Nehorázná hloupost, anebo provokace?

V obou případech se propagandisté Západu činili a činí, aby ukázali B. Asada jako zločince, který je zodpovědný za půl milionu mrtvých v občanské válce v Sýrii. Základní otázka ale zní: Proč by to Asad dělal? V situaci, kdy mu přeje válečné štěstí, kdy zbývá zřejmě jen několik týdnů do dobytí poslední povstalecké bašty v Idlibu, a poté už je před ním „jen“ likvidace zbytků Islámského státu na syrském území, by Asad musel být korunovaný hlupák a politický sebevrah, pokud by se touto cestou úmyslně vydal.

Představitelé Západu, včetně amerického prezidenta, se okamžitě pustili do vyšetřování na dálku. Takové vyšetřování ale nikdy nepřinese nic věrohodného… Tak nikdo nic nezjistí. A stále nebudeme vědět, proč by to ten „lump“ vlastně dělal. Asi jen proto, že je lump… Představitelé Západu, zejména Velké Británie, ale také Francie a USA, kteří jsou nejvíce zodpovědní za zauzlení vnitřního konfliktu v Sýrii a za to, že do země začali ve velkém proudit zahraniční islamisté, aby zničili sekulární režim B. Asada, si jen chtějí potvrdit svou špatnou politiku vůči Sýrii za posledních 6 let. Toto jejich potvrzení by však akceptovali jen naprostí hlupáci.

Musela by to být skutečně velmi komplikovaná konstrukce, která by dokazovala, proč by vlastně Asad útočil na civilisty chemickými zbraněmi. Aby světu ukázal sovu aroganci a to, že už ho nikdo nemůže porazit a že s ochranou Ruska je nezranitelný?

Konflikt byl dlouhý a plný strašlivých zvěrstev a vražd i chyb se v něm stalo mnoho. Ale v tuto chvíli se zdá nejpravděpodobnější, že syrské letouny řízenými raketami zasáhly, jistě nechtěně, skladiště chemických zbraní, které v provincii Idlib mají tamní rebelové. Pokud tomu tak bylo, pak je ovšem odpovědnost za celou hrůzu spíše na straně rebelů než na straně syrské vlády, protože rebelové samozřejmě neměli skladiště chemických zbraní označená, a asi by to ani dost dobře nešlo.

Představitelé české vlády, tedy ti sociálně demokratičtí, si v celé věci zachovali střízlivé hodnocení, a to je dobře. Nemá cenu propadat a podléhat dojmům a propagandě, kterou rozvíjejí zejména ti, kteří mají největší odpovědnost za syrskou válku a krizi.

Na druhé straně přišla příznivá zpráva z Londýna, kde se sešla řada dárcovských zemí a rozhodla o tom, že Sýrii dají na rekonstrukci země darem 6 miliard dolarů. To je podle OSN největší dar v historii. Jde jistě o pozitivní rozhodnutí. Problém je jen v tom, že se jedná spíše o miniaturní částku, pokrývající jen malou část zničených hodnot v Sýrii. Skutečná potřeba bude v řádech desítek a možná stovek miliard dolarů…

Jiří Paroubek