O atomovou energetiku většina Čechů nestojí

Podle nedávného průzkumu veřejného mínění provedeného agenturou Focus ale energetiku založenou hlavně na jádru či hlavně na uhlí podporuje pouhá pětina českých občanů. Jen třináct procent občanů podporuje státem nejvíce preferovanou variantu, tedy koncepci založenou na jaderné energetice. Sedm procent lidí si přeje, aby byla státní energetika založená hlavně na uhlí.

Celé dvě třetiny občanů si však přejí, aby stát svou energetiku založil především na zvyšování energetické účinnosti budov a dalších úsporách a také na obnovitelných zdrojích energie (OZE). Tedy aby se ČR vydala tím směrem, kterým se ubírá západní Evropa, například Německo a Rakousko, tak jak je to také v souladu s cíli Klimaticko-energetického balíčku pro rok 2030, tedy se snížením CO₂ ve vzduchu o 40 %, úsporami energie o 27 % a se zvýšením podílu OZE na celkové výrobě energie na 27 %. ČR s těmito cíli souhlasila a zavázala se k jejich plnění.

Je velmi dobrou zprávou, že čeští občané snahám „betonové lobby“ nepodléhají. Přiznám se, že výsledky tohoto průzkumu jsou pro mě příjemným překvapením. Teď je ještě třeba, aby snahám „betonové lobby“ nepodlehla ani česká vláda. Aby se skutečně vydala cestou podpory OZE, nikoli cestou, kdy zde, v zemi, jež je pátým největším světovým vývozcem elektrické energie do zahraničí, budou stát dva či tři nové jaderné bloky – bez toho, abychom věděli, kam a za jakých podmínek budeme vyvážet elektřinu v nich vyrobenou, a bez toho, abychom pořádně věděli, kde a jakým způsobem skladovat jaderný odpad. Tam, kam dnes elektřinu vyvážíme, se budou rovněž snažit dosáhnout cílů Klimaticko-energetického balíčku, což znamená zejména obrovské úspory elektrické energie.

Sousední Německo, jak už je uvedeno výše, volí zcela jinou strategii, než se podle Aktualizované státní energetické koncepce zdá, že zvolí Česká republika.

V souladu s dlouhodobou strategií Německa, tzv. Energiewende, budou v Německu do roku 2022 odstaveny všechny tamní jaderné elektrárny. Německo se dlouhodobě snaží snižovat emise skleníkových plynů i svou závislost na dovozu fosilních paliv. K tomu má posloužit přechod na obnovitelné zdroje energie, s malou zálohou v podobě uhlí a plynu.

Český energetický sektor je tím německým pochopitelně silně ovlivňován, a to jednak vzájemným obchodem s elektřinou a jednak prostřednictvím Evropské energetické politiky. Je třeba říci, že Německo má vzhledem ke své velikosti při vytváření společné evropské energetické politiky velmi významné slovo. Připusťme, že významnější než Česká republika.

Můžeme si být jisti, že Němci se Energiewende nevzdají, a to i proto, že se mezi německým obyvatelstvem těší 89% podpoře (!). A, jak jsem upozornil výše, podle průzkumu společnosti Focus by podobnou koncepci pro ČR uvítala i valná většina Čechů.

Velmi častým argumentem proti zvyšování podílu elektrické energie z obnovitelných zdrojů na celkové výrobě energie je, že by zvyšování podílu OZE mohlo vést ve svém důsledku k blackoutu. Tento argument se ale nezakládá na pravdě. Ve studii Energiewende – Europeizace, budoucí vývoj a důsledky pro ČR se dočítáme:

„Hodnoty spotřebované regulační energie navzdory rychle rostoucímu podílu obnovitelných zdrojů energie klesají: mezi lety 2009–2012 klesla celková spotřebovaná regulační energie v Německu z 285 MWh/měsíc na 180 MWh/měsíc, tedy o 37 %. Pro srovnání, ve stejném období došlo k nárůstu instalované kapacity nestabilních OZE (fotovoltaické a větrné elektrárny) z 36 GW na 65 GW, tedy o 55 %, a nárůstu výroby z těchto zdrojů ze 45 TWh na 77 TWh (nárůst o 59 %).“

Dalším argumentem, který česká „betonová lobby“ ráda používá, když hovoří o nutnosti stavět jaderné bloky, je fakt, že vznikne mnoho nových pracovních míst. Nová pracovní místa samozřejmě vzniknou, a to jak v souvislosti se stavbou, tak později v elektrárně. Je však třeba si uvědomit, že pracovní místa vzniknou pouze na jednom místě – a v souvislosti se stavbou jen na určitou časově omezenou dobu.

S podporou obnovitelných zdrojů energie, tedy zdrojů decentralizovaných, se pojí plošná tvorba kvalitních pracovních míst pro vysoce kvalifikované lidi i pro pracovníky s nízkou kvalifikací. Decentralizace dodávek energie také velmi pochopitelně umožňuje rozvoj venkova a vyšší míru svobody občanů i celých obcí. V Německu již například existuje obec, která je absolutně energeticky soběstačná. Taková obec pak nemusí za energie platit někomu jinému, ale naopak může peníze získané z plateb za energie využívat ke svému dalšímu rozvoji. K uspokojování potřeb svých občanů.

Také v ČR vznikají alternativy k Aktualizované státní energetické koncepci. Zajímavá je například Analýza větrné energetiky v ČR, kterou vypracovala Komora obnovitelných zdrojů energie. Tato analýza ukazuje, že pokud by se stát vydal jinou cestou, než na kterou se podle Aktualizované státní energetické koncepce chystá, mohla by se v ČR do roku 2050 vyrábět jedna čtvrtina elektrické energie pomocí větru. Toto množství energie by odpovídalo energii vyrobené ve dvou nových jaderných blocích, ale jeho výroba by byla šestkrát levnější než výroba elektřiny z jádra.

Vláda by v zájmu českých občanů měla vést s Komorou obnovitelných zdrojů energie i s dalšími zájmovými sdruženími v energetice dialog o budoucím energetickém mixu České republiky a zvážit, zda chce – hnána „betonovou lobby“ – běžet hlavou proti zdi, tedy proti energetické politice, kterou prosazuje například Německo, a slepě podporovat jádro, nebo se chce v souladu s vyspělou Evropou vydat rozumnou, a jak se zdá i schůdnou, cestou.

Jiří Paroubek

Článek vyšel také v Deníku referendum.