Předně tuto myšlenku pronesl na vnitrostranické půdě, konkrétně na pardubické krajské konferenci ČSSD, kdy bojuje o přízeň spolustraníků za své zvolení jejich předsedou. Michal Hašek si z doby, kdy byl Paroubkovou pravou rukou coby předseda poslaneckého klubu ČSSD, velmi dobře pamatuje náladu ve straně a poslaneckém klubu při volbě prezidenta republiky v roce 2008. Tehdy se velká skupina uvnitř strany i v poslaneckém a senátorském klubu těžce smiřovala s myšlenkou, že kandidátem ČSSD na prezidenta nebude ani přímo stranický kandidát, ani člověk spjatý s minulostí ČSSD. Jana Švejnara tato skupina akceptovala jen jako marketingový nástroj, nikoliv jako svého kandidáta na prezidenta za ČSSD. Michal Hašek je nyní v situaci, kdy Jana Švejnara, jehož zvolení prezidentem republiky vehementně a bravurně v roce 2008 podporoval a prosazoval, jmenoval jako svého kandidáta na prezidenta Bohuslav Sobotka. Proto Michal Hašek musel vyjít vstříc té druhé skupině, opustit svoji dřívější podporu Janu Švejnarovi a využít situace pro upevnění své vnitrostranické koalice.
Proč zrovna Onderka, Škromach a Zaorálek?
V případě hledání důvodů, proč Michal Hašek zmínil jako možné budoucí kandidáty na prezidenta za ČSSD zrovna Romana Onderku, Zdeňka Škromacha a Lubomíra Zaorálka, je to nejjednodušší u jména brněnského primátora. Ten patří mezi Haškovy nejhlasitější spojence, nejen pro jeho blízký vztah k Jaroslavu Tvrdíkovi. Roman Onderka je nejen velmi ambiciózní politik, ale také člověk, který se vyznačuje velmi vyvinutým smyslem pro všechna formální pozlátka vnější moci. Už jen to, že někdo najde tu odvahu, aby jej veřejně zmínil jako možného kandidáta na prezidenta, znamená, že mu bude Onderka mimořádně zavázán. A Michal Hašek také není zcela jistě hluchý k informacím, že je Roman Onderka mnohými zmiňován jako „ten třetí vzadu“, který by mohl být zvolen v případě sjezdového patu mezi ním a Sobotkou. Je-li Romanu Onderkovi zamáváno před očima prezidentskou nominací, může mu to také v těchto případných ambicích paradoxně ublížit, pokud by totiž Roman Onderka vzal takovou úvahu vážně a nechal by průchod svým nezměrným ambicím.
Vedle Zdeňka Škromacha patří Roman Onderka také mezi největší kritiky Bohuslava Sobotky, kdy si nebere ani velmi osobní servítky – na jedné z vnitrostranických konferencí měl Onderka například zaútočit na Bohuslava Sobotku s tím, že nemůže podporovat na předsedu ČSSD člověka, který se nechá veřejně zfackovat a pak nosí ostentativně, bolestínsky na veřejnosti nákrčník. Pokud by se Bohuslav Sobotka či někdo z jeho tábora vyslovil kriticky vůči Haškově zmínce o Onderkovi jako kandidátovi na prezidenta, může si být Michal Hašek jistý tím, že Onderka si to nenechá líbit a bude se veřejně mstít.
Lubomír Zaorálek je dnes jediný místopředseda strany, který stále ještě nepodepsal Haškovo „Desatero“ a dosud je ještě považován za podporovatele kandidatury Bohuslava Sobotky. Přitom se však Lubomír Zaorálek dosud jasně nevyjádřil. Michal Hašek mu tak svým prohlášením vyslal jasný signál vstřícnosti, protože pokud by se jeho podpis objevil pod jeho „Desaterem“, byl by to velmi nepříjemný signál pro Bohuslava Sobotku, který by byl samozřejmě náležitě okomentován v médiích.
U Zdeňka Škromacha je Haškova preference asi nejpochopitelnější z pohledu vnitrostranické podpory. Předně, Zdeněk Škromach mohl být předsedou Senátu, kam ho právě Haškova skupina podle zákulisních informací prosazovala. Odtud by byl už jen krůček k funkci prvního ve státě. Navíc je Škromach brán jako člověk blízký Miloši Zemanovi a velká skupina Zemanových podporovatelů v ČSSD, která mu ovšem nemůže odpustit jeho odchod ze strany, by takový krok uvítala. Měli by svého Miloše na Hradě, byť by se jmenoval Zdeněk Škromach.
Konec prezidentských šancí Miloše Zemana?
Nejzajímavější je na Haškově kroku ani ne tak to, koho Michal Hašek vyjmenoval za prezidentské kandidáty, ale spíše to, koho vynechal. U Jiřího Paroubka jsou jeho motivy zřejmé. Co však nechápu je to, že tímto svým vyjádřením vyslal jasný a negativní signál Miloši Zemanovi. Je to škoda, protože přes všechno, co se dělo okolo květnových voleb a skutečnost, že Zeman pomohl ke vzniku Nečasovy vlády a byl to právě on, kdo poslal ČSSD do opozice, by mělo být stále jeho jméno mezi prezidentskými nominacemi zmiňováno. Stejně jako jméno Vladimíra Špidly. Jak Zeman, tak Špidla, ale i Jiří Paroubek by si to zasloužili mnohem více, než Haškovo prezidentské trio. A zcela jistě by to o Michalovi Haškovi vyslalo signál o jeho politické dospělosti. Takto o tom mnozí pochybují.
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.