Jan Campbell: Kam spěchá SRN

„Musíme se snažit postavit most mezi Iránem a Saudskou Arábií. To dovolí posadit za jednací stůl všechny regionální partnery,“ formuluje Steinmeier cíl své cesty. Tiskový mluvčí jeho ministerstva Martin Schaefer, dodává: „Pouze politická dohoda s účastí Iránu a saudské Arábie umožní udělat konec násilí v Sýrii a přinese stabilitu do regionu.“ Moje omezená zkušenost v diplomacii z minulosti a osobní hodnocení situace v Saudské Arábii ve spojení s vojenským angažmá v Jemenu, o kterých jsem nedávno psal, a v neposlední řadě smrt generála Hasan Husein Huseina, jako část existenčního protikladu Irán – SA mi nedovolují věřit, že by cesta měla být úspěšnou. Co může být příčinou spěchu Berlína na Blízký východ?

Není náhodou, že v den, kdy má Steinmeier přistát v Riadu, 18. Října, kancléřka Merkel má přistát v nedaleké turecké Ankaře. Steinmaeier bude mluvit o Sýrii, Merkel o Kurdech a množství kurdských politických migrantů v SRN. Všechny dobré věci jsou ale tři. Tou třetí je opět náhoda, která neexistuje: Cesta obou představitelů SRN zapadá přesně do doby prohlášení ministra zahraničí RF Sergeje Lavrova. Lavrov sdělil, že Moskva pomáhá vojensko – technicky Sýrii, Iráku a místním Kurdům, samozřejmě za prověřitelného souhlasu Bagdádu a tichého, neprověřitelného souhlasu Washingtonu. V této situaci nezbývá Ankaře nic jiného, než pozvat velvyslance RF a USA k převzetí oficiální protestní nóty. To se ale nestalo, a nestane. Obě velmoci totiž podporují Kurdy bojující proti tzv. IS. Mimo jiné, 11. října shodily americká letadla na severu Sýrie 50 tun nábojů a nevím čeho ještě. Nabízí se otázka: Co tomu říká, a jak bude reagovat pár Steinmeier – Merkel?

Částečnou, nepřímou odpověď jsem nabídl 15. října v příspěvku „Turecká lekce.“ Dnes ji konkretizuji staro – novou možností omezení práva na politický azyl. Prohlášení země za bezpečnou zásadně omezuje možnost obdržení politického azylu. To se rovná omezení migrace. Zda se podaří omezit migraci do EU a především do SRN, když EU osladí Turecku jeden ze svých lákajících bičů, bezvízový styk, nevím. Nevím, protože vím, jak se neustále upevňuje a rozšiřuje kurdská diaspora v SRN. Nevím, protože si mohu jenom představit, jaké nebezpečí pro SRN může vzniknout v případě omezení příchodu dalších Kurdů do SRN v době, kdy se skládá nový státní útvar Kurdistán ze zlomků Sýrie a Iráku. To třetí nevím je spojeno s vojenskou silou Kurdů. Jejich síla je již taková, že samotné Turecko se s ní nemůže vyrovnat. Že by se chtělo NATO jít bojovat do Turecka, se mi nezdá pravděpodobné. To i proto, že Kurdistán se slepuje za souhlasu RF a USA. SRN se proto snaží s ohledem na uvedené rychle vstoupit do jedoucího vlaku RF – USA směřujícího do Kurdistánu, s konečnou zastávkou Velký Kurdistán. A to je věc zcela jiná, a jiné kvality.

Tuto možnou novou kvalitu Velkého Kurdistánu budou spoluurčovat strach SA a ostatních arabských sousedů před Iránem a americká vojenská korporace Raytheon a izraelská Rafael. Vláda USA zásobuje a podporuje Saudskou Arábii a její sousedy a současně se snaží o potvrzení nedávno uzavřené smlouvy s Iránem. Nejsem si jist, že pár Steinmeier a Merkel mají volné ruce a nohy k takovému diplomatickému slowfoxu. Souhlasu netřeba.