Petr Dimun: Dalík - Pandur nebo CASA?

Nejprve fakta:

1. Vláda Jiřího Paroubka pouze schválila v lednu 2006 výsledky výběrového řízení, které na nákup obrněnců běželo od roku 2003. V tomto výběrovém řízení, které měla na starosti meziresortní výběrová komise a dohlížela na něj renomovaná mezinárodní společnost PricewaterhouseCoopers (PwC), zvítězila nabídka firmy Steyr.

2. Nákup KOT si nevymyslela Paroubkova vláda, ale Generální štáb Armády České republiky. A to na základě analýzy potřeb armády, primárně ve vztahu k aliančním závazkům a k působení příslušníků AČR v zahraničních misích. K urychlení nákupu KOT přispěla i blamáž s přesunem starých obrněnců do Prahy v roce 2001, kde měly chránit budovu Rádia Svobodná Evropa. Ukázalo se totiž, že stav OT-64, technická vybavenost a bojeschopnost, se limitně blíží nule. Jako nutná podmínka se tak nákup nových obrněnců pro potřeby AČR objevuje ve všech koncepčních materiálech, které se vztahují k rozvoji AČR, k její profesionalizaci a plnění závazků, které vyplývají z členství ČR v NATO.

3. Počet poptávaných KOT, jejich specifikaci, výbavu a výzbroj (v případě standardního výběrového řízení, jehož výsledky odsouhlasila vláda Jiřího Paroubka, se jedná o počet 199 ks) stanovoval Generální štáb AČR, nikoliv vláda.

Toliko fakta, z nichž je zřejmé následující:

1. Vláda Jiřího Paroubka nerozhodla o nákupu transportérů Pandur od firmy Steyr. O nákupu transportérů rozhodla vláda Vladimíra Špidly a to na základě požadavků Generálního štábu AČR, které vyplývaly z potřeb AČR a z členství ČR v NATO. Bylo vyhlášeno transparentní výběrové řízení (jehož průběh ocenil i bývalý generální tajemník NATO George Robertson), o jehož výsledku rozhodovali nikoliv politici, ale členové meziresortní výběrové komise. Výběrové řízení proběhlo, vítězem se stala nabídka firmy Steyr, vláda Jiřího Paroubka pouze stvrdila tento výsledek, a to nikoliv na pokoutních schůzkách lobbistů, ale na svém oficiálním jednání, jehož se účastnili i ministři KDU-ČSL. Tedy strany, jejímž byl tehdy dnešní ministr financí Miroslav Kalousek vlivným členem.

2. Vláda Jiřího Paroubka nemohla rozhodnout o tom, že výběrové řízení ruší.

a) Armáda by pak nebyla schopna plnit alianční závazky: nemohla by se účastnit plnohodnotně již naplánovaných zahraničních misí a nebyla by schopna plnit ani úkoly v ČR, jak ukázala kauza s přesunem OT-64 do Prahy v roce 2001.

b) Výběrové řízení probíhalo několik let, jeho průběh nebyl zpochybňován, zúčastněné firmy i stát vynaložily nemalé prostředky a existovalo tedy legitimní očekávání vítěze v uzavření smlouvy a realizaci projektu. Armáda navíc nikdy v průběhu výběrového řízení nezpochybnila potřebnost nákupu nových KOT a vláda neměla žádnou zřejmou objektivní překážku, která by ji ospravedlňovala k rozhodnutí výběrové řízení zrušit.

3. Na dokončení výběrového řízení a nákupu KOT měli, vedle představitelů AČR, zájem i zástupci NATO a několika zahraničních ambasád. Jejich představitelé operovali s - diplomaticky nevyřčenou - hrozbou mezinárodní blamáže, spojenou s tučnou arbitráží v případě, že se „projekt“ neuskuteční.

Mno, a teď trošku analýzy.

O velkém zájmu na uskutečnění kontraktu ze strany amerických, ale i evropských diplomatů, žel později lobistů, svědčí i dnešní argumentace a obhajoba Mirka Topolánka, který v podstatě potvrzuje zahraniční tlaky, které za Topolánkovy éry byly možná neformální, ale za premiérství Jiřího Paroubka probíhaly na diplomatické úrovni. Viz dopis bývalého tajemníka NATO G. Robertsona Topolánkovi v době, kdy jeho vláda zpochybňovala výběrové řízení na nákup obrněnců Pandur a angažmá dnešního ministra obrany Alexandra Vondry, který jako místopředseda vlády přesvědčoval svého premiéra, aby stvrdil výsledky výběrového řízení a kroky, které učinila vláda Jiřího Paroubka.

Podstatné pro pochopení celé kauzy Pandur-Dalík je ovšem informace bývalého vedoucího Úřadu Vlády ČR Ivana Přikryla, který disponuje svědectvím ministra obrany ve vládě Jiřího Paroubka Karla Kühnla.

Ten – protože Paroubkova vláda v lednu 2006 rozhodla, že akceptuje výsledky výběrového řízení, ale podpis smlouvy, a z toho vyplývající podrobnosti, jsou na bedrech a odpovědnosti ministra obrany, tedy Kühnla – si dal jako podmínku podpisu mj. souhlas Mirka Topolánka, který byl vítězem voleb v roce 2006. Podle tvrzení Kühnla z roku 2010, jehož svědkem byl právě Ivan Přikryl, tento souhlas od Mirka Topolánka k podpisu smlouvy na nákup 199 Pandurů dostal a smlouvu, byť v demisi, podepsal.

A proč ne? Zrušit celé výběrové řízení hrozilo mezinárodní blamáží. Novopečený premiér, chachar z Ostravy, s křehkou většinou v zádech, si nepotřeboval v té době znepřátelit ambasadory hned několika zemí (O jejichž kvalitě a hlavně úrovni vztahu k Čechům, totiž že nás mají za „indiány“, svědčí to, že většinou nám sem, hlavně ze zámoří, posílají budoucí lobisty za průšvihové projekty). Prostě, a v tom ho mějme rádi, nechtěl být na prahu Kramářovy vily za Bolka Polívku ve filmu „Kurvahoši, Guten Tag!“.

A Marek Dalík si asi spočítal, že by cesta ke zrušení výběrového řízení nebyla ani rychlá, ani jednoduchá.

A tak začal příběh, který sice začal odbornou analýzou potřeb armády na 240 moderních transportérů (aby se pak umenšil z původních 199 za 104 miliónů kus na výsledných 104 a 134miliónů za kus), a pokračoval standardním výběrovým řízením, ale který pak po volbách 2006, tedy po Kubiceho zprávě (podotýkám, že se při domovině u Dalíka našla Kubiceho vizitka, a že podle svědectví byli v oba v kontaktu i při vzniku Kubiceho zprávy) pokračoval přeběhlíky Melčákem a Pohankou a druhou Topolánkovo vládou, za níž si měl Mára Dalík lítat armádním vrtulníkem na schůzky s představiteli dodavatelských firem.

Budiž. Lidé zvolili a jaký volič, takový politik. Co mě ale štve nejvíc je to, že jsme zase za blbce. Proč? Protože CASA.

Vázané peníze ze schváleného nákupu Pandurů, vzešlých ne z pijáckých sešlostí, ale z výběrového řízení, nešlo nijak jinak legálně uvolnit, než snížením objemu zakázky na Pandury. Armádě tak zůstala v rozpočtu „úspora“: cca 5 miliard. Dostali Pandury, vnutili jim mlčení za CASy. Dalo to práci, ale tak to je.

Hrdiny (české armády) hledejme v archivu...