Jiří Paroubek: Stavebnictví na lopatkách – co na to nová vláda?

Důležitým signálem růstu v národní ekonomice – po ukončení recese – vždy bylo výrazné oživení stavebnictví. Oživení ve stavebnictví se pak rychle přenáší do celé řady navazujících průmyslových odvětví. Do výroby stavebních hmot, do sklářství, keramického průmyslu, do dřevozpracujícího průmyslu, nábytkářství, textilního průmyslu atd. Větší objemy zakázek pak dostává od stavebnictví v konjunktuře doprava… Stavebnictví má tedy vysoký multiplikační efekt. Každé vládě by mělo stát za to, se jím seriózně zabývat.

Byl jsem českým premiérem v letech 2005 - 2006. V té době se hospodářský růst země pohyboval kolem 7 % (!) a vysoký růstový potenciál ekonomicky se prolongoval silou setrvačnosti ještě v roce 2007 (byl ale už „jen“ 5,7 %)

Stavebnictví v té době rostlo pozoruhodnými tempy:

Stavební produkce

zdroj: ČSÚ

Byl to zlatý věk českého stavebnictví. Bylo to dáno souběhem do jisté míry jedinečných okolností, které lze ovšem znovu zopakovat. Ohromný příliv zahraničních investorů, když zahraniční investice v letech 2005 – 2007 dosáhly nevídaného objemu 21,5 mld. eur (!). Také stát a obce se činily a zajistily vynikající objem investiční činnosti. Rovněž občané se vrhli do výstavby svého vlastního bydlení, bytů a domů.

Pravicové vlády srazily hloupou politikou zahraniční investice (oslabením systému investičních pobídek a rozbitím schopného vedení Czechinvestu v roce 2007). Poklesu objemu veřejných investic by předvídavé vedení státu dokázalo rovněž předejít koncepčnějším a opravdu systémovým čerpáním peněz z evropských fondů především na investiční činnost. Nebo využitím projektů PPP jako metody, díky které je možné napumpovat do významných veřejných akcí peníze soukromých investorů. Využití této moderní metody financování bylo po celou dobu vlády pravice zcela zanedbatelné. Stát se přestal vůbec zabývat podporou bytové výstavby, která bez jeho zájmu a aktivní podpory není možná. Mám na mysli komunální, sociální, startovací byty či domovy seniorů. Prostě podpora a zájem státu o výstavbu bytů se snížily jen na výstavbu bytů v rámci hypotečního financování. Významná část středních vrstev – nemluvě již o nízkopříjmových skupinách obyvatelstva – tak nemá prakticky možnost se dostat k bytům, na jejichž provoz jejich kapsa stačí. V současné době není novou výstavbou zajištěna ani prostá reprodukce bytového fondu (!). Prostě pravicové vlády neusilovaly o prodloužení konjunktury ve stavebnictví a při cyklickém poklesu počínaje rokem 2009 prakticky zastavily investice do této oblasti. Příkladem indoktrinovanosti, intelektuální lenosti a kolosální neschopnosti byla neakceschopnost Nečasovy vlády, která nedokázala za tři roky své existence využít zhruba 20 miliard Kč, které jsou na účtech státních podniků, k investicím s velkým multiplikačním efektem. Např. právě na podporu bytové výstavby anebo k výstavbě nových penzionů seniorů ve všech krajích. Případně k posílení kapitálu ČEB či ČMZRB, což by zvýšilo obecně možnosti odbytu výrobků českého průmyslu v zahraničí.

Statistická čísla dokumentující zoufalý vývoj ve stavebnictví v posledních letech jsou následující:

Stavební produkce v letech 2008 – 2013

* jen do 11/2013

zdroj: ČSÚ

Počet pracovníků v letech 2008 – 2012

(u podniků s 50 zaměstnanci)

zdroj: ČSÚ

Pokles pracovníků o téměř devatenáct tisíc během několika let. Každý šestý pracovník z těchto firem tedy skončil na dlažbě. Rusnokova vláda přijala chvályhodný program záchrany dvou tisíc pracovních míst v jednom dole. Ze stavebnictví však zmizelo téměř devatenáct tisíc lidí a nic se nedělo a neděje. Nečas a Kalousek jen přihlíželi. Je tomu tak i proto, že stavebnictví chybí rezortní zastřešení. Např. ministerstvo veřejných prací. Pro začátek určitě postačí rezortní náměstek pro stavebnictví na MPO (ministerstvo průmyslu a obchodu). Tento náměstek MPO musí začít koordinovat spolupráci s dalšími ministerstvy, jejichž činnost se stavební výroby týká – MD, MMR, MŽP, MZe (vodní hospodářství). Chce to domluvit koncepci, strategii, která stavebnictví pomůže dostat se z dlouhodobé krize. Náměstek pro stavebnictví by se opravdu nenudil.

