Jiří Paroubek: Co nového v Pekingu?

Vlastně už od počátku týdne probíhají v Pekingu akce související s tímto velkým světovým fórem. V čínské televizi CGTV, která vysílá v angličtině, jsem měl možnost shlédnout již včera setkání velvyslanců, které se zabývalo vývojem tohoto projektu ve světě. A dnes (středa – v Čechách je o šest hodin méně) jsem se zúčastnil na doprovodné konferenci Belt and Road Studies Network (Studijní síť Pásu a cesty), kde jsem měl možnost vyslechnout názory představitelů především akademické sféry, vlastně z celého světa, včetně Severní Ameriky a Evropy, které se zabývaly dopadem projektu Belt and Road ve světě. V desítkách zemí světa již vznikly, především na akademické půdě, think tanky, zabývající se touto problematikou. Je to zajímavý rozsah a úsilí doprovázející čínské ekonomické aktivity ve světě. Konec konců, vysvětlit iniciativu Belt and Road a její smysl by potřebovaly u nás především české politické elity. Tedy ta jejich pravicová část. Představitelé států Asie, Afriky a Latinské Ameriky vidí tuto čínskou ekonomickou iniciativu jako blahodárnou pro podporu vzájemného obchodu a především umisťování čínských investic do oblasti zejména infrastruktury v jejich zemích. Tam, kde je kvalitní dopravní spojení, může také dobře fungovat obchod. Číňanům jde o to, zpřístupnit si zdroje surovin z rozvojového světa nezbytné pro čínský průmysl. A samozřejmě země, kde budou probíhat, či probíhají anebo již proběhly investice do silnic a železnic, budou lépe přístupné pro dovoz čínského zboží.

A protože čínské zboží je levné, ať už se jedná o textil, obuv anebo spotřební elektroniku, může být dovoz takového zboží i důležitým prvkem na podporu životní úrovně v chudších zemích nebo přesněji pro nízkopříjmové vrstvy obyvatelstva, ale i pro část středních vrstev. Prostě čínská iniciativa je promyšlená a jak Číňané říkají, má přinést benefity pro obě strany byznysu. Je to obchod na bázi win-win bez jakýchkoli politických podmínek. Chtěl bych ovšem dodat, že bez jakýchkoli předběžných politických podmínek. Protože pochopitelně ten, kdo investuje, musí nutně mít jistý vliv v zemi, ve které investuje. Ale Číňané, na rozdíl od Američanů, se nesnaží říkat ani různým podivným režimům v zemích kam investují, co mají dělat. Je to asi sympatičtější, nežli americká politika dvojího metru, která zavírá oči před výstřelky některých despotických režimů, aby naopak jiným státům dávala školení z demokracie podle amerických představ.

V čínské iniciativě Belt and Road již bylo ve světě investováno na desítky miliard dolarů. A počítá se s tím, že v rámci tohoto projektu, bude investováno na jeden bilion dolarů. To je obrovská suma a samozřejmě, že tyto peníze investované do konkrétních projektů, nikoliv formou rozkradené rozvojové pomoci, jak jí často provádí země Západu, mohou přispět k rozvoji hospodářství země, kde je investováno, urychlení hospodářského růstu a k růstu životní úrovně lidí.

Bohužel, u nás, mám pocit, že se stále ještě čeká na příchod těch nejzajímavějších čínských investorů. A tak zatím nejzajímavější čínská investice u nás je investice do pražské Slávie, která už po dvou a půl letech od investování čínských peněz, začíná mít slušné výsledky i v rámci fotbalové Evropy.

Řekl bych ale, že je potřeba zdůraznit alespoň jeden úspěch v česko-čínských vztazích, o kterém se v českých médiích vůbec nemluví. Je to příliv čínských turistů k nám. V minulém roce jich bylo podle České televize, více než šestset tisíc. Přitom podle čínské televize CGTV celkový počet čínských turistů v Evropě loni dosáhl 6 mil. osob. Toto číslo se objevilo v rámci pořadu, kdy tato čínská televize hovořila s představitelem asociace řeckých cestovních kanceláří s tím, že v Řecku v minulém roce bylo vykázáno na dvěstě tisíc pobytů čínských turistů. Takže do Řecka přišlo třikrát méně než kolik čínských turistů přišlo do České republiky. A více než desetina turistů, kteří přišli v loňském roce z Číny do Evropy. To je výborné číslo a je to také výsledek toho, že existují mezi Prahou a čínskými městy již čtyři víceméně pravidelná letecká spojení.

A ještě jedno zajímavé číslo pro známé sinožrouty z české pravice, pro ty, kteří se zapojili do pronásledování čínské firmy Huawei. Příjmy této společnosti v prvním čtvrtletí tohoto roku dosáhly celosvětově objemu 27 mld. dolarů a zvýšily se tak meziročně o 39%. Zdá se, že tuto obrovskou dynamiku mamutí čínské firmy nebude možné zastavit ani více méně, administrativními zásahy Američanů a s nimi úzce spolupracující části evropských politických elit či zpravodajců, jako to bylo u nás. Tito lidé by se měli poučit z toho, že politika do ekonomiky nepatří. Do čínského projektu Belt and Road je tak nebo onak zapojeno již sto zemí z celého světa.