V Itálii otevřeli muzeum Ferrari podle návrhu Jana Kaplického

Jedna z nejznámějších vět legendy sportovního automobilismu zní „Když o tom dokážeš snít, dokážeš to také uskutečnit.“ A právě ta se stala symbolem myšlenky muzea, o které starosta Modeny řekl, že se jedná o nejkrásnější stavbu ve městě v posledních letech. Ovšem u nás by tato slova nebyla v souvislosti se jménem Jana Kaplického jistě použita. Ten bohužel na konci svého života „proslul“ jako autor tolik diskutovaného projektu nové knihovny v Praze, která byla nakonec coby „chobotnice“ odmítnuta. Jan Kaplický zemřel v roce 2009, tedy krátce před zahájením stavby muzea. Realizace muzea se nakonec ujal blízký spolupracovník Jana Kaplického Andrea Morgante.

„Na to, že to je futuristická stavba, tak je tam strašně podstatné to, že to je stavba s inspirací otec a syn, kdy otec dává ochrannou ruku nad syna. Ta kapota jsou možná i klouby na ruce, není to jenom kapota auta. Je to spojení tradice rodiny Ferrari,“ vyjádřila se k muzeu vdova po architektovi Eliška Kaplicky pro Radiožurnál.

Nové muzeum má dvě části, jednu tvoří původní dům, ve kterém se Enzo Ferrari narodil, se stálou výstavou o jeho životě. Další je velká moderní budova se žlutou střechou, která připomíná kapotu prvních závodních vozů a ochranitelsky obepíná rodný dům Enza Ferrariho. Co se týče interiéru muzea, tak ten Jan Kaplický již navrhnout nestihl.

„Znal jsem Jana tak dobře, že jsem naštěstí v mnoha případech věděl, jak by se rozhodl. Bylo to téměř automatické. Jen několikrát se stalo, že jsem zapochyboval. Třeba když bylo potřeba zvolit, jaký odstín žluté bude mít střecha. Tak detailně to Jan nerozhodl. Věděl jsem například, že měl rád auta a autobusy. Navrhl také dva autobusy pro Londýn. Rozhodl jsem se použít krásný žlutý odstín autobusů MHD, které denně křižují Modenu. Pak se to všem moc líbilo. Snažil jsem se použít jeho myšlení v souvislostech s věcmi, které nás obklopují,“ vysvětluje v rozhovoru pro Radiožurnál Andrea Morgante, pro kterého byl Jan Kaplický především učitelem. Interiér rodného domu pojal Morgante dle vlastních slov jako knihu života, ve které je možno listovat, aniž by člověk věděl, co bude následovat na další stránce. Přesně tak, jako je tomu v životě…