Bytová výstavba v letech 2007 – 2012

Čísla v oblasti bytové výstavby jsou neradostná. A jaká je perspektiva, že se věci změní? Podívejme se, jaký je vývoj počtu stavebních povolení. Tato čísla nám mohou ukázat, zda je perspektiva růstu stavební produkce v těch dalších letech.

Počet vydaných stavebních povolení v letech 2008 – 2012

Pokud jde o stavební záměry, jejich vývoj v poslední době zrovna nevybízí k velmi optimistické předpovědi. Tedy k zásadnímu zvratu ve stavebnictví k lepšímu.

V tomto roce mají na Slovensku postavit 150 km nových dálnic, u nás to nebude ani kilometr (!). Nezbývá nežli jen závidět našim sousedům. K tomu, aby bylo možné stavět, je potřeba mít připravenou projektovou dokumentaci, územní dokumentaci, peníze, vykoupené pozemky atd. Je veřejných tajemstvím, že zejména na ministerstvu dopravy není připravenost stavebních akcí na potřebné úrovni. Říkám to velmi jemně. Prostě zejména V. Bárta (a jeho Věci veřejné) a spol. dokázali na tomto ministerstvu zanedbat přípravu projektové dokumentace a území (přes medializované spektakulární akce s farmářkou Havránkovou) nezbytnou pro výstavbu dálnic a dalších staveb v následujících letech. Věc může dopadnout tak, že nový ministr dopravy bude připravovat projekty vlastně až pro následující volební období. Jsem zvědav na míru jeho altruismu.

Diletantizmus rychlokvašených politických lídrů marketingových volebních stran typu V. Bárty a obecně Věcí veřejných (VV) přišel tedy republiku velmi draho... Jeho další souputník z VV Jankovský dokázal připravit na MMR nový zákon o veřejných zakázkách jako dokonalý paskvil. I díky tomuto zákonu a celkové společenské atmosféře u nás, která vychází vstříc poněkud přehnané snaze policie snaživě zavírat veřejné činitele (v tomto případě představitele obcí) při nedostatcích zjištěných u veřejných soutěží, nám vznikají problémy. Tyhle dva faktory zkrátka nevedou zrovna k urychlení investiční činnosti v českém veřejném sektoru. Evropský parlament v současné době projednává tři nové směrnice vztahující se k problematice veřejných zakázek. Nová vláda by po jejich schválení měla neprodleně předložit parlamentu návrh nového zákona o veřejné zakázce. A omezit přitom v parlamentu „lidovou tvořivost“ pozměňovacích návrhů. V následné vyhlášce či vyhláškách MMR by pak měl být řešen manuál, vzorový postup při „zajišťování“ veřejné zakázky.

Tyto dvě právní normy by měly vrátit věci ve výstavbě veřejných staveb do normálu. Do normálu, který je „normální“ třeba v Německu např. při řešení změn rozpočtu té které stavby. I v Německu je totiž možné - ze závažných důvodů – akceptovat i výrazné převýšení vysoutěžených rozpočtů. U nás zatím, i v odůvodnitelných případech dochází spíše ke kriminalizaci odpovědných osob.

A rychle se přitom zabývat také myšlenkou reorganizovat systém veřejných zakázek na centrální úrovni. Stáhnout např. výběrová řízení z ministerstev a dalších centrálních úřadů (vč. pracovníků) do jednoho centrálního, k tomu vytvořeného úřadu.

Situace ve stavebnictví je zoufalá, může se však změnit na tragickou, pokud nová vláda nebude velmi rychle a velmi účinně jednat.

(text byl napsán pro Deník Referendum)