Zbyněk Fiala: Slibovali čest a svědomí

Není všem dnům konec. Nejen mapa, jak věděl už Švejk, i Nejvyšší soud se může mýlit. Představa, že poslanci jsou nadlidi, kteří mají všechny výhody, aby mohli maximalizovat svůj vlastní zájem, se snad nevyučuje ani na plzeňských právech.

Není to tak, že by se Ištván dopustil a Nejvyšší soud to právem zrušil. Narazili jsme jen na odlišnost mezi vrchním státním zástupcem a Nejvyšším soudem. Zatímco státní zástupce právo uplatňuje a podléhá přitom rozhodnutí soudu, Nejvyšší soud má právo cosi jednostranně tvrdit („proti rozhodnutí není odvolání přípustné“). Bezmocně tedy sledujeme, jak se Nejvyššímu soudu podařilo přehodit výhybku na slepou kolej. Hradlař, který tu výhybku přehodil, je také slepý, protože uvedená pravomoc Nejvyššího soudu – jak nyní připomínají ústavní právníci – pochází z dob, kdy jsme ještě neměli Ústavní soud. A největší otazník dnes visí nad tím, zda by mohl Ústavní soud toto rozhodnutí posoudit z hlediska ústavnosti a zejména z hlediska zjevného konfliktu takto posvěcených bezbřehých individuálních práv poslanců s omezeními, která na sebe poslanci vzali svým slibem, krytým nejslabší institucí v zemi, vlastní ctí. Dovoluji si připomenout:

"Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."

Poslanec tak slibuje, že v zájmu všeho lidu bude hledat naplnění programu, se kterým byl zvolen, a uzavírat jen takové kompromisy, které budou jeho voliči vnímány jako přijatelné ústupky v malém pro dosažení většího.

Žádná ze stran, které vytvořily vládní koalici kabinetu Petra Nečase, nešla do voleb s tím, že převálcuje sněmovnu s návrhem bezbřehého vydávání státního majetku a veřejných peněz církvím a že to bude klíčový prvek vládnutí, kvůli kterému je ochotna pošlapat všechny zásady práva, parlamentarismu, demokracie a ústavnosti. Slibovaly něco jiného. Například ODS ve věci narovnání vztahu církví a státu ve svém programu pro volby 2010 slibuje v hloubi textu na straně 36, bezprostředně před kapitolou o sportu:

„ODS je připravena vést korektní jednání na nejrůznějších úrovních s cílem dosáhnout co nejširší shody.“

Korektnost a shoda

Podívejme se, jak to dopadlo, očima ústavního soudce Jana Musila (z jeho nesouhlasného stanoviska s rozhodnutím Ústavního soudu). Citujeme z pasáží věnovaných porušením parlamentní procedury:

1. Legislativní procedura byla podle mého názoru hrubě porušena Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR poté, co zákon nebyl schválen Senátem Parlamentu ČR a byl vrácen do Poslanecké sněmovny. Za vážnou vadu pokládám neprojednání Senátem vráceného návrhu napadeného zákona na nejbližší schůzi Poslanecké sněmovny, jak to ukládá ustanovení § 97 odst. 3 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Senátem byl návrh do Poslanecké sněmovny vrácen dne 16. 8. 2012 a poslancům byl rozeslán dne 17. 8. 2012; Poslanecká sněmovna jej však projednala a schválila až na své 47. schůzi, konané dne 8. listopadu 2012, ačkoliv v mezidobí se již konala 45. schůze (od 4. do 7. září 2012) a 46. schůze (18. až 26. září 2012).

2. Nesouhlasím s názorem, obsaženým v bodu 78 odůvodnění nálezu, že prý nedodržení pravidla, vysloveného v § 97 odst. 3 Jednacího řádu Poslanecké sněmovny, „na vlastní rozhodovací proces Poslanecké sněmovny nemá žádný vliv“. Lze snad připustit, že v některých případech by taková vada nemusela mít ústavní relevanci. V tomto konkrétním případě, který posuzoval Ústavní soud, však tomu bylo jinak – tato „zdržovací taktika“ silně zpochybňuje korektnost legislativního procesu, protože mohla zvrátit tehdejší křehké hlasovací poměry v Poslanecké sněmovně a ovlivnit výsledky hlasování, což má i ústavněprávní dosah.

