Exkluzivně ke kauze MUS: Ani Švýcaři nebyli až do března 2011 přesvědčeni o poškození ČR

Naopak, některé žádosti, pokyny či informace od švýcarské strany byly nedostatečné, spekulativní či byly dokonce v rozporu s českým právním řádem. V mnoha případech navíc tým žalobce Ladislava Letka, který je jedním z žalobců, na které na základě návrhu nejvyšší státního zástupce Pavla Zemana podal ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil kárnou žalobu a požaduje pro ně nejvyšší trest, totiž zbavení funkce žalobce, narážel na problém promlčení možných trestných činů.

Z interních dokumentů také vyplývá, že především v otázce postavení ČR jako poškozeného subjektu se švýcarští prokurátoři nebyli schopni až do března minulého roku přesněji vyjádřit, na některé výzvy svých českých kolegů o upřesnění hypotetické škody, která měla být spáchána ČR, ani neodpověděli a do zmíněného března 2011 v dokumentech vždy mluví o „možné škodě“, která měla být ČR způsobena.

Pojďme si však na základě dokumentů shrnout komunikaci mezi VSZ v Praze a švýcarskými prokurátory a vyšetřovacím soudcem.

První žádost švýcarské prokuratury v kauze Mostecká uhelná (MUS) ze dne 18.10. 2006 vyřizovalo Městské státní zastupitelství v Praze (MěSZ). Na základě této žádosti bylo dne 11.1.2007 policií ČR (v předávacím protokolu omylem uvedeno 11.1. 2006) předáno víc než 1900 stran různých listinných materiálů, které osobně převzal státní zástupce Švýcarské konfederace pan Edmond Ottinger.

Následná žádost  švýcarské prokuratury z  24.6. 2008 je formulována jako doplněk k žádostem z 18.10.2006 a 16.8.2007, které vyřizovalo MěSZ v Praze. O příslušnosti VSZ v Praze k vyřizování této žádosti bylo rozhodnuto proto, že v žádosti bylo tvrzeno, že mohlo dojít i ke škodě na majetku státu více než 50 mil. Kč ( § 15 odst.1 písm.c) vyhl.č. 23/1994 Sb v tehdy platném znění.

Žádost zahrnuje identifikaci bankovních vztahů MUS a dalších českých společností, které se účastnily obchodů s akciemi nebo participovaly na převodech peněz a dále požadavek na výslechy celkem sedmi osob. V rámci žádosti bylo dalšími dopisy upřesněno, v jakém procesním postavením mají být jednotlivé osoby vyslýchány.

Dne 8.12.2008 je česká strana žádána o provedení doručení procesního materiálů (přiznání statutu poškozeného společnosti MUS) některým osobám, čemuž bylo vyhověno.

Dne 13.2.2009 bylo uskutečněno na VSZ v Praze osobní jednání  se zástupci švýcarských justičních orgánů. Při jednání byla předána řada písemných dokumentů a protokolů o výsleších osob, které osobně převzala zástupkyně Federálního prokurátora Švýcarské konfederace paní Graziella de Falco Haldemann. Švýcarská strana je českými kolegy upozorněna na to, že procesní použití řady materiálů, které švýcarské orgány předtím převzaly přímo od PČR, vyžaduje minimálně dodatečný souhlas státního zástupce.

Dne 4.3.2009 byla státnímu zástupci předána žádost švýcarské prokuratury o souhlas s procesním použitím materiálů, které byly převzaty přímo od PČR. Státní zástupce téhož dne předal osobně další část dokumentů. K předání žádosti a převzetí dokumentů došlo prostřednictvím policejního attaché  velvyslanectví Švýcarské konfederace pana  Charlese Marchona.

