Marketingová bitva o státní rozpočet na rok 2027

Kdo chce, tak si vzpomene, že když v prosinci minulého roku přebírala Babišova administrativa vládní odpovědnost, narazila v řadě oblastí, mám na mysli zejména  ministerstvo práce a také ministerstvo dopravy na to,  že ve Stanjurově rozpočtu na rok 2026 chybí desítky miliard korun. To by ve svých důsledcích znamenalo ohrožení výplat důchodů nebo sociálních dávek v rámci ministerstva práce a nenaplnění fondu dopravy o téměř čtyři desítky miliard korun, což by zastavilo celou řadu rozpracovaných investičních akcí v oblasti dopravní infrastruktury.

 V tuto chvíli je Česká republika také  pod tlakem svých zahraničně-politických závazků, ze kterých tato vláda ovšem nemá odvahu se vymanit. Mám především na mysli zbrojní výdaje. Tak Španělsko sdělilo Trumpovi, že nebude utrácet na zbrojení víc, nežli je nezbytné. A spokojuje se s podílem výdajů na obranu k HDP na úrovni pod 1,5%. 

Česká vláda udělala v rozpočtu skok v těchto výdajích a navýšila je z roku na rok o 35 miliard Kč. 

Ve veřejných debatách vláda s parlamentní opozicí hovoří o tom, že dochází k nárůstu příjmů státního rozpočtu meziročně o 100 miliard korun. Já ovšem takový nárůst příjmů nevidím. Ta 2% nárůstu HDP meziročně znamenají přírůstek nějakých 45 až 55 miliard   korun. Na víc to nevidím. Takže východiska rozpočtu státu na příští rok nejsou nijak oslnivá. Za krátkou dobu, co je vláda v úřadu,  těžko mohla řešit všechny fiskální problémy příštího roku. Tedy příštího státního rozpočtu. Vyžadovalo by to změnu celé řady zákonů, v oblasti spotřebních daní, ale třeba také v oblasti daně z příjmu a zejména daňových výjimek. Vláda slibuje ústy své ministryně financí, že se bude věnovat změně struktury daní v příštím roce tak, aby posílila příjmovou stránku státního rozpočtu roku 2028. To je velmi žádoucí a může to vést ke snížení schodku státního rozpočtu. 

Od příštího roku bude platit EET, což bude znamenat přínos do příjmů státního rozpočtu až 15 miliard Kč. Vláda by se měla zabývat také některými spotřebními daněmi z tabáku a alkoholických nápojů, jakkoliv to bude nepopulární. A stejně tak by se vláda měla zabývat navrácením daně z prodeje nemovitostí do hry, která představovala v době, nežli byla zrušena, přínos v příjmech státního rozpočtu rovněž až 15 miliard korun. Vláda stále naráží na neorganické změny, které byly provedeny v daňovém systému v závěru předminulého volebního období z iniciativy hnutí ANO, ODS a SPD. Můžeme hovořit o tom, že tyto změny plynoucí ze zrušení superhrubé mzdy (což byl mimochodem velmi správný, i když opožděný krok), tyto tři politické strany vlastně rozhodly o snížení daně z příjmu fyzických osob od roku 2021. Byla to velká politická chyba, která způsobila ve svých důsledcích obrovské schodky v době Fialovy vlády a i následující vlády Babišovy. Samozřejmě nepředpokládám, že někdo najde odvahu, aby politicky prosadil zvýšení daně z příjmu na úroveň, která by odpovídala zdanění plynoucímu z úrovně někdejší superhrubé mzdy. To by dnes znamenalo připravit obyvatelstvo o 150 miliard Kč. Je zřejmé, jak ukazují seriózní studie, že zrušení superhrubé mzdy a  související snížení daně z příjmu obohatilo nikoliv nízkopříjmové a středně příjmové skupiny obyvatelstva, ale zejména ty vysokopříjmové. A stejně tak můžeme hovořit o tom, že také daňové výjimky jsou vesměs zkonstruovány proto, aby umožnily vysoké příjmy těm nejbohatším daňovým poplatníkům v Česku. Zrušení daňových výjimek by přineslo do státního rozpočtu  několik desítek miliard Kč. Nevím ale, zda Babišova vláda k tomuto kroku bude mít odvahu. Postavila by se totiž proti ní velmi významná část české ekonomické a finanční elity. V tuhle chvíli lze jenom želet toho, že zde neexistuje  parlamentní strana socialistického typu. Tedy myslím nedoktrinářskou levicovou stranu, která by byla nezávislá na lobbistech těch nejbohatších firem a jednotlivců této země.