3. Jako vysvětlení pro manipulativní odklad projednání zákona v Poslanecké sněmovně se nabízí především nejistota stoupenců zákona o výsledku opakovaného hlasování, vyplývající z vratkých poměrů mezi množstvím koaličních poslanců a poslanců opozičních. K tomu došlo po rozpadu politické strany Věci veřejné a po jejím odchodu do opozice a zároveň po založení nové politické strany LIDEM dne 29. května 2012, jejíž poslanci byli v parlamentních volbách zvoleni převážně za stranu Věci veřejné. Spory mezi těmito politickými seskupeními, zastávajícími odlišné postoje též k návrhu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, přetrvávaly i po vrácení zákona Senátem do Poslanecké sněmovny a činily výsledek opakovaného hlasování po dlouhou dobu nejistým.

4. Dále je notoricky známo, že právě v době, kdy měl být Senátem vrácený zákon znovu projednáván v Poslanecké sněmovně, dali tři koaliční poslanci (Petr Tluchoř, Marek Šnajdr, Ivan Fuksa) najevo, že nehodlají v poslanecké sněmovně podpořit vládu, což by za daného rozložení politických sil mohlo znamenat, že nemusí být přijat ani tento návrh zákona. Tito poslanci se dne 7. 11. 2012 vzdali poslaneckého mandátu (viz stenografický záznam ZDE) a byli téhož dne vystřídáni třemi náhradníky, kteří projevili vládě podporu. Tito tři noví poslanci hlasovali následujícího dne 8. 11. 2012 pro přijetí zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. Kuriózní je, že jeden z těchto „náhradních“ poslanců (Roman Pekárek) byl v době vzniku poslaneckého mandátu a v době hlasování o přijetí zákona již nepravomocně odsouzen trestním soudem za dříve spáchaný trestný čin úplatkářství k šestiletému vězení a krátce poté nastoupil do výkonu trestu. O některých odstoupivších poslancích byly v médiích zveřejněny informace, že po svém odchodu z Poslanecké sněmovny byli jmenováni do správních rad obchodních společností se státní účastí (ZDE).

5. Domnívám se, že odůvodnění nálezu Ústavního soudu nesprávně bagatelizuje i další výtky, vznášené navrhovateli, jako je odnětí slova poslanci Michalu Babákovi, přednášejícímu stanovisko poslaneckého klubu, dále jednání Poslanecké sněmovny v nočních hodinách, či schválení zákona v čase přestávky, kdy již byli opoziční poslanci mimo jednací sál.

http://www.blisty.cz/art/68784.html#sthash.M98x5DzE.dpuf

Když to shrneme: vytrafikování trojice nesouhlasících poslanců, hlasování o přestávce, k tomu i premiérův podpis smluv s církvemi v rychlosti předtím, než by to dostal na stůl Ústavní soud, to jsou věci, které nemají nic společného ani se ctí, ani se zájmy lidu a nepochybně ani s čistým svědomím. Nejvyšší soud tedy neudělal nic jiného, že jednostranně vyhlásil („proti tomuto rozhodnutí odvolání není přípustné“) právo poslanců bezectně a nesvědomitě porušovat své sliby.

Potřebují jen váš hlas

Byly i jiné. Toto například před volbami 2010 sliboval volební lídr ODS Petr Nečas a opatřil to svým podpisem pod programem „Řešení, která pomáhají – Bez vašeho hlasu to nepůjde“:

„Prosazujeme nízké daně, nezadluženou budoucnost, podporu rodin s dětmi, snižování byrokracie, uvolnění podnikání, levný a bezpečný stát a také pevnou transatlantickou vazbu.“

Daně: Souhrnná daňová kvóta vzrostla, zejména v důsledku drastického zvyšování DPH, které likviduje ty, kdo platit musí, ale díky neexistenci registračních pokladen ponechává obrovskou šedou zónu, kde se platí daně dobrovolně, nejčastěji vůbec.

