Smrt Generála

Wojciech Jaruzelski prožil dramatická léta a byl také postaven před dramatická rozhodnutí. Tím největším bylo vyhlášení válečného stavu v prosinci 1981, delegalizace odborového hnutí Solidarita a internace jejích představitelů. Těžký krok udělal po konzultacích s vlivnou katolickou církví. Generál se rozhodl řešit situaci polskýma rukama, aby se vyhnul sovětské intervenci, na níž se mělo podílet i Československo, ale také vzrůstajícímu extremismu domácí opozice.  Generál ale později rovněž přijal rozhodnutí o liberalizaci společnosti a jednání u kulatého stolu v roce 1989. Společně se svým letitým spolupracovníkem a v závěru režimu ministrem vnitra Czesławem Kiszczakem tak umožnili civilizované předání moci včerejším protivníkům. Jaruzelski se v nejtěžších chvílích ukázal být státníkem. Není pochyb o tom, že jeho přístup k předání moci uvolnil situaci a vůbec ukázal možnost změny režimu ve státech tehdejšího socialistického bloku.  Maně se vtírá myšlenka, jak by se události vyvíjely v Československu v roce 1968, kdyby v čele země byl státník jako Generál. Poláci to štěstí v roce 1981 – na rozdíl od nás – měli.