Trump vs. „zbytek“ velmocí

V Rijádu, ale také v Tel Avivu a nesporně také i ve velké části mocenských elit USA, sní o uvalení dalších hospodářských sankcí na Irán. Teherán prý podporuje vzbouřence v Jemenu, kteří útočí přímo na Saúdskou Arábii a její zájmy v Jemenu, této jedné z nejchudších zemí světa. Jak se zdá, Pompeovo vyjádření o proradné politice Íránu přichází jako dělostřelecká příprava klíčového rozhodnutí amerického prezidenta, který 12. května může rozhodnout o zostření sankcí a o vypovězení jaderné dohody s Íránem.

Dokonce i vždy věrní spojenci USA, tedy další západní mocnosti Velká Británie (u té toto neobvyklé vyjádření proti americkým záměrům silně a pozitivně překvapilo), Francie a Německo, vyjádřily s uvažovaným stanoviskem Donalda Trumpa, směřujícím ke zrušení jaderné dohody, zásadní nesouhlas. Nesouhlasí pochopitelně ani Rusko, ani Čína, tedy další státy, které byly v roce 2015 signatáři jaderné dohody s Íránem. Ani Írán neprojevil pochopení pro hrátky amerického prezidenta a vyjádřil se jasně, že nehodlá ustupovat Spojeným státům v těžce dojednané dohodě z doby Obamovy administrativy.

Pokud tedy dojde k odstoupení Spojených států od jaderné dohody, bude to signálem pro Írán, aby začal intenzivně pracovat na výrobě jaderné zbraně. Jak už jsem napsal dříve, z výbušného regionu Blízkého východu se stane oblast, kde dříve nebo později budou nejméně tři státy disponovat jadernými zbraněmi. Kromě Izraele, který jimi už s největší pravděpodobností disponuje, to tedy bude Írán. A Írán bude dohnán v nejbližších letech mílovými kroky Saúdskou Arábií. A proč by pak vlastně neměli chtít jaderné zbraně také Egypťané či Turci? Ovšem toto vše povede jen k růstu mezinárodního napětí, a to s ohledem na univerzálnost dnešního světa, nejen v regionálním měřítku Blízkého východu, ale vlastně v celosvětovém měřítku. Blízký východ se tak změní z nebezpečného regionu na region, kde budou hlavní aktéři sedět na skladech napěchovaných jadernými zbraněmi.

Zdá se, že současný šéf americké diplomacie je jen jakýmsi echem, ozvěnou, a nikoliv korektivem svého velkého šéfa – prezidenta Trumpa. Do značné míry se v nekvalifikovanosti jeho přístupu promítá obecná averze amerických politických elit vůči Íránu, kterou vyjadřují i jinak střízliví analytici jako je např. Henry Kissinger. V každém případě je tato politika naprosto nekvalifikovaná a zvyšující mezinárodní napětí.

Jiří Paroubek