Švýcarská prokuratura je následně dopisem státního zástupce VSZ v Praze ze dne 27.4.2009 informována o tom, které dříve převzaté materiály mohou být procesně použity jako důkazy, pokud to je možné dle švýcarských právních předpisů a které dokumenty naopak vůbec neměly být policií ČR předány. Ke dni 28.4.2009 byla žádost švýcarských orgánů vyřízena s výjimkou výslechu tří osob, která byla česká strana připravena realizovat. Při osobní schůzce v Lausanne ve dnech 27-28.4.2009 bylo dohodnuto, že vzhledem k tomu, že spis byl již švýcarskou stranou předán vyšetřujícímu soudci, budou výslechy realizovány pouze za podmínky, že o jejich provedení opětovně požádá vyšetřující soudce.

Žádost vyšetřujícího soudce z 15.9.2009 ( na VSZ doručena 24.9.2009 ) se  odvolává  na žádosti z 18.10.2006, 16.8.2007 a 24.6. 2008 a žádá o bankovní informace a veškeré bankovní vztahy mezi společností Newton Stock Investment a.s. a bývalou IPB a.s. a o účetnictví a bankovní informace cca 10 společností, které se podílely na nákupu akcií MUS pro společnost Synergo Suisse CZ a.s.

Dopisem ze dne 12.10. 2009 byl soudce informován o tom, že žádost o právní pomoc se  analyzuje v návaznosti na již dříve poskytnuté materiály a byl upozorněn na zájem českých justičních orgánů o kladné vyřízení jejich žádosti o právní pomoc z dubna 2009.

V doplňující žádosti z 16.11. 2009 (VSZ doručeno 28.12.2009) se vyšetřující soudce dotazuje, zda české orgány mají v úmyslu obvinit osoby z řad bývalého managementu MUS.

Dne 20.1. 2010 byl soudce informován, že tato jeho žádost byla předána dozorujícímu státnímu zástupci (Mgr. Skála - SZ Ústí nad Labem), protože šlo o dotaz a nikoli požadavek k provedení úkonu právní pomoci. V dopise je soudce současně informován o tom, které materiály již byly dříve předány švýcarské prokuratuře s tím, že ohledně obstarávání ostatních materiálů již úkony započaly a  probíhají.

V doplňující žádosti ze 17.2.2010 (VSZ doručeno 22.2.2010) vyšetřující soudce žádá o provedení výslechu svědka ing.  Musely a dále všech členů vlády ČR, kteří se zúčastnili hlasování o prodeji zbytkového státního podílu V MUS společnosti Synergo. Současně žádá, aby se mohl se svojí asistentkou a finančním analytikem zúčastnit výslechů.

Doplňující žádost ze dne 4.3.2010 (VSZ doručena 19.3. 2010) vyšetřující soudce žádá o ujištění, že se na obstarávání písemností, které  požadoval pracuje, dále žádá o obstarání dalších písemností a nakonec požaduje soupis všech dokumentů, které české policejní orgány v minulosti obstaraly a též žádá o možnost nahlédnout do spisů české policie za účelem zjištění, zda se tam nenacházejí další materiály, které by mohly mít význam pro jeho vyšetřování.

Dne 12.4. 2010 vyšetřující soudce je dopisem ujištěn, že na úkonech právní pomoci se pracuje, že budou obstarány i jím nově požadované písemnosti, pokud existují. Dále je žádán, aby předem zaslal otázky pro případné výslechy členů bývalé vlády, a je mu sdělen souhlas státního zástupce s jeho účastí na těchto úkonech, pokud se uskuteční. Ohledně soupisu všech materiálů je upozorněn na značnou časovou náročnost takového postupu s tím, že by bylo méně časově náročné, kdyby sám nahlédl do spisů policie a označil pro něj potřebné materiály, což muže učinit kdykoli.

Až dne 26.5. 2010  soudce ve své žádosti vyslovuje podezření, že České republice mohla být způsobena škoda tím, že byla svými zástupci uvedena v omyl ohledně skutečného investora a také tím, že v důsledku nelegálního používání finančních prostředků společnosti došlo ke snížení burzovního kurzu akcií, čímž rovněž Česká republika utrpěla škodu. Soudce žádá o sdělení zda“ se Česká republika míní zúčastnit trestního řízení jako poškozený účastník a uplatňovat nárok na náhradu škody“.

