Petr Dimun: Zanechme toho divadla okolo vydání Víta Bárty k trestnímu stíhání!

Nejen proto, že to Vítu Bártovi dlužím od posledního článku, který se týkal války o Vrchní státní zastupitelství a kauzy Drobil (naleznete ZDE). Ano, přiznám se za u mne ojedinělý výron mladofronťácké nectnosti, která je díky provinciálnosti a mediální ubohosti české reality vydávána za přednost, že jsem podlehl politickým sympatiím a vynechal v článku odstavec, v němž jsem chtěl odsoudit mediální úniky v trestní kauze Víta Bárty. Jo, nemám Víta Bártu rád. Považuji jej za chorobného jedince s mnoha extrémními úchylkami, který doslova  znásilnil českou politiku, z čehož vznikl politický bastard v podobě Věcí veřejných. Otázkou ovšem je, zda už se na českou politiku nedívám jako přílišný idealista. Jako otec, jehož nezletilá dcera se na nějaké párty opila, co opila, zkouřila se a ožrala, aby pak sama vklouzla do postele nejbližšímu úchylákovi, co se právě nabízel, a on se rdousí smutkem nad pro něj násilně ztracenou nevinností. Otázku, zda k tomu nepřispěl sám svojí nedůslednou výchovou, si samozřejmě nepoloží.

Sympatie či nesympatie proto už nechme stranou. Vasevec.cz není a nikdy, aspoň co sem aspoň budu psát já, nebude arénou pro pokryteckou žurnalistiku, v níž se každý den politické sympatie s eichmannovskou zarputilostí balí do hávu údajné nezávislosti a objektivnosti.

Proto, se znalostí poměrů uvnitř policie i státního zastupitelství, odmítám policejní online vyšetřování Víta Bárty. Každý ryzí demokrat, ať už vyznává Hegela, Masaryka či Hayeka, musí odmítnout praxi, kdy do médií proudí informace z policejního vyšetřování. Tady už se, sakra, nejedná ani o srandu, ani o peníze, ale o svobodu! O práva každého z nás, i toho největšího grázla či úchyla, ať už se jmenuje jakkoliv, třeba Vít Bárta!

Píšu tyto řádky i proto, že jsem sám, na vlastní kůži, poznal policejní zvůli v podobě kauzy Peterková, kdy pánové Vlas, Hruška, Žákovec a Kubice vykonstruovali na pokyn zločince Tomáše Pitra vůči mně kauzu, která měla zakrýt jejich kamarádšoft. Tuhle nemilou věc provázely také řízené úniky z vyšetřování do médií, která mne pak líčila několik týdnů jako vraha a vyděrače. Média napříč, nejen MF Dnes, také podléhala jakési autocenzuře a cudně zatajila, že v celé kauze nezastupitelně figurovali novináři, kteří pak o ní, svatá prostoto, také „nezávisle“ psali. Samozřejmě, že se z celé kauzy vynechali, hrdinové. Celý případ není ani po letech dodnes skončený, i když podle práva stojí před soudem ten, co si vymýšlel a pomlouval.

Volám z plna hrdla: fakt je nezdravou diagnózou naší společnosti, když už dva týdny čteme, že Vít Bárta má být užuž obviněn. Buď jsme demokrati, anebo zfanatizovaný dav, který v nadšení nerozezná, zda kráčí k zářným zítřkům, anebo na porážku. To, že Vítu Bártovi schází pověstná fimfárovská poslední facka do slušné výchovy, aby už přestal v české politice strašit, víme každý. Problémem je, že Frantů Nebojsů, kteří by mu jí chlapsky vylepili, je pohříchu málo. Místo toho máme všude, včteně médií, plno hospodských, co těmto politickým strašidlům celou dobu každé úterý nalévaly, aby nyní svůj hřích podrazy, v podobě úniků z policejního vyšetřování, zakrývali.

Ano, přiznávám, nemám Víta Bártu rád. Nesnáším Věci veřejné, které považuji za ostudu české politiky. Ale každý novinář by si od jejich vstupu do Poslanecké sněmovny a vlády měl sebekriticky položit otázku, zda je Radek John větší ostudou české politiky, anebo české novinařiny. Včetně těch, kteří si svého času odplivávali před Miroslavem Kalouskem, aby mu dnes každý večer či ráno panáčkovali.