Nová intifáda na obzoru

To rozhodnutí pochopit prostě nedokážu. Trumpovi přece musí být jasné, že zahraničně politicky to silně zkomplikuje pozici USA v rozvojovém světě. A to nejen v desítkách muslimských zemí, ale také v zemích nemuslimských.

Rozhodnutí podobného typu, jako je to o uznání Jeruzaléma hlavním městem Izraele, vedou Spojené státy jen do politické izolace. Od takového rozhodnutí se totiž musí distancovat i blízcí spojenci USA. A to nejen spojenci v arabském světě, jako je Maroko či Egypt, ale také spojenci z EU.

EU prostě z principu nemůže souhlasit s porušováním mezinárodního práva. A pokud EU nesouhlasí například s anexí Krymu Ruskem, byť tam proběhlo referendum, které toto odtržení Krymu od Ukrajiny posvětilo, pak v Jeruzalémě na západním břehu Jordánu žádné referendum neproběhlo. Zato proběhla válka.

Kdyby referendum proběhlo, byla by to jiná věc. Ale těžko předpokládat, že by s tím arabští obyvatelé, kteří v okamžiku anexe tvořili v Jeruzalémě většinu obyvatel, souhlasili.

Rozhodnutí Trumpa o případném přesunu ambasády USA z Tel Avivu do Jeruzaléma nebude následovat mnoho států. Ale D. Trumpovi jsou zřejmě zahraničněpolitické komplikace vcelku lhostejné. Jemu jde o domácí, zejména židovské publikum, které tvoří významnou část amerického elektorátu a které má velmi silný vliv na americké veřejné mínění. Trump si prostě buduje voličskou základnu pro příští volby prezidenta i volby kongresmanů, včetně Senátu. Je otázka, zda se mu to může podařit.

To, že toto rozhodnutí vyvolá problémy i přímo v Izraeli, je zřejmé. Izraelští Arabové i Arabové ze západního břehu Jordánu budou vedení k tomu, aby zahájili intrádu. Alespoň k tomu je vyzvalo dnes jiz poněkud skomírající hnutí Hamás, které chce takto získat novou politickou sílu.

Jiří Paroubek