Dne 14.6. 2010 zasílá vyšetřující soudce dopis Ministerstvu spravedlnosti ČR, které jej následně přeposlalo Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze. Tento dopis je formulován tak, že podle současného stavu švýcarského šetření lze konstatovat, že „ Česká republika utrpěla velmi pravděpodobně škodu“. Česká republika se opět vyzývá, aby sdělila, zda se míní připojit k švýcarskému trestnímu řízení jako poškozená a pokud ano, aby si zvolila oprávněného zástupce, který bude sledovat řízení a uplatnění práva na náhradu předpokládané škody.

V návaznosti na tyto žádosti bylo švýcarské straně, kromě dalších výhrad sděleno zásadní stanovisko, že podle materiálů které má k dispozici česká strana, je řízení vedeno proti osobám, které svým jednáním způsobily škodu společnosti Mostecká uhelná, a.s., tím, že zpronevěřily její finanční prostředky. Z předložených dokumentů však nevyplývá, že řízení je vedeno též proto, že jednáním osob, které jsou dosud stíhány, vznikla škoda České republice. Švýcarská strana byla požádána o upřesnění, zda, podle kterých ustanovení švýcarského právního řádu a jaké osoby jsou stíhány za to, že se měly dopustit jednání ke škodě České republiky, a jakým jednáním se tak stalo.

Dne 10.9. 2010  (v doplňku žádosti) zaslal vyšetřující soudce podkladové materiály k převodům cca 5 mil. USD, jako poplatku za úspěch, prostřednictvím různých společností na účty některých českých společností a částky 85.000 USD na švýcarský   účet Antonína Sýkory, který má být otcem Ing. Roberta Sýkory, tedy osoby, která v době rozhodování o prodeji státního podílu akcií v MUS, a.s., vykonával funkci náměstka ministra  průmyslu a obchodu. Současně požádal o výslech řady osob.

Ve dnech 13.-17.9. 2010 byly provedeny výslechy 15 bývalých ministrů české vlády za účasti státního zástupce VSZ v Praze. Přítomni byli rovněž vyšetřující soudce, obhájce Ing. Koláčka a též další pracovníci švýcarské prokuratury.

Dne 21.10. 2010 v doplňku žádosti formuloval soudce sdělení obvinění celkem pěti osobám, žádal aby byly předvolány a aby jim byla předána kopie žádosti o právní pomoc s tím, aby se k formulaci obvinění vyjádřily.

Na tuto žádost muselo VSZ reagovat na základě českého právního řádu tak,  že jím navrhovaný postup je vadný nejenom z formálního ale především z obsahového hlediska a bylo mu sděleno, jaké obsahové náležitosti musí dokument mít, aby jej bylo možné doručit. „Na tento dopis nebylo dosud reagováno“, stojí v dokumentu VSZ, který je datován 15.3. 2011.

Mezitím, dne 3.11.2010, v dalším doplňku žádosti soudce požaduje provedení dalších úkonů v návaznosti na žádost z 10.9.2010, což bylo bez ohledu na výše zmíněné právní problémy žádosti obratem vyřizováno.

Ve dnech 2..- 4. 3. 2011 se do Prahy dostavili zástupci švýcarské prokuratury, a to po předchozím sdělení státního zástupce VSZ, že na dny 3.-4. 3. 2011 jsou v rámci vyřizování žádosti o právní pomoc plánovány výslechy svědků, kterých se hodlali zúčastnit.

Již v odpoledních hodinách, dne 2. 3. 2011 zástupci švýcarské prokuratury, paní Graziella de Falco Haldemann, pan Luc Leimgruber, pan Gérard Sautebin a finanční analytik prokuratury pan Jean Paul Abgottspon, navštívili policejní útvar ÚOKFK v Praze, kde jim bylo na základě předchozího pokynu státního zástupce VSZ umožněno nahlédnout do písemností, které byly dosud obstarány na základě doplňku jejich žádosti o právní pomoc.

