Ve vztazích Německa a Turecka přituhuje

Po neúspěšném puči došlo v Turecku k ohromným čistkám ve veřejné správě, armádě, policii, v akademické sféře a nebylo možné se zbavit dojmu, že seznamy Erdoganových odpůrců byly připraveny jaksi předem, tedy ještě před pokusem o puč proti Erdoganovi. Turecké bezpečnostní síly zajistily v minulých dnech několik lidsko-právních aktivistů, mezi jinými i německé občany a obviňují je ze závažných trestných činů. Samozřejmě, že tyto „závažné trestné činy“ jsou nejspíše vykonstruované. A nemá smysl o tom příliš hovořit.

Německý ministr zahraničních věcí Gabriel po konzultaci s kancléřkou Merkelovou i se šéfem SPD Schulzem, tedy hlavami dvou vládních stran, se začal nebývale tvrdě obouvat do Turecka. Vyzývá německé občany, aby zvážili své vycestování do Turecka, a informuje německé investory, že je potřeba, aby byli zdrženliví při nových investicích v Turecku. Takže německé poselství spočívá v omezení peněz pro Turecko poklesem přílivu turistů i poklesem přílivu investic. A ještě k tomu hovoří ministr Gabriel o přehodnocení pomoci Turecku, o kterém bude mluvit s unijními kolegy, týkajícímu se ochrany východní hranice EU před přílivem imigrantů.

Turecko již sice významnou část z 3 miliard eur, které mu byly na tento účel přislíbeny, obdrželo, ale je to jasná hrozba, která může vést k další eskalaci napětí ve vztazích Turecka k Německu i Evropské unii jako celku. Gabriel však nesmí zapomenout na jednu věc. Je potřeba, aby unie zajistila ochranu svých hranic před imigranty sama, bez pomoci zemí zatím spojeneckých, které se ovšem od Evropské unie každým dnem vzdalují, což je právě příklad Turecka.

Jiří Paroubek