Významná vzpruha pro evropskou levici

28.1.2020 15:50
V poslední době se přece jen častěji objevují příznivé zprávy, pokud jde o volební výsledky levice v jednotlivých evropských zemích. Tak např. nedávné vítězství chorvatského sociálně -demokratického kandidáta na prezidenta Zorana Milanoviče. Dále vítězství socialistů v parlamentních volbách ve Španělsku a utvoření výrazně levicové vlády v této zemi.

Nyní přišla velmi dobrá zpráva také z italského regionu Emilia-Romagna, ve kterém se uskutečnily po šesti letech regionální volby. V případě regionu Emilia – Romagna se jedná o tradiční levicový region. Centrum regionu, Bologna, byla ještě před akcí „Čisté ruce“, která znamenala na začátku 90.let konec systému tradičního stranictví v Itálii, již od závěru 40. let „rudým městem", v němž vládli italští komunisté. Jednalo se tedy vždy o výrazně levicový region, v němž italská levice drží své pozice i po rozpadu tradičních italských levicových stran – komunistů, socialistů a sociálních demokratů. Demokratická strana Itálie je vlastně nástupnickou organizací těchto stran s tím, že do ní přešla také část levicových představitelů a příznivců bývalé křesťansko-demokratické strany. V těchto volbách se pokusila více méně sjednocená italská pravice o to, aby zásadním způsobem změnila politickou mapu regionu. Hlavní kandidátkou pravice se stala představitelka Berlusconiho hnutí „Vzhůru Itálie“ Lucia Borgonzoniová. Tu podpořili ve volbách unisono i další pravicové politické strany.

Pokud by došlo k prolomení monopolu levice v tomto regionu, jak se na to těšil lídr pravicových populistů Matteo Salvini, velmi pravděpodobně by mohla jeho Liga využít situace i na centrální úrovni. Jistě by se Salvini snažil srazit současnou vládu Demokratické strany a Hnutí pěti hvězd. Hnutí pěti hvězd v Emilia – Romagna přitom ve volbách dostalo jen 3% hlasů. To je politické zemětřesení, aniž bych přitom chtěl srovnávat výsledky celostátních a regionálních voleb. Ale před necelými dvěma lety v parlamentních volbách Hnutí pěti hvězd získalo celostátně 33% hlasů. Dnes se na celostátní úrovni pohybuje někde na polovině tohoto čísla. Pochopitelně, že v této situaci, kdy rychle padají volební preference i volební výsledky strany, jsou poslanci a senátoři Hnutí rozhádaní a málo jednotní. Díky vítězství Demokratické strany Itálie ve volbách v Emilii – Romagna se však přímý útok Salviniho na vládu v Římě zatím nekoná. Demokraté získali ve volbách v regionu 51,4% hlasů a naopak pravicová opozice jen 43,7%. Kandidát Demokratické strany Stefano Bonaccini tak může v klidu vládnout v čele staronové regionální vlády.

Za zaznamenání stojí, že volební účast dosáhla v regionu dlouho nevídaných 67,7% evidovaných voličů, což je neuvěřitelný nárůst téměř o 30% oproti předchozím regionálním volbám v roce 2014. Z padesáti míst v regionální radě tak budou mít demokraté 29 křesel a pravostředová koalice 19 křesel. Pokud jde o volební účast, podařilo se Demokratické straně mobilizovat levicové voliče intenzivní, kontaktně vedenou kampaní. Je také pravdou, že v poslední době dokáží levicoví aktivisté mobilizovat také v hnutí tzv. „6000 sardinek proti Salvinimu", levicové voliče. (Salvini už není jediný, kdo dokáže přivést lidi na náměstí italských měst.) Tedy zmobilizovat je k účasti ve volbách a také k tomu, aby volili levicového kandidáta. Bonaccini se ve své volební kampani soustředil v zásadě na čtyři body:

- vytvoření bezplatných školek pro všechny děti v regionu

- zrušení čekacích listin na lékařské zákroky a dostupnost a rychlost první lékařské pomoci ve vsech obcích regionu

- zajišťování preventivní bezpečnosti na území regionu

- soustředění se na snížení nezaměstnanosti mladých lidí mezi 16 – 24 lety.

V každém případě je vítězství Demokratické strany v regionu významné pro stabilizaci současné italské vlády. A je také ukázkou stále silného potenciálu levice tam, kde správa provincií, regionů, měst i celé země ze strany představitelů levice probíhá kvalifikovaně a pro velkou část občanů přijatelně.

Jiří Paroubek

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014. V roce 2024 byl zvolen předsedou strany Česká suverenita - sociální demokracie.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Jan Kopecký

Zajímavý positivní obrat přinesly zemské volby v rakouském Burgenlandu, kde sociální demokracie získala (těsnou) absolutní většinu. Kandidátku tam vede bývalý policista a současný zemský hejtman Hans-Peter Doskozil.

Toto vítězství v přímém srovnání s volbami celostátními ukazuje, jak velkou chybou bylo, že sociální demokracie po odstoupení svého kancléře Christiana Kerna (prosinec 2017) postavila do svého čela nevýraznou ženu bez charismatu (Pamela Rendi-Wagner). Pro většinu voličů totiž nejsou důležité programové detaily, nýbrž důvěra v organizační a vůdcovské schopnosti kandidátů.

(Rozhodující roli v úspěchu Hanse-Petera Doskozila pochopitelně sehrál jeho jasný a rozhodný postoj v době vrcholící migrační vlny (přes Maďarsko) v roce 2015.)

Pro názornost:
Tak jako ženy středního a staršího věku BUDOU volit Sebastiana Kurze ("milý chlapec", kterého si umí představit jako zetě nebo vnuka) - úplně stejně NEBUDOU pracující muži volit ukňouranou lékařku, která navíc vypadá jako Barbie. Čím déle ji SPÖ ponechá ve svém čele, tím více bude ztrácet voličů. Rozhodnutí bude pravděpodobně ležet především v rukou vídeňského starosty Michaela Ludwiga.