Dne 3.3. 2011 byl proveden výslech  svědka Antonína Sýkory v Ostravě a dne 4.3. 2011 výslech svědky Jiřího Martínka v Praze. Obou výslechů se švýcarští zástupci zúčastnili.

Dne 3. 3. 2011 se v 18:00 hod. na VSZ dostavili paní Graziella de Falco Haldemann, pan Luc Liemgruber, pan Gérard Sautebin, finanční analytik prokuratury pan Jean Paul Abgottspon a tlumočnice Soňa Sladká. Z Vrchního státního zastupitelství byli přítomni náměstek JUDr. Libor Grygárek, v jehož kanceláři se setkání konalo a dále státní zástupci JUDr. Pecka a JUDr. Letko.

Na tomto jednání prokurátor pan Gérard Sautebin  českou stranu informoval, že švýcarská prokuratura hodlá v krátké době, cca do dvou měsíců, ukončit řízení ve věci, která spočívá v neoprávněném použití prostředků společnosti MUS, a. s.
Prokurátor Sautebin dále uvedl, že by hypoteticky bylo možné uvažovat i o škodě vzniklé České republice. Švýcarské orgány se totiž podle prokurátora Sautebina domnívají, že půjčka Mostecké uhelné společnosti, kterou poskytla společnosti Newton Financial Management Group v r. 1997 s rámcem čerpání 2,5 miliardy korun a s úrokovou sazbou 9 % p.a., která byla vrácena, byla dlužníkem původně použita právě na skoupení akcií na akciovém trhu.

Kdyby akcie nebyly takto na volném trhu pravděpodobně za peníze MUS nakoupeny, mohl stát se svým akciovým podílem prosazovat na valných hromadách svou vůli a například i rozhodnout o snížení základního jmění nebo o tom, že se volné prostředky MUS použijí na nákup jejich akcií na trhu, které by následně mohly být zrušeny, v důsledku čehož by poté FNM mohl prodat svůj akciový podíl za vyšší cenu nebo by mohlo dojít ke snížení základního jmění.

V závěru jednání dozorující státní zástupce Ladislav Letko sdělil, že informace sdělené panem Sautebinem považuje za důležité a následně požádal, zda by česká strana mohla být informována písemně, např. v reakci na jeho dopis z 27. 12. 2010. K tomu paní de Falco sdělila, že tuto možnost švýcarská strana zváží. Jednoznačná odpověď, zda na žádosti české strany o upřesnění bude písemně reagováno, tedy dána nebyla.

Zákonný podklad pro postavení státního zástupce v procesu vyřizování právní pomoci vyplývá především z § 377 tr. řádu, který stanovuje povinnost odmítnout žádost orgánu cizího státu, jestliže by jejím vyřízením byla porušena Ústava České republiky nebo takové ustanovení právního řádu České republiky, na kterém je třeba bez výhrad trvat, anebo, jestliže by vyřízením žádosti byl poškozen jiný významný chráněný zájem České republiky.

Žádost švýcarské prokuratury z 24. 6. 2008 je formulována jako doplněk k žádostem z 18. 10. 2006 a 16. 8. 2007, které vyřizovalo MěSZ v Praze. V této žádosti bylo zcela jednoznačně uvedeno, že švýcarské orgány zahájily a vedou vyšetřování celkem proti sedmi osobám pro trestné činy legalizace výnosů z trestné činnosti, porušení povinností při správě majetku ve veřejném zájmu a pro porušení povinnosti při správě majetku podle čl. 305, 314 a 158 švýcarského trestního zákoníku.

