Snaživé nápady sociálních demokratů

Ihned po nedávných krajských a senátních volbách (a samozřejmě mnoho měsíců před nimi) jsem upozorňoval vedení ČSSD, že je potřeba něco dělat. Něco konkrétního, co změní momentální poměry sil. Přijít do diskuse s návrhem uceleného nového volebního programu. Dále s návrhem plánu na modernizaci strany spočívající především v moderních metodách komunikace s veřejností a médii. Ale také třeba na jaké oblasti společenského života se soustředit a také třeba jaké najít řešení některých bodů z vládního prohlášení, které zatím nejsou splněny. Mám na mysli zejména oblast bytové politiky.

To, že je ministryně Šlechtová z hnutí ANO zcela neschopná vyprodukovat něco v oblasti programú sociálního bydlení, podpory výstavby komunálních či družstevních bytů, to mohli všichni již zpozorovat. Ale v tom jí zdatně sekunduje sociálnědemokratická ministryně práce. Obě dámy zkrátka za celé tři roky funkčního období pro oblast bytové politiky neudělaly nic konkrétního.

Tady je celá věc nejjednodušší. Lze povolat z New Yorku bytového experta ČSSD, I. Přikryla, který se tam k smrti nudí, aby během několika dnů dal dohromady tři či čtyři návrhy zákonů a doprovodné vyhlášky v této oblasti. Myslím ostatně, že je má připravené v šupleti. Jen mu o ně říct.

Pokud jde o program pro sněmovní volby za rok, ten by měl přijít s novými neotřelými náměty a programovými cíli, které osloví nejen tradiční voliče, ale také zcela nové voličské skupiny a vrstvy českých občanů. ČSSD se prostě musí změnit na všelidovou stranu, jakou byla v letech 2006 – 2010 anebo v letech 1996 – 2000. V této době volili ČSSD lidé prakticky ze všech politických skupin. K tomu je možné se vrátit.

Jsou tu i zajímavé nápady, například od poslance Tejce, aby se předseda strany volil celostranickým hlasováním. Tuto věc jsem prosadil ve stanovách strany na sjezdu již v roce 2007, ale tehdy mi moji milí straníci přímo na sjezdu jaksi eliminovali z mého návrhu to podstatné v této souvislosti: tedy, aby se volili také předsedové stranických organizací všech stupňů. Tedy okresů a krajů.

Chce-li mít ČSSD ve svém rybníku skutečné štiky, musí alespoň na nějakou dobu použít tuto metodu práce. A ty skutečné štiky takto vyhledat. Kromě toho to bude praktické i z dalšího hlediska. Funkcionáři na okresní a krajské úrovni si srovnají poněkud přefouklé stranické počty ve svých organizacích. Takže i volba předsedy strany bude následně provedena všemi členy a fér. Ne s neúčastí nějakých 30 – 40 % členů více nebo méně pasivních či klientelisticky získaných členů, kteří nemusí k volbě vůbec přijít. A tak nějakých 10 – 15 procent členů, tedy minorita ve straně, může způsobit blokací neplatnost volby předsedy strany, pokud k volbě nepřijde alespoň 50 % členů strany.

Jiný námět od hejtmana Zimoly, aby se současní hejtmani stali také poslanci, je také zajímavý. Opět ale vůbec neřeší otázku programu. Ani metody práce. Ani komunikace s veřejností. To je bohužel pro ČSSD typické, že i její vysocí funkcionáři uvažují jen v takovýchto mocenských kategoriích. Tím neříkám, že je to úplně špatný nápad, ale tak jako lze použít argumenty ve prospěch tohoto námětu, lze dobře použít i silné protiargumenty.

Pokud bude mít ČSSD v příštích volbách menší počet poslanců, každý mnohoobročník, tedy držitel více veřejných funkcí, bude vlastně zabírat jedno místo pro dalšího člověka, který by se mohl profesionálně zabývat politikou. A řekněme si otevřeně, že zabývat se politikou na plný úvazek, je jiné, než když se jí zabýváte jako koníčkem po práci. Myslím, přínosem pro stranu.

A těm nápadům činovníků zřejmě nebude konec. Naopak se budou stupňovat, tak jak se budou stupňovat špatné zprávy z průzkumů veřejného mínění...

Jiří Paroubek