Se Zitou Kabátovou odešla poslední hvězda prvorepublikového stříbrného plátna

Zita Kabátová se narodila v roce 1913 v rodině architekta. Již od svého útlého dětství projevovala živý zájem o divadlo a filmové umění. Při studiu gymnázia Kabátová nadšeně ochotničila. Na počátku třicátých let se ucházela o angažmá v Divadle V. Buriana, leč zatím bez úspěchu. Až v polovině třicátých let ji objevil český film. To již byla v angažmá v divadle Akropolis či ve známém Tylově divadle v Nuslích.

První snímek natočila Kabátová v roce 1936 a jmenoval se Vzdušné torpédo režiséra M. Cikána. V tomto roce pak natočila ještě dalších 5 filmů, z nichž jmenujme například Lojzička, Manželství na úvěr či Rozkošný příběh. Do války ještě účinkovala v mnoha známých počinech slavných českých režisérů: Tulák Macoun (L. Brom), Lízino štěstí (V. Binovec, pozdější nacistický kolaborant), Srdce v celofánu (J. Sviták).

Za nacistické okupace hrála pod pseudonymem Maria von Buchlow ve dvou německých filmech. Z nich ,,nejzávažnější" byl film M. Friče Počestné paní pardubické. z roku 1944. To však stačilo komunistickému režimu, aby ji znemožnil další profesní kariéru. Znovu točit mohla až v roce 1969, kdy ji režisér J. Hanibal obsadil do filmu Hvězda. Mezitím, v padesátých a šedesátých letech, hrála v okrajových divadelních souborech. V sedmdesátých letech účinkovala Kabátová spíše v menších rolích, uveďme za všechny například Ženy v ofsajdu, Akce Bororo, Případ mrtvého muže atp.

Po roce 1989 přišla s pádem komunistického režimu další šance a Kabátová se objevila v oceněném snímku V. Michálka Zapomenuté světlo (1996). Zde sehrála po boku V. Žilkové a B. Polívky part šlechtičny. Zahrála si také v adaptaci hry A. Jarryho Král Ubu (1996), Babím létu (2001) či Želarech (2003). Poslední jmenovaný snímek byl poctěn nominací na filmového Oscara.

Kabátová zůstala aktivní a vitální i ve vysokém věku. Poslední film natočila v roce 2009 a jmenoval se Hodina pravdy. Zanechala po sobě syna Jiřího, kterého měla s olympionikem J. Zavřelem. Po úmrtí slavného režiséra O. Vávry v září minulého roku tak český film ztrácí další ze svých blyštivých symbolů.