Osoby označené v žádosti měly zorganizovat zpronevěru finančních aktiv Mostecké uhelné společnosti, a. s., (dále jen MUS) za účelem ovládnout tuto společnost v rámci privatizace a zpronevěřené prostředky se následně měly stát předmětem rozsáhlé operace praní peněz ve Švýcarsku, na ostrově Man, v Lichtenštejnsku, na Kypru a v České republice.

Právní pomoc byla žádána přímo od VSZ v Praze podle ustanovení Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních (dále jen Úmluva) ze dne 20. dubna 1959 (s odkazem především na článek 15 odst. 2) a Druhý dodatkový protokol a dále Úmluvy o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu ze dne 8. listopadu 1990.

České orgány nepřezkoumávaly tvrzení o způsobení škody MUS, protože jednání ke škodě této společnosti mohlo nastat i kdekoli v cizině. Na základě této žádosti byl dožadující straně zpřístupněn trestní spis Policie ČR a poskytnuto velké množství materiálů a provedeny další úkony. Tento relativně bezproblémový stav trval po dobu 15 měsíců.

V dopise vyšetřujícího soudce ze dne 26. 5. 2010 bylo uvedeno, že „skutečně se zdá, že Česká republika byla velmi pravděpodobně svými zmocněnými zástupci dovedena k rozhodnutí o prodeji akcií MUS (47 %) na základě nepravdivého uvedení skutečností, resp. v situaci, kdy byla uvedena v omyl…“. Vyšetřující soudce dále uvedl, že tyto skutečnosti mohou v českém právu odpovídat tr. činu podvodu. Dále požádal o sdělení, zda v rámci švýcarského řízení, které provádí, se Česká republika míní zúčastnit trestního řízení jako poškozený účastník a uplatňovat nárok na náhradu škody.

V souvislosti s touto informací a dotazem však VSZ vyvstalo několik problémů, které mají oporu v českých zákonech a Ústavě.

Předně, samotná Evropská úmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních, na jejímž základě byla od počátku právní pomoc v této kauze prováděna, již v čl. 1 stanoví dvě podmínky. První z nich je, že strany si podle této úmluvy poskytují pomoc „v řízeních o trestných činech“ a druhá, že „jejich potrestání v době, kdy se o pomoc žádá, patří do pravomoci justičních orgánů dožadující strany“.

Podle první podmínky tedy musí být vedeno řízení o trestném činu. Pokud jde o švýcarské řízení, bylo vždy (např. i v doplňcích žádosti z 15. 9. 2009, 18. 1. 2010) tvrzeno, že trestní řízení se vede pro tr. činy, jejichž následkem bylo způsobení škody MUS. Státní zástupce se tedy v návaznosti na výše uvedené informace v dopise z 26. 5. 2010 dotázal, zda je řízení vedeno též pro tr. čin, v jehož důsledku mohla vzniknout škoda České republice, případně, zda jsou již za tento trestný čin stíhány nějaké osoby a podle jakých ustanovení švýcarského trestního zákoníku.

K tomuto kroku a svému postoji státní zástupce Letko, v dokumentech pro své nadřízené, rozsáhle argumentuje. Vzhledem k závažnosti jeho argumentů, které nebyly dosud známy, je přinášíme celé, bez redakčních zásahů:

„Tento dotaz byl zcela legitimní, minimálně z toho důvodu, že již pojmově se nemůže předpokládaný poškozený připojit k trestnímu řízení, které neběží. Pokud by bylo řízení vedeno, nemělo by švýcarským orgánům činit žádné potíže sdělit, že vedeno je, pro jaké jednání a jaký trestný čin je v něm švýcarskými orgány spatřován. Právní pomoc se poskytuje podle našeho trestního řádu.

Tento zákon ve svém § 12 odst. 6 přiznává poškozenému postavení strany a řadí jej k orgánům vykonávajícím žalobní funkci, čili v trestním procesu stojí poškozený na straně obžaloby. Sám však obžalobu nepodává ani nezastupuje. Toto za něj v trestním procesu činí subjekt oprávněný podat obžalobu a v přípravném řízení orgány, které toto řízení vedou. Účast na řízení přiznává zákon poškozenému proto, že mu byla trestným činem, který je předmětem řízení, způsobena újma a že to vyžaduje ochrana jeho zájmů.