 Ze státu každoročně odchází přes 300 miliard korun dividend z českých filiálek na účty jejich mateřských firem v zahraničí. 

Myslím, že by bylo možné uvalit mimořádnou daň na tyto dividendy tak, aby  zahraniční společnosti měly zájem nikoliv vysávat  z České republiky vytvořenou nadhodnotu, ale naopak  ji rozšiřovat svými investicemi. Stejně tak je potřeba řešit daňovou progresi u těch příjmově nejsilnějších jednoho až dvou procent obyvatel. A stejně tak u ekonomicky nejsilnějších firem v České republice. A za zmínku stojí také to, k čemu Babišova a žádná jiná vláda, pokud v ní nebudou silně zastoupení socialisté,  nebude mít odvahu. Mám na mysli zavedení daně z majetku např. v hodnotě nad 100 milionů Kč na domácnost.

 Za posledních 18 let od daňové ekvilibristiky ODS s daní příjmu v roce 2008 a s daní z přidané hodnoty v témže roce, zmizelo z příjmů státního rozpočtu 100 miliard Kč  v běžném roce.Tato částka se pak dalších letech průběžně navyšovala. Můžeme říci, že tady je podstata vzniku desítek nových miliardářů v České republice. Většina z nich neprojevuje, bohužel,  vlastenecké sklony, aby využívala svého bohatství k rozvoji a v zájmu země, k pomoci méně šťastným spoluobčanům. Proč by právě na tu nejbohatší skupinu lidí nemohla být uvalena daň z majetku? Je  faktem, že 1% obyvatel této země vlastní zhruba třetinu majetku, který v republice existuje.  A zhruba 58% veškerého finančního majetku, jenž v zemi existuje. To je dlouhodobě neudržitelné. Potřebujeme silnou střední třídu a také posílit finanční sílu nízkopříjmových domácností. To se pak může projevit  růstem  spotřeby obyvatelstva. Tedy na růstu maloobchodního obratu, což ovšem zpětně pozitivně ovlivní domácí výrobu a zvýší hrubý domácí produkt.  Možností, které vláda má v daňové oblasti je tedy více. Ale obávám se, že vláda v tomto partajním složení nebude schopna se zejména pustit  do prosazení majetkových daní. Ale například ani do mimořádného zdanění dividend. Nechci věci dramatizovat, ale ze země odplývají stamiliardy korun v dividendách a další sta miliardy korun v účelových převodech mezi českými filiálkami a jejich mateřskými firmami v zahraničí. 

A zbrojařské firmy se těší na přísun českých peněz hodně převyšujících 500 miliard korun v cílovém roce 2035. Ano, to je oněch 5% HDP. Jak správně řekla ministryně Schillerová, Česká republika v tuto chvíli na to, aby se vyrovnala se závazkem 5% HDP na zbrojení prostě nemá. Já s ní naprosto souhlasím. Předpokládám, že po skončení války na Ukrajině, která je uměle prodlužovaným konfliktem v zájmu zbrojařských koncernů, bude tento závazek Česka a dalších zemí v rámci NATO přehodnocen. Pokud někdo v jiných zemích NATO chce dále zbrojit, ať zbrojí. Pokud někdo chce financovat cizí základny na svém území, ať to dělá. Ale Česká republika by se měla zabývat především zájmem svých občanů a nikoliv zahraničních zbrojařů a cizích států.