Velké vítězství socialismu ve Velké Británii

paroubek ilustrace 24.jpeg
5.7.2024 12:09
Až bude laskavý čtenář číst tento článek, budou již zřejmě známy konečné výsledky britských parlamentních voleb. Nad vší pochybnost je přitom zřejmé, že ve volbách do Dolní sněmovny britského Parlamentu grandiózním způsobem zvítězila Labouristická strana (LP) sira Keira Starmera. V 650 - členné Dolní sněmovně získala 410 mandátů (podle dnešních ranních propočtů), což je druhé nejvyšší vítězství LP v novodobé historii. Zdá se, že rekord Blairova volebního výsledku z roku 1997, kdy LP získala 418 mandátů, nicméně překonán nebyl. Je zajímavé, že volebním stratégem nynější kampaně LP byl muž, který vedl Blairovi tři úspěšné volební kampaně, v nichž LP slavně zvítězila.

V poli poražených skončila, jak se ostatně očekávalo, Konzervativní strana. Nicméně dosavadní volební zisk této strany je podle ranních propočtů 131 mandátů, což je sice o 234 mandátů méně než v posledních volbách, ale není to taková tragédie, jakou někteří analytici očekávali. Strana toryů si udržela, i to bylo před volbami zpochybňováno, pozici druhé nejsilnější politické strany. Její nový lídr bude tedy šéfem opozice Jeho Veličenstva. Třetí na pásce skončili ve volbách Liberální demokraté s vynikajícím ziskem 61 mandátů, což představuje nárůst 50 křesel poslanců oproti předchozím volbám. Za zmínku stojí také výsledek Farageovy Reformní strany s 13 mandáty. A také volební výsledek Skotské národní strany (SNS), která ovšem získala pouze 10 mandátů oproti 48 mandátům, které držela doposud. SNS tak vlastně ztratila Skotsko, a to ve prospěch Labouristů. Programově jsou si SNS a LP v mnohém velmi podobné. SNS vystupuje dlouhodobě spíše jako jakási národně-socialistická strana.

Konzervativní strana se dostala po 14 letech vládnutí, a zejména v jeho posledních několika letech, do stavu personální i programové vyčpělosti. Po zmateném, poněkud příliš válkychtivém premiérovi Johnsonovi, a úplně dezorientované premiérce Trussové, která vládla jen 49 dní a stačila si znepřátelit odbory i City, v tomto volebním období přišel Reishi Sunak, který se snažil zachránit, co se zachránit dá. Touha po společenské a politické změně byla u Britů tak ohromná, že se Sunakovi zvrátit klesající podporu Konzervativců nepodařilo a ani nemohlo podařit. Konzervativci se v posledních dvou letech staly stranou vysoké inflace (i když zhruba třetinové oproti tomu co jsme zažili v Česku), eskalace válečného konfliktu na Ukrajině, hospodářské stagnace a poklesu úrovně veřejných služeb. Britský stát není daleko od chaosu.

Labouristická vláda, jak se zdá, se bude chtít soustředit především na řešení hospodářských a sociálních problémů země, včetně krizového fungování NHS, tedy britského zdravotnického systému. Starmer se zaměřil ve své politice, a to i mimo volební kampaň, na řešení problémů obyčejných lidí. Tedy, aby například dlouho nečekali na vyšetření u lékaře, či na operační zákroky atd. Zdá se, že jeho politika bude zaměřena praktickým a pragmatickým směrem, a to, ať bude chtít či nikoliv, bude znamenat odsunout do pozadí zahraničně politická témata, včetně přiživování válečného konfliktu na Ukrajině zbraněmi a financemi.

Za zmínku v souvislosti s britskými volbami stojí, že jako nezávislý získal poslanecký mandát ve svém londýnském obvodě představitel vyhraněné labouristické levice Jeremy Corbyn. Jeho účast ve sněmovně nepochybně ovlivní významnou část levicových labouristických poslanců, bude udržovat stranu v rovnovážném stavu. Zdá se nicméně, že blairovský posun do politického středu z předchozí vyhraněné corbynovské levicové pozice se zdařil.