Z toho vyplývá, že nejdříve musí být orgány činnými v trestním řízení vymezeno nějaké jednání, které je předmětem řízení, o tomto jednání musí být tvrzeno, že naplňuje nejméně objektivní stránku skutkové podstaty nějakého trestného činu a nakonec musí být tvrzeno, že tímto jednáním měla nějakému subjektu vzniknout škoda. Až poté je možné se takovéhoto subjektu dotázat, zda se k trestnímu řízení se svým nárokem na náhradu škody připojí či nikoli.

Státní zástupce tady na sebe nebere úlohu posuzovat, zda Česká republika je, případně může být, poškozená v trestním řízení konaném ve Švýcarsku, protože mu zatím ani nebylo doloženo, že se ohledně nějakého skutku, z něhož by mohlo vyplývat poškození České republiky, vůbec vede.

Bez trestního řízení nemůže být nikdo označován za poškozeného a ani nemůže být poskytnuta právní pomoc podle Úmluvy, protože tato se vztahuje na vzájemnou pomoc v řízení o trestných činech. Státní zástupce vznáší pouze dotazy směřující k vyjasnění základních skutečností, které jsou podle tr. řádu a Úmluvy podmínkou pro rozhodnutí jak, a zda vůbec, pokračovat ve vyřizování právní pomoci.

S tím také úzce souvisí i druhý okruh problémů rozhodných pro zodpovězení otázky, zda lze vůbec právní pomoc poskytnout. Jak jsem již výše předeslal, právní pomoc podle Úmluvy je možno poskytnout v řízeních o trestných činech. Státní zástupce ovšem tady ani nemá možnost poznat, že je vedeno trestní řízení a o jaký trestný čin se jedná.

I zjištění o jakém trestném činu je řízení vedeno, má svůj význam. Ve zmiňovaném dopise z 26. 5. 2010 totiž vyšetřující soudce sdělil, že prověřuje také „předpokládané skutečnosti korupce“. Ani zde neuvedl, jak podezřelé jednání kvalifikuje a přitom žádá, aby byly provedeny domovní prohlídky u Pavla Musely. Odhlédneme-li od toho, že v té době nedodal žádné podkladové matriály, právní kvalifikace citelně chybí.

Evropskou úmluvu o vzájemné pomoci ve věcech trestních ze dne 20. 4. 1959 ČR ratifikovala 15. 4. 1992. Dne 15. 4. 1992 při předání ratifikačních listin byla ze strany České a Slovenské Federativní Republiky učiněna výhrada k článku 5 Úmluvy, která byla následně Českou republikou potvrzena dne 1. 1. 1993 dopisem ministra zahraničních věcí ČR, která byla následující den registrována v generálním sekretariátu Rady Evropy.

Tato výhrada stanovuje, že žádostem o právní pomoc podle čl. 5.1 a 5.1.c), které se týkají prohlídek a zabavení majetku, bude vyhověno pod podmínkou, že tr. čin, který vedl k žádosti o právní pomoc, je trestný podle zákonů obou stran a žádost je v souladu se zákony ČR.

Státní zástupce tedy ani nemůže posoudit oboustrannou trestnost a soulad dožádání s českým právním řádem, pokud mu nejsou dožadující stranou deklarovány ani nejzákladnější skutečnosti. Státní zástupce tedy zatím nechává provádět úkony, které nevyžadují mocenský zásah státu do soukromoprávní sféry třetích osob, tj. zatím nepožádal o nařízení domovních prohlídek nebo prohlídek jiných prostor.

