Ladislav Žák: Vidíme jen obrazy…

Při sledování jejího příspěvku jsem si uvědomil, že mnohé příspěvky a názory, které jsem si vyslechl, se vztahovaly spíše k obrazům, které má daný přednášející ve svém srdci a duši. Proto byla řada příspěvků emotivních a mnoho z těch, které emotivními nebyly, byly spíše zpovědí nebo pokusem o sdělení, že vnitřní obraz VŘSR se už v dotyčném změnil. Šel jsem za tou mladou dámou a blahopřál jsem jí k tomu, že podle mého názoru udeřila hřebíček na hlavičku nebo možná hlavičkou na hřebíček. Byl to velmi příjemný rozhovor.

V současném Rusku se VŘSR už dávno neslaví. 7. listopadu se slavil již od rozpadu SSSR Den shody a smíření, ale už několik let je tento den zcela pracovní a nahradil ho Den národní jednoty, upomínající ukončení polské intervence v Rusku v roce 1612, připadající na 4. listopadu. V ruské společnosti rezonuje mimo jiné názor, že koneckonců VŘSR byla jen první Barevnou revolucí, za německé peníze a natřenou na rudo. Tento názor zase zabarvuje do ruda obránce revolučních tradic a jejího tradičního obrazu. Nehledě na to, seriózní autority bez ohledu na jejich vztah k minulosti však jednoznačně uvádějí, že VŘSR byla největší událostí ruských dějin. Výzkumy uvádějí, že za největší osobnosti ruských dějin lidé pokládají standardně Stalina, Puškina, Lenina a Putina. Stalin standardně vede, ostatní jsou na „děleném“ druhém až čtvrtém místě. Aktuálně dělí třetí místo Lenin s Putinem.

Měl jsem možnost několikrát vystoupit, vést řadu diskusí v užším kruhu nebo mezi čtyřma očima se známými i úplně cizími lidmi a snažil jsem se upozornit na to, že ti, kteří byli proti revoluci a žili tam, kde byla aspoň jakási svoboda projevu, ji kritizují už celé století, zatímco my jsme měli na aspoň trochu svobodnou diskusi na toto téma zhruba čtvrtinu času. Obraz VŘSR byl v sovětském protektorátu ještě větší dogma než v Sovětském svazu samotném. Připomínal jsem nedávné výročí půltisíciletí německé reformace a vysvětloval jsem, že ani po více než šesti stech letech nejsme schopni sjednotit na nějakém stanovisku na reformaci, aspoň ne tak trochu digitálním, černobílým způsobem, jak se o to dnes snaží ruská společnost ve vztahu k VŘSR.

Mimochodem byl jsem mimo jiné hostem Svobodné společnosti ekonomů, kterou založila před 250 lety carevna Kateřina II. V sále visely portréty jejích předsedů, byli to samí bílí muži a nikdo je nechce sundávat, stejně jako bysty a obrazy velikánů vědy a umění, které byly rozmístěny v budově Moskevské finanční a právní akademie, kde se fórum konalo.

Obě fóra se nesla ve znamení spolupráce Ruska, Číny a Indie. Dlužno říci, že EU jim u stolu vůbec nechyběla, a říkám to tak v dobrém, jak je to jenom možné.

Základní poselství domů z malého městečka Kljazmy v Moskevské oblasti však zní jasně. Je to opravdu celé úplně jinak, než jak nám to za naše peníze ukazují naše veřejnoprávní média… O jimi oblíbených odbornících na Rusko ani nemluvě.

Oni vidí jen obrazy vlastní nenávisti ke všemu ruskému a nebojí se nejen naznačovat, ale přímo je vystavují na odiv…