Jednašedesátiletý Keir Starmer stanul na vrcholu své politické kariéry. Když před čtyřmi lety přebíral pozici vůdce LP, nezdálo se, že by byl schopen dosáhnout tak kolosální změny politiky strany a takového úspěchu. Starmer často ve svých veřejných vystoupeních zmiňoval svůj původ, jeho otcem je dělník - nástrojař a matkou zdravotní sestra. On byl první z široké rodiny, kdo dosáhl vysokoškolského vzdělání. Jako veřejný prokurátor dokázal nebojácně útočit na nadnárodní firmy Shell a McDonald a byl úspěšný při ochraně práv spotřebitelů. Do premiérského křesla tedy přichází člověk s výjimečnou reputací, ochránce  práv obyčejných lidí. Starmer se ukázal být také skvělým stratégem, který sjednotil po svém příchodu několika porážkami zdecimovanou Labouristickou stranu a dokázal jí vdechnout touhu po velkém vítězství a to se také naplnilo.

Podle mého názoru se dá očekávat, že se Starmer a jeho strana, a to i pod tlakem svého levicového křídla, soustředí na řešení mnoha přezrálých problémů země a poněkud vyklidí pole v oblasti zahraniční politiky. Starmera nepochybně bude zajímat víc to, zda se obyčejní lidé dostanou včas k ošetření u lékaře či na operaci v nemocnici, než kolik zbraní bude dodáno na Ukrajinu. Starmer také naznačil, že by rád přiblížil svou zemi k EU, aby alespoň částečně kompenzoval nepříznivý dopad brexitu na britskou ekonomiku a další oblasti života Británie. Zajímavé bude jistě sledovat, jakým způsobem se vyvine „zvláštní vztah“ Británie a Spojených států. Konzervativní premiéři snili o skvělé obchodní dohodě mezi USA a Velkou Británií, která by nahradila dopady odchodu Británie z EU. Tato dohoda nikdy nebyla uzavřena a myslím, že Starmer dobře chápe, že plnohodnotná dohoda Británie a USA ani uzavřena být nemůže. USA jako všestranně silnější partner ve vztahu obou zemí, by prostě nadiktoval takovou dohodu, která by pro Británii byla jen těžko přijatelná a činila by z ní jen provincii Spojených států. Proto to ohlášené sbližování s EU, které by měly špičky EU jen a jen uvítat a jít mu v ústrety.

Nechci celou věc zlehčovat, ale ve svých důsledcích by to mohlo znamenat i to, že v českých prodejnách M&S by se opět objevovalo kvalitní, čerstvé a nejen zamražené zboží, tak jak tomu bylo před brexitem.

Prostě Starmer je nikoliv mužem ideologických floskulí, ale praktické politiky, která může pomoci britským občanům, jejichž životní úroveň, podobně jako tomu bylo u občanů českých, v posledních letech díky politice britské pravicové vlády klesala.

 

 

 

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014. V roce 2024 byl zvolen předsedou strany Česká suverenita - sociální demokracie.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

campbell

Ve svém vystoupení před rezidencí premiéra v Downing Street 10 Keir Starmer oznámil změnu kurzu: Každému by mělo být jasné, že naše země potřebuje zásadní restart. Britové musí znovu objevit to, co je dělá výjimečnými. Bez ohledu na bouře historie byla vždy jednou z největších předností tohoto národa naše schopnost najít cestu ke klidnějším vodám. U velké části obyvatelstva narůstá nespokojenost s ekonomickou situací a neutěšeným stavem veřejné správy.

Starmer řekl, že voliči se rozhodli pro změnu. Dali nám jasný mandát a my ho využijeme k tomu, abychom dosáhli změny. Vláda bude bojovat každý den, dokud nebude obnovena důvěra. Od nynějška budete mít vládu, která není zatížena dogmaty, ale je vedena výhradně vůlí sloužit vašim zájmům. 

Vyvrátit ty, kteří už naši zemi odepsali. Zároveň varoval Brity: Neslibuji vám, že to bude snadné. Změna země není jako přehození vypínače.

Tato slova jsou pravdivá, nesplňují ale ani polovinu toho, co měl říci nový premiér a co čeká Brity. Co mám na mysli?

Očekávám znovuzrození a významnou roli ve stínu satanistického bývalého premiéra (1997-2007) Anthony „Tony“ Charles Lynton Blaira (1953). EU a Rusko nebudou mít klidné večery a noci. To je ale téma na vlastní článek.

Dnes stačí vědět, že nový premiér jmenoval Rachel Reevesovou první ženou na postu ministryně financí v zemi, která dříve pracovala jako ekonom v Bank of England. A Angelu Raynerovou místopředsedkyní vlády. David Lammy má sloužit jako  ministr zahraničí a John Healey jako ministr obrany. Yvette Cooperová má vést ministerstvo vnitra. Lammy a Healey přebírají své posty v době dvou válek. Již dříve oznámili, že budou i nadále podporovat Ukrajinu v konfliktu s Ruskem a usilovat o příměří v pásmu Gazy.