České stavebnictví zrychluje pokles

Klesá počet zahájených i dokončených staveb bytů i inženýrských a dopravních staveb. Celé jedno odvětví s desítkami tisíc pracovníků je v poklesu a vláda bohužel nedělá nic, co by tomuto trendu dokázalo čelit.

Již v loňském roce, kdy stavebnictví zažívalo po letech strmého poklesu růst, jsem v řadě svých článků upozorňoval, že se jedná o zcela unikátní situaci jednoho jediného roku, když se šturmuje, protože se musí dočerpat evropské peníze.

V loňském roce ČR skutečně vyčerpala 152 miliard korun a významná část těchto peněz, navýšená ještě o spoluúčast, šla právě do stavebnictví. Vládní ekonomové to zřejmě pochopili tak, že stavebnictví má krizi za sebou. A že se zas jeden problém vyřešil sám. 

Upozorňoval jsem tehdy, a totéž platí v podstatě i teď, že vláda musí na podporu stavební výroby něco konkrétního  udělat. Především prosadit jasná pravidla, zajišťující rovnoměrné čerpání peněz z evropských fondů, což by každoročně zajistilo čerpání v průměru 100 miliard korun (a nyní již ve zbývajících pěti letech finanční perspektivy  2014–2020 je to částka v průměru  vyšší), a z této sumy by významná část peněz přicházela právě do stavebnictví a stavební výroby.

Vláda – tedy MMR a ministerstvo práce – neudělaly nic pro to, aby přišly s návrhy vládních programů umožňujícími rozvoj výstavby bytů, ať už komunálních, sociálních anebo družstevních.

Vláda by také mohla použít miliardy korun, které se stále bez užitku poflakují na účtech státních podniků, v depozitech bank, místo aby obíhaly v ekonomice. Jedna z možností by byla čerpat tyto peníze na výstavbu v každém kraji úzkoprofilových domovů pro seniory, což by dalo práci středně velkým i malým stavebním  firmám.

 A samozřejmě by vláda mohla udělat mnohem více také pro podporu příchodu zahraničních i domácích investorů, kteří by novými projekty práci dali práci českým stavebním firmám.

Základním  problémem českého stavebnictví je, že je řízeno z mnoha resortů, a tedy je vlastně neřízeno. Žádné ministerstvo není jeho prioritním garantem a obhájcem jeho zájmů ve vládě a v legislativním procesu. Takže stavebnictví je jaksi mimo systém. Vláda B. Sobotky převzala v oblasti stavební výroby po předchozích dvou pravicových vládách neutěšený stav. Ale bohužel za dva a půl roku s tímto stavem příliš mnoho nehnula. A to je velká škoda.

Zřejmě by stálo za to pověřit v této situaci, kdy stavebnictví přichází do chronické krize, jasného garanta, nebo dokonce zmocněnce vlády, jehož úkolem by bylo koordinovat činnost mezi jednotlivými ministerstvy tak, aby byla v krátké době ve vládě projednána jasná koncepce rozvoje tohoto odvětví.

Jiří Paroubek