Zbyněk Fiala: Uhelné prázdniny?

Jednání skupiny vyspělých zemí G7 už dávno nemá tu váhu těch, kdo rozhodují. Ta se přesunula na jednání G20, které se účastní i rychle rostoucí země BRICS. Nicméně stále jde o důležité fórum pro koordinaci zájmů atlantické oblasti (s mírným přihlédnutím k zájmům Japonska) a mohou se na něm projednávat věci strategického významu pro Evropu. Letos k nim patřily pokrytecké tirády na adresu Ruska, kterých si velmi vážím, neboť je to forma, jak upozadit snahy o násilný konflikt. Plky na rozdíl od raket neublíží, a když jsou na papíru a je nouze, lze je využít i jinak.

Za závažnější bod mezinárodní agendy na červnové schůzce v bavorském Ga-Pa považuji přípravy na pařížskou konferenci o klimatických změnách, která se sejde v Paříži jako dlouhodobý specializovaný orgán Spojených národů a měla by zakotvit závazky jak zastavit globální oteplování na 2 stupních Celsiovy stupnice.

Je přitom předem jasné, že horko bude nejen na jednáních, ale i v dalších desetiletích, protože uvedený cíl už je podle všeho nedosažitelný. Ocitáme se v roli hasičů, kteří i při největší snaze zachrání jen spáleniště. Přišli jsme pozdě s reálnou snahou o maximální snížení emisí skleníkových plynů, ale to neznamená, že si můžeme dovolit požáru jen přihlížet. Napřed se proto půjde po jednoduchých opatřeních, jako je zákaz používání „špinavého“ uhlí do určitého termínu. „Čisté uhlí“, spalování s následující sekvestrací uhlíku v podzemí nebo v nějakém minerálu, je přitom tak technologicky náročné a drahé, že si nezadá s jadernou energetikou.

Vypadá to na jasné uhelné prázdniny, které nebude mít žactvo, ale uhlí.

Prolomení českých uhelných limitů by bylo výsměchem mezinárodnímu společenství, už proto, že ČR patří k největším znečišťovatelům světa v přepočtu skleníkových plynů na obyvatele i jednotku HDP. Orientace na energetický pravěk nás navíc odřezává od technologické revoluce, kterou přinášejí změny jak v energetickém mixu, tak ve způsobu výroby a distribuce energií a perspektivně i v mezinárodní energetické spolupráci.

Můžeme si vybrat, jestli chceme být spolupracujícím členem mezinárodního společenství – v sousedství té nejvyspělejší části světa – nebo otravným smradlavým trpaslíkem, zalezlým v noře z vysloužilého šrotu. Nejvíc uhlí se spotřebovává v Číně, USA a Střední Evropě, pokud tam počítáme i celé Německo. USA už dohodly s Čínou společné cíle při snižování emise skleníkových plynů, to bude zřejmě největší průlom při prosincových jednáních o mezinárodních závazcích v tomto směru. Pokud jde o Německo, to se ujalo iniciativy hned v několika směrech – za energetiku bezjadernou, bezuhlíkatou, decentralizovanou a využívající stabilizačního efektu mezinárodního propojení prostřednictvím chytrých sítí.

V Německu se ty procesy zpočátku mlátily mezi sebou, takže méně jádra vyneslo více uhlí. Jejich politická scéna však nemá tak otevřeně parazitický charakter jako ta naše, která dokázala prudce zdražit elektřinu příštím generacím prostřednictvím slunce zadarmo. V Německu se chystá uhlíková daň. Vypouštění uhlíku do ovzduší bude drahé. A bylo by opravdu výkvětem hlupství předpokládat, že omezení bude platit jen pro německé elektrárny, zatímco pro ty naše bude sloužit jako pobídka k neomezenému exportu elektřiny.

V Ga-Pa byly jednání přítomni také reprezentanti sedmi rozvojových zemí, na které globální oteplování dopadne nejhůř. Ani to už není zpráva jen pro sociálně rozněžnělé. Arabské jaro, které změnilo politickou a bezpečnostní mapu severní Afriky a Blízkého východu, začalo bouřemi proti zdražení chleba, které byly důsledky neúrody. Rozvrat vytvořil prostor pro nástup Islámského státu a spolu s nepromyšlenými vojenskými intervencemi účastníků G7 rozjel bezprecedentní uprchlickou vlnu, která začíná připomínat stěhování národů. 

