Volební prohra pravice v Mexiku

Volební účast dosáhla 63,1 %, což je nejvíce v historii země. O prezidentský post se ucházeli kandidáti tří nejsilnějších stran, z nichž nejvíce hlasů – 39,1 % - obdržel Enrique Peña Nieto za centristickou Instituční revoluční stranu (PRI). Na druhém místě skončil s 32,4 % hlasů Andrés Manuel López Obrador za levicovou Stranu demokratické revoluce (PRD). V poli poražených skončila s 26 % pravicová kandidátka dosud vládnoucí Strany národní akce (PAN) Josefina Mota Vázquezová.

Předvolební průzkumy dlouhodobě favorizovaly Peñu a přisuzovaly mu mnohem více hlasů, než získal. Podle preferencí z května a června jej nemělo volit méně než 31 % a nejvíce optimistické odhady udávaly přes 54 %. Jednostranně orientovaná média – zejména největší televizní síť Televisa – mu po celou dobu kampaně dělala reklamu a levicového kandidáta ignorovala. Za pomoci zmanipulovaných průzkumů se tak vytvářel dojem, že vítěz je předem jasný a voleb nemá smysl se účastnit. Otevřeně se hovořilo o kupčení s hlasy v Peñův prospěch. Rovněž Washington podle WikiLeaks o svém chráněnci dopředu referoval jako o budoucím prezidentovi.

Bylo v americkém zájmu, aby se u jižního souseda USA nedostal k moci levicový kandidát López Obrador, mající blízko k Hugovi Chávezovi a zemím bloku ALBA. Bývalého starostu Mexico City, jemuž v roce 2006 uniklo vítězství nad F. Calderónem o pouhých 0,6 % a sporné volby neuznal, podporují především obyvatelé metropole, studenti a mladí lidé. López Obrador odmítá současnou strategii války proti drogovým kartelům, která nasazením americké armády na mexickém území narušuje státní suverenitu. Je proti privatizaci státní ropné společnosti PEMEX, usiluje o vytvoření sedmi tisíc pracovních míst pro absolventy a chce usnadnit život nejchudším vrstvám společnosti.

Dosluhující pravicový prezident Felipe Calderón (2006 – 2012) přivedl PAN svými chabými výsledky k zaslouženému debaklu. Za jeho vlády vzrostla chudoba, nezaměstnanost, hospodářský růst byl slabý a ve válce s drogovými kartely zahynulo 60 000 lidí. Z války proti organizovanému zločinu učinil středobod své vlády, avšak Mexičané jsou už unaveni z boje, který zpočátku podporovali. Calderón tak odchází z úřadu jako nejhůře hodnocený prezident v historii země.

Vítězná Instituční revoluční strana vládla v Mexiku pod různými názvy v průběhu 20. století celkem 71 let a nyní se po dvanácti letech v opozici vrací zpět na scénu. PRI je sice členskou stranou Socialistické internacionály (stejně jako PRD), to je však už pouhým reziduem její levicové minulosti. PRI není považována za socialistickou stranu v pravém smyslu, její aktuální politiku lze klasifikovat jako středovou. Po mnoha desetiletích u moci se stala symbolem korupce a volebních manipulací. V roce 1989 se od ní odštěpila levicová frakce, současná PRD. Pozvolný nárůst pravicové PAN i levicové PRD na úkor PRI vyvrcholil v roce 2000, kdy se stal prezidentem konzervativec Vicente Fox. V roce 2006 byla PRI dokonce odsunuta na třetí místo a o prvenství soupeřily konkurenční formace. Během působení v opozici se transformovala z autoritářské státostrany ve skutečnou politickou stranu a tvoří přirozený nárazník mezi vyhraněnou pravicí a levicí. Odpůrci „priistů“ se však obávají návratu starých korupčních praktik a zákulisních dohod s drogovými kartely výměnou za klid zbraní. Peña Nieto je totiž mnohými vnímán jako „nová tvář staré gardy“.