Ministr školství Dobeš - likvidátor českého školství

 Tito lidé, jimž už pravicová vláda snížila platy o 10%, mají přijít o dalších 5%. Jinými slovy, než je nehoráznost, se tento krok nazvat nedá. Behem jednoho roku vláda těmto lidem (a podotýkám velmi potřebným v páteři českého základního a středního školství) ubere celkem 15%. Kdyby měl ministr školství smysl pro černý humor nebo byl první dubnový den, možná bychom mohli nad jeho plány mávnout rukou a srdečně se zasmát, jenže zde končí veškerá legrace. Dotyční pracovníci se budou pohybovat v pásmu chudoby, a pokud z nich někdo žije osaměle bez jakékoliv pomoci, je více než pravděpodobné, že se ocitne vůči státu v platební insolvenci. V návaznosti na snížení platů v nepedagogické sféře přijdou o slíbenou miliardu i vysoké školy, kterou jim ministr Dobeš slíbil poskytnout na výzkumné účely (tzv. špičková centra).

Nemluvě o tom, že toto opatření bude mít i další důsledky, zejména se zhorší mezilidské vztahy na pracovištích mezi nepedagogickou sférou a učiteli, kteří budou naopak usnesením ministra o zvýšení platu saturováni. Zmíněný krok tak bude rezultovat v masové odchody těchto zaměstnanců ze škol, čímž dojde k jejich ochromení, provoz primární vzdělávací sféry nebude funkční a doplatí na to samozřejmě žáci. Motivace již tak špatně odměňovaných pracovníků klesně na nulovou hodnotu, neboť se jejich plat dostane někam na úroveň minimální mzdy (cca 8 000 Kč, nebyla od první Topolánkovy vlády zvýšena) a oni budou logicky hledat uplatnění a obživu v jiné oblasti, aby uživili sebe a své rodiny. Výjimkou nebudou ani ,,stávkující" školníci, kteří za velmi nízkou mzdu odmítnou pracovat. Takový případ se mimo jiné již stal.

Škrtací obsese všech ministrů naší vlády se však na tyto ,,vedlejší" efekty neptá, jsou to totiž ony slibované reformy, jimiž se má Česká republika stát konečně konkurenceschopnou zemí, mezinárodním premiantem, chváleným ratingovanými agenturami a definitivně zbaveným veřejného dluhu.

Samozřejmě učitelům navýšení jejich platů přeji, o tom není sporu. Jde však o to, kde se mají finanční prostředky čerpat, jestli z kapes těch nejpotřebnějších, nebo vysokopříjmových skupin, aby se docílilo alespoň elementární společenské solidarity. Tato vláda však v žádném případě zvyšovat daně nebude, protože by tím trestala ,,úspěšné". Neuvědomuje si ovšem na druhé straně, že tím trestá právě nepedagogické pracovníky a jiné zaměstnance, jejichž platy jsou již nyní na úrovni chudoby navíc s žádným pozitivním výhledem do budoucna.