Seriál víkendových voleb

Spolková země Dolní Sasko není zrovna zemí, která by sousedila s Českou republikou a měla s ní, s výjimkou koncernu VW (kde jsou ovšem vazby velice silné) nějaká další silná propojení. Tato západní spolková země obklopující Hamburg vždy ve své historii směřovala spíše směrem k západu Evropy, nežli aby uvažovala o střední a východní Evropě.

V čele Dolního Saska jsou zatím sociální demokraté a po své pohře ve volbách do Spolkového sněmu před třemi týdny bude Schulzovo vedení SPD zcela nepochybně sledovat, jaké signály mu vyšlou voliči po správném politickém rozhodnutí o přechodu SPD z vládních pozic do opozice na spolkové úrovni.

Volby budou prvním signálem toho, že se může podařit resuscitovat volební preference SPD z dnešní úrovně na úroveň, která byla v minulosti obvyklá. Dlouhodobé průzkumy veřejného mínění v Dolním Sasku se vyznačovaly tím, že v nich vedla CDU, a až v posledních průzkumech těsně před volbami se těsného vedení ujala SPD. Ve volbách může ale být samozřejmě všechno jinak. Nicméně faktor působení přechodu SPD do opozice na spolkové úrovni může hrát již v těchto volbách pozitivní roli. Naopak CDU, FDP a Zelení budou společně čekat, jak budou voliči přijímat možnost vytvoření nové vládní koalice v Berlíně složené právě z těchto tří politických stran.

Všechny politické strany, které jsou zainteresovány na vyjednávání o budoucí koalici po volbách do Bundestagu před třemi týdny, nezahájily jednání o nové německé vládní koalici právě s ohledem na zemské volby v Dolním Sasku.

Druhé volby, které je potřeba zmínit, se budou o víkendu konat přímo v sousední zemi, a nebudou mít tedy na vývoj české politiky jen nepřímý vliv, tak jako volby v Dolním Sasku (ty ale mohou být impulzem k akceleraci jednání o vytvoření nové německé vlády). Ale česká politická elita bude muset s reáliemi vyplývajícími z rakouských voleb bezprostředně a vlastně každodenně pracovat.

Jak se zdá, v Rakousku dojde k velkému střídání stráží a k posunu těžiště vládní politiky z levého středu a středu do pravého středu a napravo politického spektra.

Vedení v průzkumech veřejného mínění se ujali Noví lidovci pod vedením mladého předsedy Kurze, který převzal řadu programových témat od Svobodných a nebojí se je veřejně říkat. To by příslušník tradiční lidovecké funkcionářské elity nikdy neudělal. Na druhém místě v preferencích se objevují silně oslabení sociální demokraté pod vedením kancléře Kerna. Ti prožili a zatím přežili, byť se ztrátami, velký předvolební skandál, (šéf volebního štábu Silberstein, který na základě toho již v červnu odstoupil), kdy na facebooku s nimi spojení lidé vytvářeli falešné profily lidoveckého lídra Kurze, prezentující jeho údajné polofašistické a rasistické názory. Lidovci podpásové údery kontrovali tím, že se snažili za sto tisíc eur zakoupit agenta přímo ve volebním štábu sociálních demokratů.

Kampaň před volbami v Rakousku prostě dosáhla dříve nevídaných nechutností, které mohou odradit řadu voličů od volby dvou tradičně nejsilnějších rakouských politických stran, tedy sociálních demokratů a lidovců.

Jak se zdá, po volbách velmi pravděpodobně dojde k vytvoření nové koalice, která ostatně v Rakousku už v tomto složení fungovala pod vedením kancléře W. Schüssela v letech 2000 – 2007 mezi lidovci a Svobodnými. Sestavení této koalice může zabránit jen nepřiměřenost mocenských požadavků Svobodných. Ti v současné době fantazírují o obsazení silových ministerstev typu ministerstvo zahraničí a ministerstvo vnitra.

Jak se zdá, jedno z těchto silových ministerstev Svobodným neunikne. Pokud by to měla být dvě silová ministerstva a pokud budou příliš stupňovat své požadavky na ministerská křesla, nemusí se s lidovci vůbec dohodnout. Zdá se však, že sociální demokracii Rakouska nezbyde nic jiného, než jít do opozice a hledat v ní svou ztracenou sílu.

O tomto víkendu proběhnou také parlamentní volby v jedné z nejvýznamnějších zemí světa, v Japonsku. Zdá se, že dosavadní úspěšný premiér Japonska Šinzó Abe, za Liberálně demokratickou stranu, má ve volbách silného oponenta.

Je jím pravicová opozice pod vedením současné starostky Tokia. Podle průzkumů veřejného mínění se však zdá, že strany dosavadní vládní koalice, tedy Liberálně demokratická strana a Strana spravedlnosti a čistoty (Komeito), získají v těchto volbách bezpečnou většinu, ačkoli to nebude zdrcující většina přesahující dvě třetiny mandátů v parlamentu, jako tomu bylo v předchozích volbách.

Abeho reformy tak mohou s velkou pravděpodobností i po volbách pokračovat. A to je dobře. A to nejen pro třetí největší ekonomiku světa, ale i pro celé světové hospodářství.

Jiří Paroubek