Válka s Íránem nebo Čínou

Mnoho komentátorů na sociálních sítích – včetně těch, které respektuji – si myslelo, že jsem blázen, píše nyní v novém textu, který publikoval po zahájení izraelsko-americké agrese proti Íránu.  Podle jeho odpůrců   se nikdo neměl  dotknout íránské moci, že vláda ajatolláhů je v podstatě v zájmu „kolektivního Západu“ a že Teherán už jaderné zbraně jistě vlastní. „Donald Trump se však rozhodl zabít dvě americké mouchy jednou ranou. Dvanáctidenní izraelsko-americká válka s Íránem v roce 2025 měla otestovat, zda Teherán může vlastnit jaderné zbraně. Je to jako poker na vysoké úrovni – Trump v jednu chvíli prohlásil: „Dorovnám.“ Teherán, jak se ukázalo, blafoval. Neměl v ruce královský flash,“   konstatuje nyní Jastrzębski.

Podle jeho soudu byla Íránská islámská republika byla napadena USA a Izraelem právě proto, že dosud nevlastnila jaderné zbraně. Írán by takové zbraně pravděpodobně brzy vlastnil, a tak by byl mimo dosah těch, kteří vnucují svůj neokoloniální režim ve jménu „demokracie“ a „lidských práv“ (bidenismus) nebo jednoduše byznysu (trumpismus). V takové jaderné dohodě by Teherán zůstal mimo dosah USA a Izraele.

Írán je podle Jastrzębského hrdý, nezávislý a silný stát, příliš hrdý, nezávislý a příliš silný pro Spojené státy a Izrael. Příklad Korejské lidově demokratické republiky ukazuje, že argument síly skrze držení jaderných zbraní je mnohem lepší kartou než potenciální budoucí držení jaderných zbraní. Při usednutí k pokerovému stolu je třeba ovládat nejen umění blafování, ale i silné karty. Zvláště když si člověk sedne hrát s podvodníky, s kartami označenými soupeřem a za špatného osvětlení.

„Začátkem ledna jsem v článku „Trump přetváří svět“ v deníku „Myśl Polska“ napsal, že osud Venezuely a uneseného prezidenta Nicoláse Madura by se měl zabývat především Čínou, protože Teherán zůstává schůdnou alternativou k zásobování Pekingu ropou. Věřil jsem, že válka USA s Íránem je jen otázkou času. Washington by opět využil zdrženlivosti a averze Čínské lidové republiky ke globálnímu ozbrojenému konfliktu k rozšíření své hegemonistické role na světě. Čína do značné míry a Rusko do menší míry by Írán technologicky podpořily. Také by opakovaně odsuzovaly izraelskou a americkou agresi proti Íránu na různých mezinárodních fórech. A to by podle mého názoru byl konec. Čelíme dlouhému období destabilizace na Blízkém východě,“ hodnotí situaci autor.

Kolos na hliněných nohou, Spojené státy, musel podle něho Čínu oslabit všemi možnými prostředky. To bylo logické, protože si USA nemohly dovolit ztratit skutečný vliv na Blízkém východě a vzdát se ho pomalu, ale jistě rostoucímu vlivu zemí BRICS+. To by příliš rychle urychlilo konec washingtonské hegemonie. Proto se do budoucna selhávajícího projektu státu Izrael nadále vlévaly obrovské sumy peněz. Právě proto USA dovolily Izraeli uznat státnost absurdního subjektu Republiky Somaliland v Africe. Díky tomuto umělému subjektu budou Spojené státy schopny po určitou dobu do značné míry kontrolovat Rudé moře a následně i celý Blízký východ.

Spojené státy vědí, že potřebují fasádu: režimy ovládané muslimskými kastami, které jsou však podřízené politice Washingtonu a obecněji otevřeným i skrytým ekonomickým a kulturním strukturám Západu. Saúdskoarabský de facto vůdce Muhammad bin Salmán, předvídaje očekávání svých prozápadních patronů, nedávno několikrát hovořil s americkým prezidentem Donaldem Trumpem a povzbuzoval ho k útoku na Írán. Takoví vůdci jsou přesně to, co Spojené státy na Blízkém východě potřebují. Proto mimo jiné propagují bizarní postavu: proizraelského syna posledního íránského šáha Kýra Rezy Pahlavího, který byl sesazen v roce 1979.

Američané se však podle Jastrzębského možná přepočítali. Ani íránská opozice, která těžila z politického impulsu plynoucího z hospodářského poklesu způsobeného především západní sankční politikou, si nepřeje loutkovou vládu ovládanou Washingtonem. Bývalý polský premiér Leszek Miller má pravdu, když se vysmívá těm, kteří si myslí, že Íránci budou izraelské nebo americké vojáky vítat květinami.

Írán není „papírový tygr“ jako Venezuela. Na agresi USA a Izraele s krycím názvem „Epická zuřivost“ reaguje rychle a poměrně tvrdě. Spojené státy byly napadeny mimo jiné v Bahrajnu, Kataru, Kuvajtu a Spojených arabských emirátech. Washington za svou agresi proti Íránu zaplatí vysokou cenu. V této hře pravděpodobně nebude vítěz.

„Nevíme, jak se bude válka s Íránem vyvíjet ani jak dlouho bude trvat. Nevíme, jak se bude vyvíjet válka na Ukrajině. Nevíme, jakým směrem se bude ubírat konflikt, který eskaluje ve válku mezi Pákistánem a Afghánistánem. Víme však, že svět je na pokraji globálního konfliktu, který přesahuje naše nejdivočejší sny. Zbývá nám pozorování, pokusy o politickou analýzu a přesvědčení, že žádná říše netrvá věčně,“ konstatuje v závěru článku Lukasz Jastrzębski.