, to bude takový leitmotiv té kampaně, která je před námi, že to bude neodolatelné. Ti lidé to aspoň zkusí. To je jako to kouzlo desetinásobku. Pak těm lidem zbyla ta tisícikoruna, ten desetinásobek už nepřišel nikdy. Ale ti lidé to zkusí, jenom pro tu naději, kterou chtějí mít. Lidé chtějí mít přece v životě naději.

Takže je potřeba tohleto vědět, že to je jeden z hlavních úkolů téhleté vládní konstelace. Já se svým způsobem tomu nedivím, že s tím přicházejí, ale samozřejmě nikdo ode mě nemůže chtít, abych tohleto podpořil.