Jiří Paroubek: Ubohé Leschtinovy lži

Minulý týden užaslá česká veřejnost sledovala zatčení přítele a osobního rádce bývalého premiéra Topolánka Marka Dalíka. Proč to vlastně asi celé bylo? Byl to něčí vztyčený prst vůči M. Topolánkovi? Asi není těžké uhodnout proč… A pak jakoby se zavřela voda. Uvidíme, zda to bude nadlouho. Podle mě ano. Mafiánská výstraha stačila.

Chci se jen krátce zastavit u opravdu podezřelého článku J. Leschtiny v pátečních HN, v němž tvrdí: „A pak – za éry Paroubka i Topolánka policie a státní zastupitelství připomínaly spíš agenturu pro zahlazování skandálů politiků…“. Co má pan redaktor vlastně na mysli? Kauzu biolíh, anebo tzv. Kubiceho zprávu, případně snad kauzu Budišov či dokonce Věru Jourovou?

Ale tohle přece nebyly kauzy z „mé dílny“. Ty mě osobně měly poškodit. A stáli za nimi lidé jako Kubice, Vlas, Novák ad. Skutečná galerka české politiky.

Byl jsem českým premiérem 16 měsíců a měl jsem opravdu jiné priority nežli někoho mafiánsky zavírat. Šlo mě o hospodářský růst země. A ten v letech 2005 a 2006 převyšoval 6 % v jednom roce a 7 % ve druhém.

Šlo mě o růst reálných příjmů občanů. A za zmíněné dva roky vzrostly reálné mzdy souhrnně o 7 % a reálné důchody o 4,5 %. Starost mně také dělalo vytváření rezerv ve státním rozpočtu na hubenější léta. A vskutku, bylo docíleno za oba roky schodku státního rozpočtu 153 miliard korun, ten byl ovšem tvořen z 92 mld. Kč z rozpočtových rezerv (ty využil cynicky M. Kalousek v následujících letech alespoň k částečnému zakrytí svých obřích deficitů). A dalších 40 mld. Kč šlo na úhradu ztráty Konsolidační agentury, která řešila toxická aktiva z divoké privatizace 90. let. Ten vlastní schodek státního rozpočtu tedy byl velmi, velmi přijatelný.