I další dotaz státního zástupce, podle kterých ustanovení švýcarského právního řádu se postupuje, je rovněž naprosto legitimní. Dalším z předpokladů k poskytnutí právní pomoci podle čl. 1 Úmluvy je, že potrestání v době, kdy se o pomoc žádá, patří do pravomoci justičních orgánů dožadující strany. Pokud tedy státní zástupce žádá, aby mu švýcarské orgány sdělily, podle kterých ustanovení švýcarského právního řádu se postupuje, nežádá o to, co není oprávněn vědět, ale o to, co mu mělo být sděleno již dávno.

Z výše uvedeným také souvisí i otázka, jaké osoby jsou nebo mohou být ve Švýcarsku stíhány pro jednání ke škodě České republiky.

Z obsahu žádostí státní zástupce nabyl, jak se následně i potvrdilo, dojem, že švýcarské orgány hodlají trestně stíhat české občany za deliktní jednání, které mělo být spácháno na území České republiky ke škodě českého subjektu a navíc hodlají toto jednání kvalifikovat jako trestný čin, jehož stíhání je, podle všech současně dostupných informací, promlčeno. V předchozí telefonické komunikaci, jak vyplývá z Vaší faxové žádosti, muselo dojít k omylu. Státní zástupce naopak o upřesnění opakovaně žádal též proto, aby zjistil, zda jednání, pokud vůbec o něm švýcarské orgány vedou řízení, nebude již promlčeno.

Posuzování promlčení však není v této době podstatné, protože nejdříve by muselo existovat podezření, že nějakým jednáním byl spáchán tr. čin, který by se vůbec mohl promlčet. Důležité ovšem je posoudit, zda „patří do pravomoci justičních orgánů dožadující strany“, stíhat občany České republiky za jednání, které měli údajně spáchat v České republice ke škodě českého subjektu. Okolnost, proč by neměl být respektován princip pasivní personality, švýcarské orgány nikdy nepovažovaly za potřebné vysvětlit a přitom je jim z průběhu právní pomoci známo, že policejní orgány České republiky již od r. 1999 prověřovaly proces nákupu akcií MUS z volného trhu i od Fondu národního majetku, aniž by ve věci bylo zahájeno trestní stíhání.

Státní zástupce je přesvědčen, že v současné době může činit pouze ty úkony, které mu právní předpisy umožňují, a je na dožadující straně, aby své požadavky náležitě odůvodnila. Navíc z vystoupení pana Sautebina na pracovním jednání dne 3. 3. 2011 vyplynulo, že samy švýcarské orgány nemají dosud jednoznačný názor na možnost způsobení škody České republice a označují ji v současné době pouze za hypotetickou, a to na základě značně spekulativních úvah. I když pracovní jednání mají nesporně svůj význam, nemohou nahradit písemnou komunikaci, a proto státní zástupce vyčká na písemnou reakci, o kterou v závěru jednání požádal.“

Z výše uvedeného přehledu intenzivní komunikace mezi českými žalobci a švýcarskou stranou vyplývá, že v žádném případě nelze jednoznačně souhlasit s názorem, který šíří některá média, zvláště pak týdeník Respekt, totiž že VSZ bylo v kauze MUS naprosto pasivní. Z výše citovaných dokumentů navíc vyplývá, že švýcarská strana až do března minulého roku sama hovořila ve vztahu k ČR pouze o „hypotetické škodě“ a na opakované žádosti českých žalobců nebyla schopna upřesnit ani právní základ takové hypotetické škody, ani její věcný obsah a rozsah.

Teprve na osobním jednání, při návštěvě švýcarského vyšetřovacího soudce, žalobců a vyšetřovatelů, v březnu roku 2011, definoval vyšetřující soudce některé možné okruhy, v nichž mohla ČR vzniknout škoda. Na základě toho pak dozorující státní zástupce Ladislav Letko požádal švýcarské kolegy o písemné sdělení těchto skutečností tak, aby tyto informace mohly sloužit k rozhodnutí o připojení se ČR k trestnímu řízení coby strany poškozené.