V horkém pásu nebude možné trvale žít, ale než to nastane, proběhnou extrémní období, která jasně ukážou, co je na cestě. Na G7 byla jako podklad použita externí studie s výmluvným názvem Nové klima pro mír, neboť – jak píše v úvodu - klimatické změny představují globální bezpečnostní hrozbu pro 21. století.

http://www.newclimateforpeace.org/#report-top

Netvařme se, že se nás to netýká, byť bude naše část Evropy podle klimatických map příjemným místem k životu i při mírném zvýšení teplot. Avšak podle politických map už nikoliv, protože právě to je důvod, abychom se stali kořistí. O obyvatelná místa budou mít zájem i jiní. Proto bychom měli vystupovat proti globálnímu oteplování s příkladnou intenzitou, aby pak byl vůbec někdo ochoten nás bránit. Abychom nebyli těmi, kdo za to všechno můžou a kdo si pokoření zaslouží.

Stačí se podívat na toky peněz, aby bylo jasné, že občané z drancování českého a moravského přírodního bohatství a vývozu elektřiny nic nemají. Ani přímo, ani prostřednictvím státu. Regulátor je slabý a poplatky jsou směšné. Míra zdanění neodpovídá minulým ziskům ani budoucím škodám. Pokles cen elektřiny sice zisky elektráren snižuje, ale zdanění je tak nízké a nepřímé dotace tak vysoké, že nikoho nic nenutí zodpovědněji sledovat trendy, které přicházejí ze světa. Připravme se proto na náhlé pozdní změny. Připravme se na nevypočitatelnost vývoje a rizika. Připravme se na to, že nám to budou sousedé přát a nechají nás v tom vykoupat.

Na akcích proti prolomení územních ekologických limitů těžby hnědého uhlí na Mostecku se budou nepochybně probírat i mezinárodní souvislosti boje severočeských občanů za záchranu domova. Když jsem teď natáčel pořad o občanském aktivismu proti prolomení limitů, ukazovali mi nepoměr pracovních míst, kterým argumentují těžaři (a energetické odbory) a pracovních míst, které může nabídnout návrat tohoto kraje k roli zahrady Čech. Je skutečně krásný – dokonce i kolem Horního Jiřetína, v sousedství dolů. Za to jemný prach z důlní činnosti je vražedný – občané v pánevní oblasti mají o dva roky kratší život proti průměru ČR. Období po listopadu 1989 na této statistice nic nezměnilo.

Organizátoři hlásí demonstrace, happeningy, koncerty. Píší, že výzvu k akci na webu www.limityjsmemy.cz podpořili starostové z regionu - starosta Horního Jiřetína Vladimír Buřt a starostka Litvínova Kamila Bláhová, senátoři a senátorky Libor Michálek, Eliška Wagnerová a Václav Hampl, náměstek primátora města Brna Matěj Hollan, Táňa Fischerová, Břetislav Rychlík, Arnošt Goldflam nebo Marta Kubišová. 

Navážou místní akce různého druhu. Nejdůležitější tři se uskuteční v Litvínově na náměstí TGM, v Praze na Náměstí míru a v Brně na Denisových sadech, všechny shodně od 18:00.

Takhle organizátoři uvádějí tři hlavní cíle svých akcí:

1) Žádáme zastavení snah o těžbu za limity a postupný útlum těžby v souladu s původním rozhodnutím vlády. Odmítáme pokusy uhlobaronů a ministra Mládka prolomit limity a vystěhovat Horní Jiřetín a zbytečně zdržovat rozhodnutí, které udržuje v nejistotě jak zaměstnance dolů, tak obyvatele ohrožených obcí.

2) Chceme vyjádřit solidaritu se zaměstnanci uhelných dolů, které jejich zaměstnavatelé Tykač a Dienstl zneužívají coby rukojmí ve snaze o další nemravný zisk. Chceme od vlády, aby současně s potvrzením platnosti limitů schválila velkorysý sociální program, který bude financován ze zvýšení poplatku za těžbu uhlí a zajistí, že nikdo nepřijde útlumem těžby k úhoně.

3) Chceme zdůraznit, že většina obyvatel České republiky i Ústeckého kraje prolomení limitů odmítá. Veřejným vystoupením chceme apelovat na vládu, aby tento konsistentní postoj veřejnosti vyslyšela a ukázat, že obyvatelé Horního Jiřetína nejsou v zápase o své město osamoceni.