Takhle to popsal Zdeněk Juračka, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, v debatě o registračních pokladnách ve Fontes rerum:

„Kdo chce platit DPH, tak se dobrovolně půjde přihlásit na finanční úřad (tak to zní), a tam přizná, že má obrat větší jak 1 mil. Kč v následujících 12 měsících. Ale když nemá povinnost mít registrační pokladnu, tak ví, že mu to nikdo neprokáže. Který blbec by to udělal?“

A pak: „My jsme spočetli, že jenom na těchto je nějakých 46 mld. Kč. Kdybychom tyto daně vybrali, tak je nemusíme zvyšovat. To je můj spor s panem Kalouskem. Známe se dlouhá léta a já jsem mu říkal, že není dobře zvyšovat DPH, ale je potřeba ho vybrat.“

Nezadlužená budoucnost: Míněno zřejmě bylo - poslanců ODS a jejich přátel. Ostatní se noří do dříve nemyslitelného dluhu, přestože jsme ještě roku 2007 měli skoro nejnižší úroveň státního zadlužení v EU.

Rodiny s dětmi: Ohrožený druh, nejčastější kandidáti pro propad do chudoby, spolu s nezaměstnanými a důchodci. To ukazuje vývoj příjmů. A je to ještě horší, když uvážíme, že rodina potřebuje bydlet, práci a dostupná dětská, školská a zdravotnická zařízení.

Byrokracie: Neexistuje v této zemi ten, kdo by dokázal z hlavy vypočíst stovku novel zákona o daních příjmů. Nejspíš nenajdeme ani takového, kdo se vyzná v novém Občanském zákoníku, který má platit od příštího roku a ke kterému zatím stále nemáme k dispozici doprovodné zákony, takže bude veselo. Drahé. Naštěstí nám v základních situacích pomáhají informační systémy ministerstva práce, ministerstva dopravy, ministerstva vnitra, IZIP a mnohé další. Nestihlo se „jednotné inkasní místo a centrální úložiště dat“, které mělo nahradit registrační pokladny. To by bylo typické prorůstové opatření – v oboru provaznictví.

Uvolnění podnikání: To se určitě podařilo, zejména v obchodech s alkoholem, tabákem, pohonnými hmotami, heroinem a marihuanou. Ostatní oborům se snad podaří naskočit do rozjetého vlaku. Máme tu dobrý příklad šmejdů, lichvářů, zastaváren, sběren a heren. Nestěžují si ani sociální ubytovny. Potíže jsou snad jen v průmyslu, stavebnictví a běžných službách. Stačí však být mladý, bohatý a zdravý a je všechno v pořádku.

Levný a bezpečný stát: Ti, kdo chtějí, aby byl levný, si obyčejně umějí zařídit i bezpečí. I před policií a státními zástupci. Vlastně je ani nepotřebují. Přestože je stát nakonec drahý a nebezpečný (v zemi je nejvyšší míra korupce, ve sněmovně je vyšší míra kriminality než je republikový průměr, avšak souhrnných výkazů o trestné činnosti v zemi ubývá, protože není, kdo by to vyplňoval, natož stíhal), je to jasná vina levicové opozice, která sedí vládě na rukách.Přestože má menšinu a nemůže rozhodnutí vlády ovlivňovat.

Pevná transatlantická vazba: Spíše jsme měli být 52. státem USA specializovaným na radary, nákupy amerických reaktorů, stíhaček a mučení. Bohužel selhala protější strana, takže jsme jen izolovaní a směšní potížisté, vhodní leda pro zadní hygienu.

Může to být horší, varoval před volbami 2010 Nečas:

„Levice nabízí pouze věčně omílané recepty, které vedou k nesmyslnému rozhazování a státnímu bankrotu.“

Mýliti se je lidské.