Jiří Paroubek: Kyjev provokuje

Co bylo napsáno, je bohužel pravda. Cituji část jedné věty:

"Ukrajina je zemí se zcela rozvrácenou ekonomikou, s astronomickými dluhy, které prakticky není schopna splácet, ..."

Co dodat? Smutný fakt, že je to ještě horší. Přitvrdil bych v následující větě takto: "Ukrajina je zemí se zcela rozvrácenou ekonomikou, s astronomickými dluhy, které V TÉTO VÝŠI není schopna NIKDY splácet."

PRezident PRošenko bude neustále provokovat, aby přesvědčil Andělku Mrkalovou přistoupit k dalšímu KVANTITATIVNÍMU UVOLŇOVÁNÍ. Což (přeloženo do lidštiny) je tištění ničím nepodložených eur, které by byly donekonečna vhazovány do bezedné studny na Ukrajině. Ta je opravdu srovnatelná s pověstnými černými děrami ve vesmíru, to mi věřte. Jaká by byla protislužba? To je ještě horší. Ukrajina by plnila roli, po které už dávno volal velký pruský vojevůdce Fridrich II. Veliký. To jest izolovat Rusko od Evropy pomocí jeho sousedů. To si přečetli američtí vojenští analytici a začali to již realizovat. Kdo by o tom pochyboval, nechť si přečte knihu "Tři dny Kondora". 

Na řádné uskutečnění tohoto záměru je i tady zapotřebí dvou. Jednak toho chytrého (NATO) a jednak toho hlupáka. Tuto roli však Vladimír Vladimírovič nikdy hrát nebude.

Přestože onen pokus USA byl velmi precizní: Vyvolat události na Majdanu právě v době konání ZOH v Soči. Podpisy tří ministrů zahraničí zemí EU, které obměkčily tehdejšího prezidenta Ukrajiny. Ten stáhl policisty ze středu Kyjeva. Dodnes nikdo neřeší, co se té noci stalo. Té noci spal v hotelu Ukrajina na Kresčatiku budoucí senátor pan Štětina. A pár dní předem se tam procházel náš stále spící Hajnej.  

Stejně jako autor článku doporučuji položit si slavnou otázku: "Komu to prospělo?" Komu prospělo sestřelení korejského civilního letounu? Když stačilo, aby Ukrajina splnila SVOJI ZÁKONNOU POVINNOST  a zrušila by lety nad územím, kde probíhá vojenský konflikt? Všimněte si, že ani první ani druhou smutnou "událost" nikdo dosud neobjasnil. Nikdo se také nezabýval otázkou, kam se tak rychle poděli ukrajinští poslanci na prvním zasedání po "vítězství" na Majdanu. "Nedostavili se" a byli tedy vybráni ti noví, co se nezakecají.

A kdo si pamatuje, co bylo prvním rozhodnutím nového ukrajinského parlamentu? No přece: zrušení ruštiny jako jednoho z dosavadních úředních jazyků na Ukrajině.... V zemi, kde VŠICHNI umějí dokonale mluvit rusky a kde takřka polovina Ukrajinců má historicky ruský původ!  Řízená provokace jako vyšitá. 

Co bylo cílem? Rusko se dostalo před předem vypracované dilema: buď se nechat vyhnat z jediné ponorkové základny v Černém moři a nebo být dehonestováno za "anexi" Krymu. Toho Krymu, který ve skutečnosti v roce 1956 anektoval opilý Nikita Sergejevič Chruščov. Toho Krymu, který byl ztrátovou položkou ve státním rozpočtu Ukrajiny. Toho Krymu, kde se obyvatelé ve volbách rozhodli tak, jak se rozhodli. V zemi, kde se o federativním uspořádání pouze mluví, ale nemyslí se vážně. 

Takže trochu nevážně uvedu na závěr takovou anekdotu, kterou mi vypravovali sami Ukrajinci: Ptali se jednoho Ukrajince, zda dokáže sníst košík jablek. Ano - zněla odpověď. Sním i dva košíky. A když Ti dáme vagon jablek? "No, to nesním, ale všechny alespoň nakousnu".

Kdo kritizuje, měl by navrhnout řešení. Řádné federální uspořádání by Ukrajině už dávno sedělo. Miliony Rusů ve státě, kde na jeho druhém konci staví pomníky fašistům, to se nikdy nedá sjednotit.  Jenomže by už nebylo na koho si neustále stěžovat. A provokovat, jak správně uvedl autor článku.