Podle německé agentury DPA byl Gavrilo Princip vrah. Kdy se tak bude psát o Gabčíkovi s Kubišem?

Agentura uvádí, že takováto charakteristika ukazuje na přetrvávající rozdíly v Bosně, kdy podle Chorvatů a Muslimů atentát Principa na Františka Ferdinanda vyústil v územní aspirace a později v hegemonii Srbska v bývalé Jugoslávii a k jejímu násilnému rozpadu v 90. letech minulého století. Naproti tomu světoznámý filmový režisér Emir Kusturica hovoří Gavrilo Principovi jako o "bojovníku za svobodu" a říká, že „zabil zotročovatele a okupanty“. Připomeňme, že Rakousko-Uhersko Bosnu a Hercegovinu anektovalo v roce 1878. Rozdílnost pohledů na čin Gavrilo Principa vedla také k tomu, že sobotní oficiální akce v Sarajevě nemohla být společnou a sjednocující. Srbové proto již v pátek odhalili Principovu sochu v Srby obývané části města. Hodnocení Principa německou agenturou jako vraha připomíná, že na počátku devadesátých let minulého století se v Německu ozývaly hlasy, že Srbsko musí za Sarajevo pykat. Významný podíl německé politiky na tragickém vývoji na Balkáně je zřejmý a neměl jen politickou rovinu. Uveďme například pomoc Chorvatsku – spojenci z II. světové války - dodávkami zbraní ze skladů bývalý Lidové armády NDR. Za celých čtvrt století je zřejmé, že Západ na Balkáně neměří všem stejným metrem a že hlavní postiženou stranou je Srbsko. To se konečně ukazuje i při pohledu na činnost ICTY v Haagu, kde vedle mírných rozsudků či osvobozujících jsou vynášeny drakonické tresty nad obžalovanými srbské národnosti. Podobně nemístný a nesrovnatelný s jinými zeměmi Balkánu je tlak na Bělehrad v souvislosti s přibližováním EU. Hodnocení Principa jako vraha má však i jiný rozměr. Je třeba se ptát, kdy se z DPA dovíme, že vrahy byly také Jozef Gabčík a Jan Kubiš.