Prázdná gesta premiérů Visegrádu

Při volbách do EP před pěti lety se stal předsedou Evropské komise špicenkandidát Evropské lidové strany. J. C. Juncker. Mohu mít k výkonu jeho funkce v čele EK výhrady, ale bylo to přesně podle parlamentních zvyklostí, zatím obvyklých ve všech evropských demokratických zemích. Vítěz voleb, pokud je schopen si zajistit většinu poslanců v parlamentu, se stává šéfem vlády. V tomto případě šéfem Evropské komise. Je pravdou, že situace po evropských volbách, které proběhly před pár týdny, byla jiná, nežli tomu bylo kdykoliv předtím. Ještě před pěti lety měli konzervativní lidovci a socialisté v součtu většinu mandátů v EP. Dohoda tedy byla snazší než nyní, kdy se většina v EP bude vytvářet jednak z lidovců a socialistů, ale také z liberálů a zřejmě také ze zelených. Je tedy pravdou, že nikdo z lídrů evropských kandidátek nezaznamenal ve volbách oslnivý celoevropský úspěch. Ale „boj“ proti nim nedává, podle mě, velký politický smysl.

V okamžiku, kdy se objevila možnost, že by šéfem EK byl zvolen lídr socialistů, holandský socialista Timmermans (mimochodem ve volbách v Holandsku velmi úspěšný), se trio visegrádských premiérů – Babiš, Orbán, Moraweicki – vzbouřilo. Timmermans byl přece ten zlobr prosazující kvóty pro uprchlíky, pro jejich rozdělování do jednotlivých evropských zemí. To byla samozřejmě velká politická chyba, ale je otázkou, kdo vlastně takovou politiku formuloval. Timmermans byl jen ten, kdo ji prováděl. Jaký je rozdíl v názorech mezi Timmermansem a protégé Merkelové, již zvolenou předsedkyní EK von Leyenovou, kterou premiéři zemí Visegrádu podpořili. V čem je vlastně von Leyenová tak pozoruhodná a jiná něž Timmermans? Je ministryní obrany SRN, ale výkon této její funkce zřejmě není nijak zvlášť oslnivý. Je na první pohled kultivovanou dámou, ale je také názorovou eurofederalistkou. Ve svých důsledcích je von Leyenová mnohem více politicky závislá na Merkelové a na Macronovi (ten ji vlastně navrhnul), nežli by byl například právě Timmermans. Prostě lídři Visegrádu udělali gesto a výsledkem je, že ve vrcholných funkcích Evropské unie již střední a východní Evropa nebude mít žádné zastoupení. Zato však Němci a Francouzi (ti budou mít v čele ECB svou nominantku) už vstoupili do hry o nejvyšší pozice v EU přímo. Nezprostředkovaně, bez spřízněných Tusků a Junckerů.

A.Babiš se pochválil, jak to pěkně zařídil, ale myslím, že výsledek bruselské mise premiérů Visegrádu, pokud jde o volbu vrcholných představitelů EU, je politicky více než sporný. Ale možná, že je to jen tím, že dost dobře nechápu genialitu tohoto manévru....

Jiří Paroubek