Češi a jídlo: Na prvním místě je cena

Lidé dnes sice častěji zkoumají údaje na obalech potravin, moc jim však nevěří. Informace na obalech potravin sleduje podle průzkumu agentury Focus šest lidí z deseti. Za srozumitelné je ale považuje jen necelá polovina a důvěřuje jim jen 43% dotázaných. Nutno dodat, že ve sledovaném období od roku 2005 důvěra v pravdivost těchto informací značně poklesla. V roce 2005 informacím na etiketách ještě věřilo téměř osm lidí z deseti, dnes je to jen již zmíněných 43%. 

Ještě ostřejší rozpor mezi informovaností a důvěrou v poskytované informace zjistil dubnový průzkum agentury PPM Factum. Podle něj si etiketu s údaji o zboží alespoň v krátkosti prohlédne až osm lidí z deseti, ale jen 18% těmto údajům zcela důvěřuje.

Za rostoucí nedůvěrou lze celkem pochopitelně hledat medializované kauzy s nekvalitními a zdraví nebezpečnými potravinami, které poukazují na nesrovnalosti v tom, co výrobce píše na obal a skutečným původem a složením potravin.

Průzkum Focus dále zjistil, že většina stále považuje potraviny vyrobené v ČR za bezpečné a zdravotně nezávadné. Počet těchto lidí ale v porovnání s rokem 2011 výrazně poklesl. Nezávadnosti českých potravin věřilo ještě před dvěma lety téměř osm lidí z deseti, v roce 2012 se však jejich počet propadl na 58%, letošní zjištění zaznamenalo, že tuzemským potravinám věří 57% lidí. Od roku 2011 se významně zhoršilo také vnímání kvality českých potravin. Dva roky nazpátek považovaly kvalitu českých potravin na vysokou více než tři čtvrtiny dotázaných - o rok později už jenom šest lidí z deseti a letošní šetření dopadlo podobně jako loni.

Hodnocení zdravotní nezávadnosti a kvality zahraničních potravin dopadlo mezi českými spotřebiteli ještě hůře. Důvěra v jejich nezávadnost byla otřesena zejména mezi lety 2011 – 2012, před dvěma lety zahraničním potravinám důvěřoval alespoň každý druhý (52%) dnes je to jen 27%. Je zřejmé, že zvláště lidé z pohraničí, sdílí o kvalitě zahraničních potravin naprosto opačný názor. Důkazem jsou houfy nakupujících v příhraničních marketech u našich (zejména Německých) sousedů. Našinci si pochvalují kvalitu masných i mléčných výrobků ale také drogerie a cenově prý také netratí. Opět se tedy nabízí léta opakované vysvětlení, že se do Čech (a vůbec Střední a Východní Evropy) prostě vozí to, co si na západě prodávat nedovolí.

Průzkum Focus dále zjistil, že lidé vnímají rozdíly v kvalitě podle toho, v jakém typu prodejny nakoupí. Kvalitu potravin nabízených v hypermarketech a supermarketech hodnotí polovina spotřebitelů jako nízkou, ještě hůře dopadly diskontní prodejny. Naopak farmářské trhy a prodejny produktů místních producentů se těší mnohem vyšší prestiži. Kvalitu zde nabízených potravin jako vysokou hodnotí osm z deseti obyvatel.

Proč tedy český spotřebitel nákupy v supermarketech a diskontech neomezí? Z hlediska času a dostupnosti je jistě pohodlnější nakoupit nezbytné potřeby na jednom místě, tak jak to nabízí obchodní řetězce. Významným motivem spotřebitelsky „racionálního“ chování, kdy se lidé v nákupu řídí podle cenově zvýhodněné nabídky obchodních řetězců, jsou také poloprázdné měšce a s tím spojené obavy o budoucnost. Jak konstatuje agentura GfK pouze necelou pětinu zdejších spotřebitelů lze označit za optimisty, kterým nevadí utrácet za dražší a kvalitnější potraviny. Většina se tedy snaží na potravinách šetřit. Mnozí dnes na ničem jiném než potravinách ani šetřit nemůžou. Náklady na bydlení a energie nebo dopravu nezkrotí, omezují proto svoje rozpočty na jídlo a kupují levné, ale méně kvalitní potraviny. 

Jak dokládá nedávno publikovaný průzkum agentury SANEP, při výběru potravin klade cenu na první místo více než polovina dotázaných, důležitý je potom také vzhled a předchozí zkušenost se zakoupeným zbožím. Složení výrobku za primární aspekt při výběru považuje jen čtvrtina obyvatel a jen 13% klade největší důraz na výživové hodnoty potravin.

S přicházejícím létem se přímo nabízí přehodnotit objemy nákupů v diskontech a hypermarketech. Nabídka čerstvé zeleniny, ovoce, ale i mléčných a masných výrobků od místních malovýrobců, se jeví rok od roku pestřejší. Přitom se cenový rozdíl nemusí hned pohybovat v desítkách procent. A i když při nákupu na trhu necháte o nějakou tu desetikorunu více než supermarketu, můžete si být jisti, že nebudete škodní. Odměnou vám kromě chuťového zážitku může být i pocit, že jste, jako správný lokální patriot, podpořili regionální výrobce.