V Sotheby´s se dražili velcí Češi za ještě větší peníze

O číslech

Dražba je odborníky považována za průlom českého umění na světový trh, ze dvou set nabízených děl se neprodaly jen čtyři! Nejcennějším draženým kouskem bylo abstraktní plátno Františka Kupky Pohyb z let 1913 až 1919, které Hascoe koupil v roce 1999 za 225 tisíc liber, jehož nynější odhadní cena byla 500 až 700 tisíc liber (13,5 až 19 milionů korun), a které se nakonec vydražilo za rekordní cenu 1,3 milionu liber (35,51 milionu Kč) bez přirážky. S přirážkou pak cena činí 1 456 000 liber (39,9 milionu korun). Za mimořádné sumy se prodávaly také další Kupkovy obrazy. Purpurový plán byl vydražen s přirážkou za 959 650 liber (26,3 milionu korun), Bílý kotouč za 690 850 liber (18,9 milionu korun), a Le Sourire I za 385 250 liber (10,5 milionu korun).

Dvojobraz Josefa Čapka Námořník a Fantomas z let 1917 až 1920 se vydražil za 565 250 liber tedy 15,4 milionu korun. Nejvyšší cena za Čapka při aukcích v ČR dosáhla v roce 2007 za obraz Děvče v růžových šatech 12 milionů korun. Skoro drama se strhlo při dražbě Fillova obrazu Sochařka v ateliéru, po napínavém přihazování se nakonec prodal za 520 tisíc liber (14,3 milionu korun), přičemž odhadovaný výnos měl být 150 tisíc liber. Za 397 250 liber (10,8 milionu korun) se prodalo Kubištovo dílo Zátiší s ovocem a za 241 250 liber (6,6 milionu korun) Zátiší s kalendářem Emila Filly. Odhadní ceny vysoko překročily také částky za obrazy Františka Foltýna, Imperialismus koupil kupec na telefonu za 433 250 liber (11,8 milionu korun) a Dostojevského za 337 250 liber (9,2 milionu korun). Bronzová socha Sluneční paprsek - Motocyklista, jehož autorem je Otakar Švec, se prodala za více než pětinásobek odhadní ceny za 139 250 liber (3,8 milionu korun). Padl rekord i v případě Václava Špály, jeho krajina Bouře u Otavy se prodala za 187 250 liber (5,08 milionu korun), což překonává nejvyšší cenu za jeho obrazy dosaženou na aukcích v ČR.

O trendech

Motá se vám z těch závratných sum hlava nebo už si jednoduše nestíháte představovat, cože všechno byste si za ně pořídili? Věřte, že pro některé boháče přihazující statisíce liber bez mrknutí oka – bez mrknutí oka na obraz, na který přihazují - je tyto peníze jednoduché utratit stejně, jako když plivne. Skutečná otázka zní – kolik obrazů se vrátí zpět do Čech a nejlépe do českých galerií? Naštěstí v sále nechyběli ani majitelé českých prestižních galerií a aukčních domů, kteří tu patrně zastupovali své movité klienty. Přijeli například Milan Mikuš z pražské galerie Maldoror, galerista Vladimír Lekeš či Robert Hédervári z galerie Vltavín.

Zájem o české umělce na relativně podhodnoceném trhu začali v poslední době projevovat nejen čeští sběratelé, ale i ti západní. Aukce v Sotheby´s, která představovala úplný přehled moderního českého umění od počátku 20. století, by mohla být z hlediska zájmu o české moderní umění nejlepší reklamou a budoucím mezníkem. Kupkova tvorba byla podle některých odborníků v minulosti neprávem opomíjena pravděpodobně proto, že se ve své době, umělecky tak bohaté, příliš neprosadil na pařížské výtvarné scéně. Až v posledních letech se dostává do povědomí evropských sběratelů. Nový trend ve vnímání jeho tvorby předznamenala před několika lety pařížská výstava Počátky abstraktního umění. Kupkova Dvoubarevná fuga byla tehdy dokonce vybrána jako hlavní motiv na veškeré propagační materiály výstavy.

Investice do umění obecně rostou a to vzhledem k nejistým ekonomickým ukazatelům a očekávaným „ekonomickým bouřím“. Na této vlně se pak lehce svezou i čeští umělci, byť v tomto případě skutečně ti nejlepší. Umění je a stále bude na rozdíl od jiných komodit vzácné také proto, že v jeho jádru se ukrývá něco, co je absolutně nezpeněžitelné. To niterné, co ze sebe musel Kupka či Čapek vydat a to až na „smrtelný doraz“, jejich zobrazené pouto se světem a nezobrazitelným Bohem, jejich přibližování se až na hranici věcí.

O umělcích

Kupkova abstraktní tvorba je velmi pečlivým a promyšleným hledáním formy a snahy vyjádřit se novým způsobem, jiným než na jaký je tehdejší svět zvyklý. Byl to vzdělaný člověk, samotář se sklony k depresi, filosof, který studoval moderní i klasické řecké autory. Zajímal se také o východní náboženství, magii i okultní vědy (při studiích ve Vídni si přivydělával jako spiritistické médium), stejně jako o poznatky tehdejší současné vědy. Důležitý vliv měl také jeho vztah k hudbě. To vše Kupkovi umožnilo vytvořit díla, která byla nová, předběhla svou dobu i myšlení současníků, a proto se nefigurativní abstraktní obrazy (Amfora, Dvoubarevná fuga a Teplá chromatika) setkali s nepochopením a posměchem. Když se v někdejším Československu stal státním uměleckým směrem socialistický realismus, o nositeli Řádu Čestné legie se média vyjadřovala jako o zkrachovalém mazalovi. Tuzemská veřejnost mohla Kupkova díla poprvé vidět až deset let po jeho smrti (zemřel v Puteaux u Paříže 24. června 1957) a pak při velké výstavě v roce 1998.

Otakar Švec vystudoval sochařství u J.V. Myslbeka a J. Štursy, později byl učitelem na pražské akademii a vystavoval na reprezentačních výstavách v Benátkách, Paříži a Filadelfii. Od druhého desetiletí až do čtyřicátých let dvacátého století vytvořil několik pomníků a figurálních soch pro architekturu. Švecovo dílo ukazuje vysokou kulturu života předválečného Československa, bohužel realita poválečného Československa byla již drasticky jiná. V roce 1949 se přihlásil, stejně jako mnoho jiných českých sochařů, do štědře dotované sochařské soutěže na pomník J.V. Stalina projektovaný pro Letenskou plán. Tuto soutěž ke svému překvapení vyhrál. Otakar Švec spáchal sebevraždu 4.4.1955, několik dní před odhalením sochy, rok poté, co si vzala život jeho manželka. 1.5.1955 byla slavnostně odhalena Stalinova socha na pražské Letné a v roce 1962 byla tato socha stržena.